Přepadla mě panika jaká již dlouho ne: ,,C-co...co budeme dělat?!" Hulk stál téměř bez hnutí. Rychle oddechoval, mohutnou tvář staženou vztekem. Steve pomalu sevřel lem mého trika. ,,Jediný, kdo ho kdy dokázal uklidnit byla Natasha" vyšlo mu tiše ze rtů. Jakoby se bál, že každé jeho slovo by mohlo Hulka rozběsnit ještě více. Zhluboka jsem dýchala, abych zaplašila úzkost svírající mi útroby. Klid, klid. Hlavně klid.
Vtom se Hulk pohnul. Jeho mohutná paže se rozmáchla a rozdrtila dřevěný stůl, zpod kterého se jen tak tak vykutálel Mike a v těsně mu v patách Henry. ,,Kluci!" vyjekla jsem. ,,Luci?!" Henryho oči zahalil strach, ,,co tu děláš?! Utíkej se schovat!!" Rychle jsme zagestikulovala a oba muži se rozběhli k nám. Náhle se kolem Mika obmotala zelená paže a zdvihla ho do vzduchu. ,,Miku!" vykřikl kapitán a udělal pár rychlých kroků dopředu, než jsem ho stihla chytit za paži. Henry byl ve vteřině u nás a stoupl si vedle Steva tak, že přede mnou vytvořili lidský štít.
Hulk Mika zvedl před svůj mohutný obličej a z jeho očí sálal vztek. Voják byl bledší než smrt. Stiskla jsem kapitánův loket: ,,Musíme něco udělat. Vždyť ho rozdrtí!" ,,Jediný kdo ho kdy dokázal uklidnit, byla Natasha" špitl Steve s rukou stále ochranářsky přede mnou. ,,V tom případě je jasné, co musíme udělat" řekl zrzek rozhodně a prudce skočil vpřed, ,,HEJ! Ty přerostlá koule radioaktivního odpadu!!" ,,Henry!! Co to kruci děláš?!" vyjekla jsem překvapeně. vyrazilo mi to dech. Kluk, který před několika dny lezl na stromy, aby se schoval před Lokiho stvůrami, právě sám od sebe běžel na Hulka. ,,Běžte pro Natashu!" volal zrzek zatímco se snažil uskakovat Hulkovo volné obří dlani, ,,já a Mike se o to tady postaráme!" ,,Co si tímhle dokazuješ, ty blbče?!" křičela jsem šokovaně. ,,Luci.." Stevovo paže mě zastavily, než jsem se stihla pohnout, ,,má pravdu. Čím dřív ji najdeme, tím dřív jim pomůžeme." ,,Nemůžeme...nemůžeme je tu nechat.." hlas se mi zatřásl. Před očima. Měla jsem ji před očima. Ji, tu scénu, jak se jí krev pomalu spouštěla z úst, z rány, její prázdné, mrtvé oči. 

[Je mrtvá. Smiř se s tím. Ema se už nevrátí. Nedokázala jsi ji zachránit, stejně jako nedokážeš zachránit je.] 

Nemáš pravdu. Nemáš! 

[Hahaha, že ne? Jen si to přiznej! Vždyť neumíš pořádně kontrolovat ani svou vlastní moc!]

Ten smích trhal mé rozlámané srdce na ještě menší kousíčky. Co když měl pravdu? Co když jsem mohla všechny zachránit, kdybych znala podstatu své moci. Odkud přišla, co všechno umí, jak funguje. To všechno byly otázky, na které jsem nemohla najít odpověď a Loki...jeho hlas znějící mi v hlavě, pokud to nebyl jen výplod mé zubožené mysli, se nezdál být ochotný mi poskytnout odpovědi.
Nadskočila jsem, když Hulk rozmlátil další z polic. ,,Lucko prosím, poslouchej mě" na ramenou mi přistály kapitánovi dlaně, strhl mě za roh, ,,musíme vyrazit hned!" Z místnosti se ozval obrovský řev. Ve Stevovi se zaťal každý sval. Bojoval s tím samým co já, ale dobře věděl, co musí udělat a měl pravdu. Kývla jsem: ,,Jdeme." 

***********

Mike

Sen. Stále mi to přišlo jako nekončící sen. Pamatoval jsem si...co jsem si vlastně pamatoval? Kolik času uběhlo? Minuty, hodiny? Přišlo mi to jako věčnost, než jsem se znovu cítil sám sebou. Slova vycházela z mých úst, cítil jsem, že se pohybuji, ale nic z toho jsem nechtěl. 

Koupelna, ano na to poslední jsem si vzpomínal. Stál jsem před zrcadlem. Horké kapky vody ještě stékaly po mé vypravované hrudi, když  jsem si přes hlavu natahoval přiléhavé tílko. Chvíli jsem sledoval dlouhou šedou jizvu, jež se mi táhla přes břicho až téměř ke krku, než jsem se zakryl úplně. Dlouze jsem si povzdychl. Všechny tyhle spory, války, copak mě budou pronásledovat celý život?  ,,Ve válce jsi se narodil, ve válce tady umřeš" pronesl jsem ke svému odrazu a vydal další zmučený povzdech.
Náhlý vítr mi rozcuchal vlasy. Rozhlédl jsem se, abych zavřel okno, kterým procházel průvan. Zvláštní, nepamatoval jsem si, že bych ho nechával otevřené. Tím víc mě překvapilo, když jsem zjistil, že jsem se nemýlil. Okno bylo pevně uzavřené, stejně jako dveře. Přepadl mně neklid a raději jsem se rozhodl odejít. Stiskl jsem kliku, ale ta jen neškodně cvakla. ,,Huh?" Zkusil jsem to znovu, opět jsem se ovšem setkal s neúspěchem. ,,Hej, co je?!" několikrát jsem bouchl do dveří, ,,co je tohle za vtip?!"  Jízlivý smích, který mi zavadil o sluch, mi zježil každičký vlas.
,,Ale kam by jsi chodil?" Hlas.
,,Loki?!" Zuřivě jsem se rozmáchl. Nezasáhl jsem nic jiného než vzduch a mlhu neškodně plující po koupelně. ,,Ukaž se ty srabe! Pojď bojovat jako pravý muž!" Ticho. Tíživé a hrobové ticho. Na sucho jsem polkl a znovu mnohokrát udeřil mírumilovnou prázdnotu. ,,Loki?!" zavrčel jsem, ,,tak kde jsi?!" Prudký náraz mně náhle srazil k zemi. Vyjekl jsem a chytil se za třeštící hlavu. ,,Co to...?" slova mi odumřela na rtech. Nade mnou se tyčila postava. Vysoká, zahalená v mlžném oparu. ,,L-Loki?" nedokázal jsem ovládnout svůj třesoucí se hlas. ,,Loki?" neznámy se hlasitě zasmál, ,,těsně vedle." 

A pak? Všechno zešedlo. Mé tělo jakoby mi nepatřilo, ústa říkala jiná slova. Já jen přihlížel, než mě silný náraz do stěny vrátil zpátky. Znovu jsem cítil nohy, ruce, prsty a ostrou bolest. Obrovská stvůra prskající na všechny strany mě zdvihla ve svých zelených prackách a každý nádech mi způsoboval větší a větší obtíže. Držela mě před obličejem. Ty černé tůně naplněné vztekem hypnotizovaly můj pohled, i když se mi tmělo před očima. Kyslík, potřebuji.... 
V

tom se s hrozným zařváním Hulk svalil k zemi. Povolil sevření a já se odkutálel daleko od něj hlavou napřed. Nikdy mi nepřišel obyčejný vzduch tak sladký. Ztěžka jsem se opřel o dlaně a posadil se. Zelená potvora se za tu dobu stihla znovu vyhoupnout na nohy a zuřivě se rozhlížela kolem dokola. Nevěřil jsem, ale v tu chvíli jsem se modlil ke všem bohům, které jsem z historie znal, aby ho nenapadlo se podívat za na bok převrhlou skříň, kam jsem se stihl odválet. Pohledem jsem vyhledal Henryho. Stál kousek od Hulka, ruce v pěst. Nemohl jsem uvěřit svým očím. Ten nerdík žeby donutil takového rozzuřeného obra lehnout? Nesmysl! A pak jsem ho uviděl. Vysoký, svalnatý, důstojný. Přesně takový, jak jsem o něm slýchal. Blond vlasy neposedně kolem hlavy, zaschlá krev zdobila téměř každý kus jeho těla. ,,Thor..." špitl jsem v úžasu.