White vrána kraj 7 zabiják čte myšlenky

Whitovi nikdy nevadilo nikoho zabíjet. 

Vlastně, nikdy to před Hunger Games nezkoušel, nicméně byl vždycky dost vypočítavý a mazaný, vždycky byl dost lstivý natolik, aby dokázal zabít rychle a bezbolestně a bez jakýchkoliv emocí.

Dnes s ním však emoce cloumaly tak, jako nikdy v životě. Míchal se v něm vztek, bolest, smutek a spoustu dalších.  Míchalo se v něm to, že něco musel nevyhnutelně udělat, ale zároveň to udělat nechtěl. 

Tak moc nechtěl....

Ara nevypadala že by jí docházelo, že už jsou v celém Hunger Games jen oni dva a pár dalších hráčů.

Bezstarostně kolem něj probíhala, lovila králíky a vrtěla ocasem. 

Vypadala jen jako veselé vlče na procházce a White si přál, aby je do Hunger Games nikdy nevybrali a mohli být v normálním životě nejlepšími přáteli beze strachu, že je někdo zabije, nebo že budou muset zabít jeden druhého.

Nikdy mu na nikom nezáleželo tak, jako na ní. Rozhodně k ní necítil lásku, to ne, ale měli spolu něco jako sourozenecký vztah.  Byli to nejlepší přátelé, byli si blízcí jako bratr a sestra. Bral ji jako člena rodiny a teď, když ji musel zabít, přišlo mu to naprosto příšerné.

Ale udělat to musel, pokud chtěl vyhrát. 

Občas zabloudil k jejím myšlenkám, ale myslela jen na jedinou věc, na své dětství. 

Přišlo mu to trošku zvláštní, že myslí jen na jednu věc, ale přešel to.  Její dětství pro něj teď bylo naprosto nepodstatné.

,, Podívej, vidíš támhle tu skálu?" Posadil se jí na rameno. 

,,Mhm" zamručela jen Ara. Vypadala, že se na něco soustředí, že nad něčím přemýšlí, ale když se podíval znovu do jejích myšlenek, opět viděl jen vzpomínky na dětství. 

,,Mohli bychom tam udělat nějakou past" navrhl mile. Když slyšel, jak jí naprosto klidně a bezstarostně lže, dělalo se mu z něj špatně. 

,,Dobrý nápad" řekla mu Ara, a s úsměvem na tváři se tam vydala.

White vzlétl od jejího ramene a rozletěl se za ní. 

Kdyby jsi tak viděla, že já už tam jednu past stačil udělat....

Whitova past byla provázek skrytý, pod hustým listím. Jakmile Ara šlápne na provázek, uvolní se sekera skrytá  v koruně mohutného stromu a usekne jí hlavu. 

Bude to rychlé, čisté a bezbolestné.

Ara nebude nic cítit a on se ani nebude muset dívat, do jejích očích plných bolesti a zklamání.

Už pomalu mířili na místo, když v tom se k němu Ara náhle otočila a na tváři se jí objevil úsměv. 

Nebyl to však ten typický, milý úsměv jako obvykle. 

,,Kdy přesně jsi tam nastražil tu svou past? Když jsem spala?"

Whitem projel mráz od špičky peříček po zobák. 

,,J-jak se to víš?" Vysoukal ze sebe. 

Tentokrát mu jeho vychytralá a chladná maska odpadla, byl skutečně překvapený. 

,,Jak to vím?" Ušklíbla se Ara. 
,,Vážně si myslíš, že teď, když zbývá už jen asi pět hráčů, tak spím? Ne.  Doufala jsem, že to neuděláš, ale bohužel stavíš nejspíš výhru nad přátelství" povzdechla si Ara.

White na ni opět šokovaně zíral, než ho napadla další otázka. 

,,Jak se ti podařilo oklamat moje myšlenky?"

Ara se pousmála, tentokrát však spíš znechuceně.

,,Dozvěděla jsem se to od Drákuly.  Že když své pravé myšlenky zahodím někam do zákoutí své mysli a budu vytrvale myslet na něco jiného, nepřijdeš na to, co si myslím doopravdy."

White zlostně zamával křídly.
,,Jak ses to od něj dozvěděla? Co jsi musela sakra udě-" zarazil se uprostřed věty když mu to došlo, a jen Aru propálil pohledem. 

,,Nechtěla jsem Drákulu poslouchat, myslela jsem, že tvé myšlenky nikdy nebudu muset oklamat ale...Už je málo hráčů, a jestli mám zabít svého nejlepšího přítele, abych přežila, tak budiž" vycenila vlčice zuby.

White věděl, že by se měl bránit, ale v tomhle momentu, jakoby zamrzl na místě.

Ara byla jeho nejlepší přítelkyně a on myslel, že ji zabije rychle,  bezbolestně a především lstivě pomocí pasti, aby se jí přitom nemusel dívat do očí.

Také mu docházelo, že nemá žádný záložní plán a že až moc spoléhal na to, že se Ara chytí do pasti. 

Nemám pasti a zablokovala můj přístup k jejím myšlenkám. Nemám proti ní žádnou zbraň. 

Moc mě to mrzí kamaráde. Mám tě opravdu hrozně moc ráda a chtěla bych, abychom mohli vyhrát oba.  Ale já chci přežít a chci se vrátit domů. A jestli si mám vybrat mezi tebou a mnou, volím sebe.

To bylo jediné, co v jejích myšlenkách pochytil, než je opět nahradily vzpomínky na dětství a ona se na něj s vyceněnými tesáky vrhla. 

Nestihl jí dostatečně rychle uhnout, takže mu zaryla tesáky do křídla, a hodila s ním na zem.

,,Když se nebudeš bránit, půjde to rychle" zavrčela vlčice a tlapou se po něm ohnala. 

Rychle vyskočil na nožky a uskočil.

,,Nenechám se od tebe zabít bez boje, kamarádko" odsekl White. 

Věděl, že tenhle souboj už je dopředu prohraný, ale něco zkusit musí. 

Opět uskočil před jejími tesáky, popadl do zobáku klacek ležící opodál a ohnal se s ním po ní.

,,Už jsi směšný" zavrčela Ara.  ,,Děláš to ještě těžší.  Vzdej se a-"

Nestihla doříct větu, protože jí náhle zabořil klacek hluboko do tlamy a s hořkým uspokojením poslouchal křupnutí jednoho jejího zubu.

Vlčice zavyla hlubokou bolestí a on klackem trhl ještě hlouběji, až jí tesák vypadl z tlamy. 

Využil toho, že Aře momentálně teče z tlamy spousta krve a zabořil jí klacek hluboko do krku.

Vlčice zakašlala a vytřeštila oči, zatímco White se jí snažil klackem co držel v zobáku, nějak rozdrásat hrdlo. 

Z tlamy se jí řinuly sliny spojené s krví a možná by to i vyšlo a zabil by ji, jenže náhle se z křoví vynořila chlupatá bílá koule, která ho strhla na zem. 

Vyděšeně vyjekl a naposledy se podíval do očí Elizabeth, než se mu liška zakousla do krku a zabila ho. 

Ara vlčice kraj 7 zabiják/ spojenec vycítí, když je někdo zraněný

Když jí White zarazil klacek do krku, opravdu se bála o svůj život. 

Dusila se, dřevo jí drásalo hrdlo a navíc nevěděla, zda bude schopná Whita zabít. 

Chtěla to udělat co nejrychleji, aby si to nestihla rozmyslet, jenže jak bílý pták souboj prodlužoval, začaly ji hlodat pochybnosti a všechny ty věci o přátelství které znala. 

A pak, se najednou z křoví vyřítila bílá liška a zachránila jí život tím, že Whita zabila. 

Ara si její jméno nepamatovala, ale už teď  ji nenáviděla. Nenáviděla to, že Whita zabil někdo jiný než ona, nenáviděla to, že je její nejlepší přítel mrtvý. 

Myslela si, že po jeho smrti bude žít se  sebenenávistí ( ale stále bude žít), nyní však její nenávist byla přenesena na onu bílou lišku.

,,Než mě roztrháš na kusy, mám pro tebe návrh" zavrčela liška klidně, ale o krok odstoupila. 

Nejspíš věděla, že stát o samotě proti emocionálně rozpolcené vlčici není nejlepší nápad. 

,, Návrh? Právě jsi zabila mého nejlepšího kamaráda a chceš mi tu podávat nějaké návrhy?" Zavrčela Ara nenávistně a udělala pár kroků k ní. 

,,Nechtěla jsi ho náhodou sama zabít?" Ušklíbla se bílá liška, ale moudře o krok ucouvla. 

,,To je něco jiného. To bych nenáviděla sama sebe, ale byla bych naživu a nemohla bych se zabít, ale teď nenávidím tebe a tebe zabít můžu a taky to plánuju udělat" zavrčela Ara s vyceněnými zuby.

Plánovala lišku roztrhat na kusy, ale nejdřív si chtěla vyslechnout její návrh. 
,, Přejdi rovnou věci než tě zabiju liško"

,,Staneme se spojenkyněmi, prokoušeme se spolu do finále a pak, až zbydeme jen my dvě, se utkáme v čestném souboji." Navrhla bílá liška a posadila se. 

Ara se zamyslela nad tím, jak výhodné by to bylo pro ni. 

Ve finále zbyla ještě panterka Lilian, která sice měla velice nebezpečnou schopnost, ale na druhou stranu, poslední den byly stejně jako den první, schopnosti zakázány.  Stále to však byla panterka, stále měla ostré zuby a narozdíl od Ary, měla i smrtelně nebezpečné drápy. 

Poté zde byl i Apollo, velký výr, který na ni mohl zaútočit seshora a měl tu výhodu, že uměl létat.  Pro případ že by to dostala na zem, by měla velkou výhodu, ale stále měl dost ostré pařáty a zobák.

Další byla ta malá lvice z jedenáctky, která měla také ostré drápy a zuby, ale hlavně byla nesmírně zákeřná a nebála se použít  nečestné taktiky. Ta momentálně představovala největší hrozbu. 

Poté byla ještě jedna černá vlčice, u které si Ara ani nepamatovala z jakého kraje je.  Byla to ale vlčice, která určitě narozdíl od Ary měla všechny tesáky a jelikož ji Ara vůbec neznala, nemohla znát ani její slabiny, což znamenalo že to pro ni byla také velká hrozba. 

Takže ano, bílá liška byla opravdu ta, se kterou by se Ara chtěla nejradši setkat ve finále. Zdála se jí totiž ze všech nejslabší.  Na druhou stranu to ale stále byla vychytralá liška a už minulé hry ukázaly, že lišky se nemají podceňovat....

Ara po chvíli přemýšlení, přesto váhavě přikývla.  ,,Tak dobře.  Ale nechci žádné nečestné praktiky liško.  Dokud nezabijeme všechny konkurenty a nezůstaneme jen my dvě, budeme spojenkyně a budeme stát při sobě.  A potom tě velice ráda roztrhám na kusy."

Liška se pousmála.
,,Tak dobře.  Jako první chci najít toho výra Apolla.  Zabil mou lásku a já se mu chci pomstít. A chci ho zabít dřív, než ho najde a zabije někdo jiný.  Mimochodem, všimla jsem si, že jsi mě nazvala liškou, takže nejspíš neznáš moje jméno.  Jmenuji se Elizabeth" zavrčela liška. 

Na Ařině tváři se pomalu objevil úsměv. 

,,Tak dobře Elizabeth. Bude mi ctí být tvou spojenkyní a pak se tě pokusit roztrhat na kusy.  Jako první chceš jít teda na toho ptáka?"

Eliz přikývla. 

,,Dobrá.  Najdeme Apolla"

Vyjde Eliz a Aře jejich plán? Dá se Eliz vůbec věřit?
Vaše Luna 😘

Top šestka :

Lilian - černá panterka

Ara - vlčice

Apollo - výr

Elizabeth-  polární liška

Linda -lvice

Alesha- vlčice