Trvalo dobrých deset minut, než Henry s velkými obtížemi slezl dolů.

Mike s Deadpoolem se mu sborově posmívali a Ema ho chlácholila.

Zavelela jsem k odchodu. Překvapilo mě, že Deadpool šel s námi. Asi si myslí, že když s námi bojoval na jedné straně, bude hned vítán s otevřenou náručí. Egoista jeden. Byl to přece on, před kterým jsme utíkali. Budu ho muset bedlivě sledovat.

*******

Opuštěná škola se tyčila mezi skupinami stromů. Ze zdi opadávala šedivá omítka a okna byla vymlácená, jakoby tam vůbec nebyla.

,,Tady fakt budeme?" zhrozila se Ema. Optimisticky jsem se usmála, ,,nad továrnou, jsi taky ohrnovala nos a jak se ti tam pak líbilo." Kamarádka se otřásla, ,,no jo, ale tohle....." ,,Nic lepšího nemáme" povzdechla jsem si.

Několika ráznými kroky jsem stanula u dveří. Vzala jsem za kliku a stiskla. Ta jen nesouhlasně zaskřípala a zůstala mi ležet v dlani. Povzdechla jsem si. Henry cos to proboha našel za místo.

Najednou se dveře sami od sebe otevřeli.

Kývla jsem na ostatní a s připravenými meči opatrně vkročila. Po obou stranách zaprášených zdí se linuly tmavé chodby, poseté spoustou pavučin.

Zamířila jsem vlevo. Opatrně jsem našlapovala po rozbitých dlaždičkách a v přikrčeném pozoru se rozhlížela kolem, jako vlk, který vyhlíží svou oběť.

Podle kroků za mnou jsem si byla jistá, že mě tým kryje.

Chodba byla dost dlouhá. Na každé straně jedny dveře za druhými. No jo škola.

Zastavila jsem u nedalekých dveří, zpoza kterých se ozývalo podivné bouchání. Nedůvěřivě jsem si prohlédla popisek. Fyzika. Nejhorší předmět na světě.

Nahlédla jsem dovnitř tmavým sklem. Kvůli špíně jsem rozeznala jen několik lavic. Kývla jsem na Mika a opatrně vzala za kliku.

Ozval se skřípot, jak se dveře opatrně otevřeli. Udělala jsem krok přes práh a v pravo ode mě jsem ucítila pohyb. Otočila jsem se do neznáma s napřaženou čepelí a instinktivně se zastavila před něčím břichem. Vzduch prořízl další zbraň, která se zastavila u mého krku.

,,Jste velmi nepozorná" pronesl sebejistě někdo ze tmy. Přejela jsem špičkou meče po těle neznámého, ,,mohu říct to samé." Cítila jsem jak ztuhl. Tohle nečekal. Pousmála jsem se. Ve stínu se lesky dvě svítivě zelené kočičí oči.

Ve stejné pozici jsme oba jako jeden došli doprostřed místnosti. Nespouštěli jsme oči z toho druhého. Onen neznámý byl poměrně mladý kluk asi jenom o půl hlavy vyšší s černými kudrnatými vlasy a vyhublou postavou.

,,Co je to tu?" zasmál se Deadpool a vskočil do pokoje, ,,školka?" ,,Ani se nehněte nebo ji zabiju!" vyhrožoval kluk přiškrceným hlasem. Deadpool protočil oči a přiskočil k němu. ,,Podívej se na ni" zašeptal mu do ucha, až ztuhl. Ve chvíli, kdy už jsem si myslela, že tomu nebohému chlapci olízne ucho, pokračoval ,,taková kost. Tu bys přece nezabil.....nejdřív si s ní užij. Pojď dáme trojku. Seš radši nahoře nebo dole?" Kluk stál jako přimražený. ,,Zklapni Červenko!" okřikla jsem ho. Už ho mám vážně dost a to jde s námi jenom chvíli.

Neznámý se nervózně usmál. ,,Hele" řekla jsem a povolila tlak na jeho břiše, ,,odendám zbraň a ty taky, jo?" Při těch slovem jsem pomalu vrátila meč do pouzdra na zádech. On neudělal nic. No tak..dej to pryč..

Chvíli se na mě nedůvěřivě díval, ale pak odsunul dýku od mého krku a vsunul si ji do kalhot.

,,Co tu děláte?" zeptal se a podezíravě si nás měřil. ,,Utíkáme" odpověděl automaticky Henry. Zvedla jsem oči v sloup, ,,tak bych to zrovna nenazvala..."

Vyprávěli jsme klukovi náš příběh. S každým dalším slovem jeho zájem rostl a nedůvěra opadala. ,,Lucie?" řekl a zamyslel se, ,,ta Lucie? Asi jsem o vás slyšel." ,,A kdo ty jsi?" zajímala se Ema.

Kluk se ošil, ,,mé jméno je Jack. Studoval jsem zde na škole." Ema se nedala odbýt, ,,a co se stalo?"

Jack se zadíval kamsi za nás, ,,když přišel Loki byli jsme poslední kdo to zjistil. Osobně jsme ho poznali.....přišel k nám a odvedl si všechny nejlepší chemiky...ostatní nechal zabít...." v očích se mu mihla slza když pokračoval, ,,já a můj kámoš Ben jsme dokázali utéct, ale ostatní ne. Schovali jsme se v kuchyni, ovšem i tam nás našli. Ben....to nezvládl......" Výrazná pauza dodala jeho slovům větší důraz.

Položila jsem mu ruku na rameno, ,,to mě mrzí." Vděčně se na mě podíval. Usmála jsem se, ,,nepřítel našeho nepřítele je náš přítel."

*********

Zůstali jsme tam. Jack se jevil jako fajn kluk, ale v téhle době člověk nikdy neví. S Emou jsme začali připravovat plán, zatímco kluci se mezi sebou o něčem hádali.

Je načase navštívit Lokiho.