Light opice kraj 8 přeživší jed v zubech
Hunger Games už si vzalo život dvou nevinných zvířat a ona měla pocit ,že se tady zblázní. 

Od doby co začaly hry se jen schovávala na stromě ,vyděšeně přitisknutá k větvi ,a doufala že to někdy konečně skončí. 
Že tady nějak přečká ,počká až se ti psychopati pozabíjí a bude moct jít domů.

Jenže z rohu hojnosti si s sebou nic nevzala a tak tady jen tak seděla přitisknutá ke stromu a mezitím se utápěla  žízní.
Hlad už utišila slaďoučkými listy ,které rostly kolem ní ale žízeň neměla utěšit čím. 

Nyní už z toho byla celá vyčerpaná ,hrdlo ji pálilo a přistihla se , že se jí před očima začínají dělat mžitky. 

Takhle to dál nepůjde. Jestli se odtud chci dostat ,musím začít něco dělat.  Mám přece skvělou schopnost,tak proč ji nevyužít ?

Její myšlenky dávaly smysl.  Věděla ,že jestli se tady bude ještě dlouho schovávat,tak ji taky někdo najde zabije.  Věděla ,že se někdy musí jít dolů napít ,protože jí bylo z té žízně zle.  Věděla , že takhle to dál nejde ,ale bála se.  Bála se toho ,co se stane když sleze dolů.  Bála se smrti. 

Light se schoulila do klubíčka a zavřela oči.  Jediné co si přála bylo, být zase doma....

Možná bych měla přece jen chvíli počkat.  Konec konců,žádné nebezpečí mi zatím nehrozí. 
Pomyslela si.

Opatrně se opět schoulila do klubíčka a zavřela oči.

Že jí tady nehrozí žádné nebezpečí ? Tak to se spletla.

Ryu kříženec několika ptáků. Kraj 9. Zabiják ,ostny na křídlech

Jeho plány i cíle byly hned jasné. 

Jakmile spatřil pohyb mezi listím, zamířil k onomu místu svůj ostrý zrak ,který zdědil po nějakém ze svých orlích příbuzných a už zahlédl malou ,roztomilou šedivou opičku. 

Bylo mu hned jasné,že se mu neubrání.  Na jména moc paměť neměl ,ale měl dojem že tohle zrovna byla Light malá slabá opička s velice silnou schopností.

Musel na to jít opatrně a to hlavně z toho důvodu, že jemu jeho schopnost nefungovala. 

U savany si totiž všiml Héry a chtěl na ni svými křídly vrhnout několik ostnů ,kterými by ji zabil ale nešlo mu to.

Rozhodl se ,že radši tedy odletí dříve než si ho fena všimne a nyní byl tady. 

Proč mu to nešlo mu vrtalo hlavou ,ale tak nějak to už tušil od doby ,kdy se ho Drákula vůbec neptal na schopnosti.

Všiml si ,že Light spí a tak k ní tiše přelétl a opatrně dosedl na větvičku. 

Přemýšlel jak ji co nejlépe a nejopatrněji zabít ,ale pak mu došlo ,že když nefungují schopnosti jemu ,nebudou ani jí ,takže se na nějakou opatrnost vykašlal a vrhl se na ni. 

Light otevřela své velké oči až ve chvíli ,když jí zabořil své silné,velké pařáty do břicha a začal jí ho trhat. 

Ostré pařáty trhaly opičí maso a mířily k vnitřnostem. 
Nebyl to žádný sadista,co by měl radosti z bolesti ,takže si krev stříkající všude kolem něj nějak moc neužíval. 

Už už chtěl svou levou nohu s ostrým pařátem přesunout k jejímu krku ,ale v tom si všiml že Light se na zubech něco leskne. 

Byl to jed. 

Ryū okamžitě prudce zamával křídly a co nejrychleji vzlétl do vzduchu ,takže zuby vážně zraněné Light sklaply na prázdno.  

Kapičky jedu se rozletěly po listech stromu a Ryū s bušícím srdcem pozoroval ,jak mu Light jen věnovala nenávistný pohled a následně jí hlava dopadla do kaluže vlastní krve. 

Ozval se hlasitý výstřel ,ale Ryū kupodivu necítil žádný pocit vítězství že se zbavil soupeře. 

Srdce mu stále bušilo jako nikdy předtím a všechna péra na těle měl postavená.
Hrůza mu svírala žaludek. 
Moc dobře se uvědomoval že stačilo málo a byl by po smrti. 

Takový malý kousek stačil, stačilo aby nedával pozor ,nebo vzlétl jen o kousek déle a mohl tam ležet vedle ní. 

Elizabeth liška kraj 9 zabiják umí se znehmotnit. 

,,Řekneš mi už konečně co se ti stalo?" Proč jsi tak zpanikařila když na tebe ten gepard skočil?"

,,Ještě chvíli se mě takhle ptej a shodím tě ze skály". 

Takhle nějak probíhala jejich debata celou cestu po horách. 

Jakoby nestačilo ,že se ráno špatně vyspala,studené vločky ji štípaly do očí a měla hlad,ten otravný lišák za jejím zadkem se jí furt musel vyptávat. 

Poté co omdlela si pamatovala jen to ,že se pak vzbudila v lese v jeskyni.

Solarix jí vysvětlil že tam Lunu musel nechat ,aby jim zajistil bezpečí. 

Poté co se dala dohromady se vydali do hor a nyní už tu byli, v  krajině pokryté hustým,bílým sněhem ,který byl ledový jako jinde.  Byla tu zima i jí,polární lišce. 

Nebylo to ta přirozená zima ,ten přirozený mráz.  Ne ,tohle bylo umělé a hnusné jako když si vlezete do mrazáku.

Na slunci se sníh i zamrzlá jezera krásně třpytily a oni nyní stoupaly do horních skalních římsách směrem k velké teplé jeskyni. 
Oni dva a Solarixovi otravné otázky ,které už jí lezly na nervy. 

To ,proč omdlela a dostala jakýsi "záchvat" byla jen a jen její věc a Solarixovi do toho rozhodně nic nebylo. 

,,Tak dlouho jsi hledala spojence a najednou by jsi mě shodila ze skály?" Ušklíbl se zrzavý lišák a arogantně protočil očima.

Pak mu ale tvář zjihnula.
,,Co se stalo Eliz?" Zavrčel tak jemně,až ji to samotnou udivilo. 

Hrudník ji zaplavila zvláštní náklonnost k němu, ale pak sebou jen znechuceně cukla a vydala se dál.

,,Nic ti do toho není. Je to moje věc." Utnula ho tvrdě. 

,,Proč jsi na mě taková"? Zavrčel Solarix a zatvářil se ublíženě.
,,Jen ti chci pomoct".

Elizabeth podrážděně zavrčela a s vyceněnými tesáky se k němu otočila. 

,,Ty mi chceš pomoct? Jsme v Hunger Games Solarixi ! My dva bychom se teď měli snažit jeden druhého zabít ,ne si pomáhat!"vyštěkla na něj už celkem podrážděně. 

Solarix za to nemohl ,ve skutečnosti se na něj ani nezlobila,ve skutečnosti se zlobila na sebe. 

Zlobila se na to, že ji její minulost opět dostala do problémů a že je teď příkrá na někoho, kdo o ni má starost. 

Solarix se zatvářil nejdříve zmateně a jeho hnědé oči vypadaly tak moc ublíženě, až to bodlo Elizabeth u srdce. 

Ucítila nevysvětlitelné bodnutí viny a dostala hroznou chuť se mu omluvit. 

,, Solarixi...."zamumlala tiše a udělala krok k němu. 

Lišák se ale odvrátil. 

,,Nech to být Elizabeth".  Oslovil ji poprvé celým jménem.  ,,Máš pravdu.  Jsme v Hunger Games.  Na něco takového tady není čas "zavrčel tvrdě a aniž by jí věnoval jediný pohled se vydal dál. 

,,Promiň "zašeptala Elizabeth tak tiše, že to téměř neslyšela ani ona a vydala se za ním. 

Héra pes hyenovitý přeživší kraj 10 ovládá počasí. 

,,T-to jsi byla ty "? Zavrčela fena psa hyenovitého s tím největším odporem a nenávistí v hlase jaký dokázala najít. 

Obě dvě šelmy teď seděly nad bezvládným a zkrvaveným žabím tělem Legolase.

,,Ne já.  Moje past"mňoukla Karamelka a olízla si hebkou packu. 
,,Byl slabý a byl by nám k ničemu.  Zbavili jsme se zátěže". 

Héra se na ni znechuceně podívala.

,,Zátěže? Jak to můžeš krucinál říct? Byl to náš spojenec!" Zavrčela a vycenila tesáky. 

Legolase skoro neznala, takže ji jeho smrt nezarmoutila, ale šlo tady o princip.
Karamelka ho zabila lstí, když ho poslala ať se jde napít. 
Bylo by v pořádku pokud by to byl nepřítel, ale Legolas měl být přece jejich spojenec!

Jestli takhle klidně zabila Legolase,mohla by to klidně udělat i mně. Ještě štěstí, že výstřel jeho smrti zazněl předtím, než jsem se zakousla do toho ptáka.  Mohl být otrávený taky!

,,Hrozně to dramatizuješ." Ušklíbla se Karamelka. 

,, Dramatizuju? Byl to "-

,,Byl to náš spojenec já vím" protočila kočkovitá šelma očima a elegantně se vyhoupla na tlapky. 

Pomalu se přiblížila k Héře. 

,,Víš ,myslela jsem, že budeš jiná. Viděla jsem v tobě silnou spojenkyni, ale jak to tak vidím, jsi mi na nic "zasyčela Karamelka a jantarové oči jí zableskly vzteky.

Její sladký tón se vytratil a nahradil ho hněv. 
Karakalka vytasila drápy. 

,,Neměla bych žaludek na to, zabít Legolase z očí do očí. Nezvládla bych zabít někoho slabšího v přímém souboji. Zas taková zrůda nejsem. Bylo mnohem snazší ho zabít takhle a nedívat se na to, jak umírá."Zavrčela tiše a pomalu se k Héře přiblížila. 

Z fenky začal vztek na moment opadat a nahradil ho mírný strach. 
Nikdy se  nebála, ale tady když šlo skutečně o život, ji tahle neznámá emoce začala šimrat po celém těle a stahovat žaludek. 
Proti své vůli začala couvat. 

,,Chtěla jsem si z tebe udělat spojenkyni, chtěla jsem abychom si vzájemně pomáhali, ale ty to očividně nechceš. Samozřejmě, že bych tě dříve nebo později zabila, ale původně jsem měla v plánu tě nechat ještě chvíli žít. Nu což.  Když sis to vybrala, tak sis to vybrala.
Pápá fenko" a s těmito slovy se na ni Karamelka vrhla. 

Héra zlostně a bolestně zavrčela,když se jí ostré tesáky zaryly do hrdla. 
Byla v šoku z toho,jak se z tak milé a na první pohled přátelské potenciální spojenkyně stal vrah. 

Rozzuřeně zavyla, zvedla se na zadní a prudkým škubnutím hlavy ze sebe Karamelku shodila. 

Přestože nechtěla, musela to uskutečnit. Byly v Hunger Games a její spojenkyně ji podrazila. 

Takže musela zemřít. 
Já nebo ona. 

Karamelka se okamžitě zase vyšvihla na tlapky a to už se na ni vrhala Héra. 

Chňapla jí po krku, ale Karamelke uhnula takže jí zabořila zuby do ramene. 

A stiskla. 

Jelikož byla Héra pes hyenovitý a ti mají hodně, hodně silný stisk, okamžitě pod svými tesáky ucítila kost a z Karamelčina ramene se vyvalil proud krve. 

Kočkovitá šelma zasyčela bolestí a zabořila Héře drápy do hrudníku.
Z ramene, které jí Héra drtila obřími tesáky jí stékala teplá krev a tvořila louži kolem jejích tlap. 

Fena se nehodlala pustit a Karamelce se ztrátou krve už začínalo zatmívat před očima.  Musela se nějak zachránit, musela něco udělat! Měla přece tak dokonalý plán!

Plánovala Legolase zabít, protože jí byl k ničemu a před Hérou hrát dál velkou kamáradku, aby ji mohla využít, získat si její důvěru a zabít ji až by se jí přestala hodit.

Nemůže přece dovolit, aby ji teď Héra zabila! Proto se sem přece nepřihlásila!

Stisk feny se uvolnil a Karamelka dopadla do louže vlastní krve. 

Celé rameno měla rozervané a pravděpodobně vykloubené, kožíšek zmáčený krví a před očima už začínala vidět mžitky. 
Ztráta krve si brala svoje daně a ona se ze všech sil snažila, aby neupadla do bezvědomí.

Smrt už měla téměř jistou. 
Héřin horký dech páchnoucí po její vlastní krvi jí začínal šimrat na krku a ona konečně pocítila tu hrůzu, ten pocit jaký musel zažívat i Legolas, když narazil na její past. 

Héřiny tesáky už se zabořily do kočičího masa....

Ale Hunger Games jsou nevyzpytatelné a i když jste na pokraji smrti, stále máte naději na přežití. 

A tak, ještě předtím než stihla Héra prokousnout Karamelčino hrdlo zaslechla zašuštění křoví.  Byla si jistá, že teď už jí Karamelka neuteče a tak ji na moment pustila, aby se podívala směrem odkud zvuk vycházel. 

Náhle jí ztuhla krev v žilách a srdce se jí téměř zastavilo. 

Trvalo to jen chviličku, ale jí se to zdálo jako věčnost, než byla k zemi sražena lvicí, která se celou dobu skrývala v křoví. 

Linda strhla Héru z Karamelky a zabořila fence zuby do krku. 

Přestože byla Linda menší než ostatní jejího druhu, pořád to byla lvice a pořád se jí povedlo udržet Héru pod sebou. 

Héra se snažila bránit, snažila se Lindu všelijak poškrábat, pokopat, ale nezmohla nic. 

V jednu chvíli se jí téměř povedlo lvicí shodit, ale v ten moment se zvedla zakrvácená Karamelka ze země a pomohla Lindě Héru přidržet na zemi. 

Héra už cítila, jak jí ochabují svaly a krev přestává proudit v žilách. 

Před očima místo chladnokrevných lvích očí, náhle viděla laskavou a milou tvář své nejlepší kamarádky Lunar, která zemřela před dvěma lety ve hrách

Lunar jí něco říkala a Héra jí zpočátku nerozuměla, ale pak jí došlo, že to bylo jen něco ve smyslu "je čas má milá.  Bojovala jsi statečně,ale teď už musíš jít.  Pojď za mnou...". 

A tak šla. 

Ozval se výstřel....

Další kapitola je tuuuu.  Zabili jsme dnes dvě hráčky, Light a Héru.
Héra už se teď pravděpodobně s Lunar prohání po nebeské savaně :3. 

Myslíte si, že Linda nechá Karamelku žít?

Ryuovi také v savaně nefungovali schopnosti, mohly za to Karamelčiny iluze nebo něco jiného?

A jestliže za to mohly její iluze,proč je nepoužila proti Héře?

Vaše Luna 😘

Mrtví :
Luna kříženec koně a zebry kraj 2 zabiják halucinace

Legolas žába přeživší kraj 10 umí se proměnit v nějakou věc

Light opice kraj 8 přeživší jed v zubech

Héra pes hyenovitý přeživší kraj 10 umí ovládat počasí.