Prašan velbloud kraj 3 přeživší, jeho kroky nejsou slyšet. 

Poušť pro něj byla vždycky nejpřirozenějším prostředím. 

Už odmalička miloval tu velkou záplavu zlatavého písku,ty nádherné rozlehlé duny a jasné, zářící teplé slunce. 

Taková byla poušť, jakou znal on. 

V Hunger Games, však byla poušť něco příšerného. 

Bylo to peklo, velké žhavé horké peklo  plné utrpení. 

Šílené vedro, tak třikrát větší než v normální poušti, v noci zima tak třikrát větší než v horách a slunce pálilo tak, že měl pocit že začíná cítit pach vlastního spáleného masa. 

Na noc si pomoci hrábí, které ulovil v rohu hojnosti musel vyhrabat pečlivou a útulnou jeskyni, aby ho nenašli mutové kteří obývali poušť.

Byly to celkem dva druhy hadů.

Ti, kterých se tak nebál, byli velcí hadi s temně černou kůží a rudýma očima.  Byli přibližně tak o metr delší než anakonda, měli obrovské tlamy a dlouhé ostré zuby.
Většinou se drželi o samotě, maximálně v páru. 
Nebyli jedovatí ani škrtiči, jakmile na svou oběť narazili, roztrhali ji na kusy. 
Díky své mohutnosti však byli i dost pomalí a díky rudým očím byli ve tmě i dobře vidět. 

Mohl si jich tak rychle všimnout a v pohodě jim utéct. 

Nejvíce se bál toho druhého typu hadích mutantů. 

Jednalo se o velice malé hady v temně šedé barvě jakou měl i noční písek. 
Většinou jich bylo tak deset až dvacet naráz a nebyli ve tmě téměř vidět. 
Jejich kousnutí nebylo přímo smrtelné ale způsobilo, že na několik hodin až dní ochrnul a to ho mohli najít ti velcí hadi, nebo splátci. 
Bál se jich.jednak  kvůli tomu, a jednak proto, že tihle hadi byli hodně rychlí a hbití a nemohl by jim utéct.  Zároveň i byli malí a musel si dávat pozor kam šlape. 

Dozvěděl se i fakt, že když zabijete velkého černého hada, promění se jeho tělo ve velkou nádrž vody ze které máte zásobu na několik dní. 

Byl to však jen trik tvůrců, protože ačkoliv byla tato informace pravdivá, zabít velkého černého hada bylo téměř nemožné a on, kterému se už z té žízně motala hlava by to stejně nezvládl. 

Ona žízeň ho trápila už několik dní kdy narazil na poušť. 

Normálně by jakožto velbloud vydržel bez vody dlouho, ale tady to nešlo. 
V Hunger Games nešlo, aby vám někde nebyla zima, abyste někde neměli žízeň, nebo aby vám nehrozil v noci útok obludných mutantů. 

Žízeň ho trápila tak velká, že mu bylo blbě. 

Před očima mu tančily mžitky, které nejdříve začaly jako malé stříbřité hvězdičky, pokračovaly v černé fleky se stříbřitými hvězdičkami a nakonec už viděl jen ty velké černé fleky. 

Přes den ho vidiny ze žízně téměř oslepovaly a došlo už to do té fáze, že přes den spal nebo  omdlíval přímo uprostřed pouště a byl tak odhalený naprosto všem splátcům a zranitelný ke smrti. 

V noci se v zimě probouzel, utíkal před pouštími hady a pod nátlakem toho příšerného, nočního chladu i onemocněl. 

Z hrdla se mu ozývalo nepravidelné chrčivé kašlání, měl horečky a vidiny před očima se začaly měnit v úplnou temnotu. 

Někdy měl takovou žízeň, že si hrabě zabodl do nohy kterou si rozzřezal a pil vlastní krev, aby se alespoň na pár chvil té žízeň zbavil. 

Jeho krev pomáhala, pomáhala mu zase vidět a pomáhala od té příšerné bolesti v hrdle....
Rozhodl se proto, že s  tím bude pokračovat a brzy už měl celé tělo plné jizev, šrámů a ran. 

Po pár dnech však už jeho krev přestala fungovat a byl kvůli tomu ještě slabší. 
Hrabě ztratil a tak se teď toulal po poušti naprosto odhalený všem a beze zbraně. 

Poprvé v životě toužil po tom, aby byl místo pouště v lese.  Toužil po čerstvé trávě, hebkém voňavém mechu a větru který by mu čechral srst.  Toužil po lahodné vodě z potoka, chutné travičce a zpěvu ptáčků....

Nastal další den. 

Včera se mu povedlo rozlepit oční víčka a zemdlýma očima pozoroval pouštní krajinu. 

Nedaleko od sebe měl dojem že za pouštími dunami zahlédl zlatavá stébla trávy připomínající savanu, ale nevěřil tomu. 
Byla to určitě jen další fatamorgána.

I ten štíhlý šlachovitý gepard s vražedným a odhodlaným výrazem co kráčel naproti němu byla jen fatamorgána....

Prašan už si ani nemyslel, že by tady mohlo být něco skutečného. 

Nevěřil tomu, že to fatamorgána není. 
Že gepard naproti němu je Sand, šelma která zabila Lunu a která si teď vybírala další oběť. 

Nevěřil, že v husté savaně je jen pár metrů od něj malý potůček s lahodnou vodou, která by ho postavila na nohy. 

Sand se na něj okamžitě vrhl a srazil ho k zemi, ale ani tohle Prašanovi nepřišlo divné. 

Fatamorgány a halucinace už si přece zažil....

Ani Sandovi tesáky trhající mu hrdlo mu nepřišly divné. 

A když by mu přece jen došlo, že Sand je skutečný a že to žádná fatamorgána není, stejně by se nebránil. 

Smrt by pro něj byla vysvobozením.

Tesáky tečkované šelmy mu rozervaly hrdlo a mžitky  před jeho očima se začaly měnit v temnotu. 

Nejprve stříbřité hvězdičky zahalily černé fleky.  A černé fleky se začaly pomalu měnit v hlubokou temnotu....

A po temnotě přišlo vysvobození. 

Po temnotě přišel výstřel. 

Linda lvice kraj 11 přeživší maskování

Po smrti Héry se se svou novou spojenkyní  hodně spřátelila. 

Karamelka jí vysvětlila jak to je ohledně schopností, pořád si měly  co říct a celou noc se nasmály. 

Linda začínala pochybovat o tom, že přidávat se do tohoto spojenectví byl dobrý nápad, protože se na nikoho nechtěla upínat a nechtěla se s nikým příliš spřátelit, ale s tou okouzlující kočkou po jejím boku to šlo těžce. 

Zrovna obě dvě kráčely po slunné savaně a něčemu se smály, když v tom Karamelka zbystřila. 

Linda se na kamarádku zvědavě podívala. 

,,Co se děje?" Zavrčela zvědavě, ale pak to sama ucítila. 

Byl to pach geparda...

Určitě se jedná o Sanda

,,Zabijeme ho?" Zavrčela Linda tiše a vytasila ostré drápy. 
Jantarové oči jí rychle a pozorně jezdily ze strany na stranu. 

,,Ne to by se nám nevyplatilo"zavrtěla Karamelka hlavou. Její tvář byla stažena do zamýšleného, zamračeného výrazu a vypadala že nad něčím intenzivně přemýšlí. 

,,Je to silný konkurent, který zvládl zabít z domova vytrénovanou, silnou Lunu. Nejlepší by bylo ho"- Linda ani nestihla větu doříct, protože ji přerušily hned dvě věci. 

První byl hlasitý výstřel a pach krve, což značilo smrt nějakého splátce, který právě teď umřel v jejich blízkosti -takže pravděpodobně Sandovu oběť-  a druhá...

Druhá věc byl Karamelčin hebký ocásek, který jí jemně přitiskla na čumáček a tímto velice něžným a na přátelství až možná moc intimním způsobem ji umlčela. 

Lindě se rozbušilo srdce a jen se zaraženě na svou kamarádku dívala. 

,, Poslouchej..."zavrčela tiše Karamelka a krásné zlaté oči se jí zúžily do dvou škvírek. 

,,Budeme ho mít jen jako spojence,něco jako obětního beránka a pak ho zabijeme až se nám přestane hodit." Mňoukla tiše karakalka a na tváři se jí na moment objevil lstivý úsměv.

Lindě se to moc nelíbilo. 
Ne snad proto, že by se jí příčilo někoho obelhat, ale proto že Sandovi zkrátka nevěřila. 
Navíc se bála, že by ji Sand přebral její kamarádku.
Jen kamarádku...

,,Neboj se a věř mi.  Jsme dvě on jeden.  Jestli nebude souhlasit, zabijeme ho"zavrčela Karamelka svým typickým, milým toném a něžně se na Lindu usmála. 

Tu její úsměv tak odzbrojil, že lvice zmlkla a jen krátce přikývla. 

,,Výborně"zavrněla tiše její kamarádka.
,,Tak jdeme na to." Zavrčela Karamelka pevně.

Linda už neměla moc času nad tím přemýšlet, protože jakmile to Karamelka dořekla, všimla si Lindaže na její spojenkyni letí obrovská dýka. 

,,Pozor!" Vřískla  

Karamelce se jen tak tak povedlo vyhnout a to už se na ně místo dýky vrhl Sand, který si jich očividně všiml a hodlal je zabít. 

Štíhlý gepard zaryl Lindě drápy do boku a prudkým škubnutím jí způsobil hluboký šrám 

Lvice vřískla bolestí a ohnala se po něm tlapkou, ale gepard jí hbitě uhnul. 

,,Uklidni se!" Uslyšela vrčení Karamelky. 
,,Nechceme tě zabít!"

Gepard se jen rozesmál. 

,,Nechcete mě zabít? Tak proč mě sledujete?" Ušklíbl se a vrhl se opět na Lindu.

Nejspíše ji hodlal vyřídit jako první. 

Srazil lvici na zem, zakousl se jí do hrdla a stiskl. 

Než však stihla začít téct pořádně krev, bolestně zavřeštěl a Lindu pustil. 

Ta ho od sebe okamžitě odkopla a rychlým pohledem zjistila, že Karamelka zapíchla dýku ležící na zemi Sandovi do ocasu. 

Ani jedna z nich neváhala příliš dlouho a než se stihl Sand vzpamatovat, srazily ho k zemi. 

,,Sledujeme tě, protože tě chceme za spojence ty pitomče!" Prskla Linda a zaryla mu drápy do hrdla.
Ne tak, aby mu to nějak ublížilo, ale aby to bolelo a dala tak zároveň najevo svou sílu. 

,,Já nejsem- nejsem spojenec.  J-jsem zabiják" vykokatal chraptivě a zazmítal sebou. 

,,Jasně, zabiják co tady teď leží pod dvěma malými kočičkami že?" Ušklíbla se Karamelka posměšně.

Z Lindy vyšlo tiché zavrčení, na kecy o své velikosti byla dost citlivá. 

Sand sebou opět zaškubal, ale mlčel, věděl, že má Karamelka pravdu  nechtěl uznat svou porážku.

,,Spoj se s námi a nebudeš litovat"zavrněla Karamelka sladce. 

Linda se rozhodla odmlčet protože viděla, že její spojenkyni jde ovlivňování a argumentování lépe než jí.

,,Máme úkrýt, pitnou vodu a spoustu zásob"pokračovala dál Karamelka sladce a Linda téměř žárlivě zavrčela, když věnovala Sandovi svůj okouzlující úsměv. 

Gepard je obě chvíli ještě propaloval pohledem, než si jen podrážděně povzdechl. 

,,Fajn! Ale jakmile se mi něco nebudete zdát tak zdrhám nebo vás zabiju, jasné?" Zavrčel.
,,A už mi vyndejte tu dýku z toho ocasu" zakňučel pak ublíženě jako malé kotě. 

Linda se pobaveně ušklíbla, sklonila se opatrně dýku vytáhla.

,,Tuhle hračičku si necháme, než budeš mít jistotu že jsi nám věrný kocourku"zavrněla Karamelka a následně s Lindou pomohly gepardovi na tlapky. 

Máme tu další kapitoluuu

Dnes jsme se rozloučili s Prašanem :(
Dejte mi vědět jak se vám líbila a co si myslíte o novém spojenectví<3
Vaše Luna 😘

Mrtví: Luna kříženec zebry a koně zabiják kraj 2 halucinace

Twist Fenix kraj 2  spojenec oheň

Light opice kraj 8 přeživší jed v zubech

Legolas žába přeživší kraj 10 umí se proměnit v nějakou věc

Héra pes hyenovitý přeživší kraj 10 umí ovládat počasí. 

Prašan velbloud kraj 3 přeživší jeho kroky nejsou slyšet.