Sand gepard štíhlý ,kraj 1 schopnost ,nemůže ho nikdo cítit

Štíhlý gepard kráčel s hrdě vztyčenou hlavou po náměstí.  Drápky mu lehce cvakaly po tvrdé,šedé zemi a do krátké tečkované srsti se mu zarýval ostrý a studený vítr.  Byl však proti zimě odolný a jeho tělo se ani trošku netřáslo.

Jeho jasně žluté oči , žhnuly vztekem ale i odhodláním. 
Dnešek je jeho den. Jen jeho. 
Dneska se přihlásí do Hunger Games,které vyhraje a ukáže ,jak je jeho rodina skvělá. 
Všichni ti idioti ,kteří je podceňovali,budou litovat. 

Následky jeho činů to ,že Hunger Games budou mnohem těžší než kdykoliv předtím a to , že může umřít tou nejbolestivější smrtí mu nedochází.
On přece nikdy neprohrává.  Je vytrénovaný z domova a prohru neuznává. 

Sand se s hrdě vztyčenou hlavou procpal mezi shromážděnými samci z prvního kraje. 
Spoustu z nich se snažilo tvářit sebevědomě ,ale pach strachu se kolem nich vznášel dost výrazně. 
Pobaveně se  ušklíbl nad jejich strachem.  Jeho se to rozhodně netýkalo. 
Nebál se.  Nikdy se nebál

Posadil se před všechny samce , obtočil si tenký ocas kolem tlapek a se stále  hrdě vztyčenou hlavou pozoroval pódium ,na které právě vystoupil starosta jejich kraje. 

Čistě bílý pudl ,s uhlazeným kožíškem ,který sladce smrděl až dolů,se posadil a přejel všechna zvířata shromážděná dole pohledem. 

,,Mí drazí přátelé "! Zvolal sladkým hlasem a na tváři se mu uchýlil nadšený úsměv. Starosta jedničky byl známý tím , že Hunger Games naprosto miloval.  Byl jimi přímo posedlý a okamžitě o nich začal nadšeně mluvit. 

Sand si jen podrážděně odfrkl. Nezbývalo mu ,než čekat ,až ta chlupatá koule domluví a on se bude moc konečně dobrovolně přihlásit a nakráčet si tam pro vítězství

Héra pes hyenovitý přeživší kraj 10 ovládá počasí

Další Hunger Games.
Další nebezpečí pro všechna nevinná zvířata.  Héře to však bylo celkem jedno. Ostatní zvířata ji moc nezajímala. Nezajímalo ji,jestli umřou nebo ne.  Ovšem pokud se to  netýkalo její rodiny a přátel.

  Postoj k Hunger Games, měla vždycky neutrální ,ale poslední dobou měla pocit ,že její blízcí tam vždycky buďto musí umřít nebo udělat neuskutečnou ostudu. 

Její nejlepší kamarádka Lunar tam umřela.  Zabil ji její vlastní krajan a to ještě zbaběle svou schopností. Héru její smrt zdrtila.  Od té doby ,už není tak veselá jako dřív. 
Po Lunar se tam dobrovolně přihlásil Hermés ,o kterém si Héra tehdy řekla že musí být blázen. 
Dobrovolně se přihlásit do Hunger Games....
Dobrovolně jít na smrt....
Prostě blázen. 
A jak se ukázalo,blázen to vážně byl. 
Héru jeho výkon v Hunger Games neskutečně naštval a hrozně se styděla. 
Styděla se za to ,jak tam zešílel.
Věděla ,že téměř v každých hrách někdo zešílí,ale nenapadlo ji,že by to byl zrovna on.

Nyní momentálně seděla mezi shromážděnými samicemi a pozorovala pódium.  Byla vždycky hodně odvážná a něco jako strach jí bylo vždy cizí,ale momentálně ji na chvíli přepadl.  Neměla ani nějaký panický strach z toho ,že by ji vybraly ,ale všechna ta nervozita a špatná nálada kolem ho v ní začala trošku vyvolávat. 

Starostka desátého kraje ,krásná a dokonale upravená servalka se elegantně posadila na pódium a začala mlít ty stejné blbosti,jako každý rok. 

Héra ji popravdě ani neposlouchala.  Moc jí to nezajímalo. 

,,A nyní ,jdeme vylosovat dva splátce ,kteří budou reprezentovat náš kraj v úžasných ,Hladových hrách "! Vypískla starostka a přemístila se ke dvěma miskám ve kterých byly lístečky se jmény. 

Héra nervózně polkla.  Sice se nebála ,ale nervozita jí přesto nepříjemně svírala žaludek. 

,,Jako každý rok začneme samičkami". Servalka hbitě hrábla tlapkou do skleněné misky a vytáhla jeden lísteček.

,,A je to..."

Light opice ,kraj 8 přeživší jedovaté kousnutí

Light se jen zděšeně třásla ,zatímco se opatrně sunula mezi ostatní samice. 
Bála se. 

Byla dnes na vylosování těch ,kteří půjdou do kruté arény poprvé,a hrozně se bála. 
Její drobné tělíčko se strachy celé klepalo a její velké oči zděšeně těkaly sem a tam. 

Starosta osmého kraje už něco říkal ,ale ona ho nevnímala. Příliš se bála.  Bála se smrti. Bála se toho ,že bude vylosována.
Věděla jaké to tam je.  Sledovala každé Hunger Games a viděla jak tam zvířata umírají. Jak trpí hlady a zimou.  Jak tam někteří hráči zešílí a pak ostatní umučí. Viděla to a bála se toho.  Nikdy tam nechtěla. 

,,Jako každý rok samozřejmě začneme samičkami "zachichotala se pávice na pódiu a vytrhla tak Light z jejich myšlenek. Opička se rozhodla , že své vystrašené myšlenky zahodí někam stranou a bude se soustředit. Musí. 

Pávice upřela pohled na papírek na jejím křídle a oči jí sadisticky zajiskřily. 
,,A je to opice jménem Light "!

Ne.  Ne to ne.  Určitě se mi to jen zdá.  To je nějaký zlý sen. Ne.  Prosím ne.

Zoufalství a strach se přelily přes malou opičku jako vodopád.  Strach jí téměř užíral. Zabijou ji.  Určitě ano. 
Šance že by vyhrála je totiž tak malá , že téměř neexistuje.

Je tu první kapitola xD.  Je nudná a krátká jako každá první kapitola Hg xDD. 
Vaše Luna 😘