Schody snad nebraly konce. Pokaždé když jsem zahnula, objevily se další.

Když jsem konečně zdolala poslední, sýpala jsem jako po maratonu. ,,Prosím tě to tě ty schody tak vzaly" utahovala si ze mě Ema. Mávla jsem rukou, ,,no jo. Každý z nás není sportovec."

,,Nerad ruším" ozval se Henry netrpělivě, ,,ale čas běží." ,,Tak nekecej a veď nás, ne?" rýpnul si Mike. Zrzek na něj vrhl rychlý pohled a zamířil levou chodbou. Následovali jsme ho.

Vedle mě šel Jack a podivně se nakláněl ze strany na stranu. ,,Děje se něco?" zeptala jsem se spíš ze zdvořilosti. Kluk trochu nadskočil, ,,ne nic....já jen...jak jsem dlouho nebyl venku, tak jsem si ani neuvědomil jak dobře na tom jsem oproti jiným lidem a jak jsem si toho nevážil." ,,To se stává" přidala se Ema, ,,někdy si nevážíme toho co máme. Teď to ale víš a co víc můžeš pomoct právě těm lidem, kteří to potřebují." Jack se pousmál, ,,asi máš pravdu."

Zbytek cesty nikdo z nás nepromluvil. Bylo mi jasné, že každý přemýšlí. O čem? To už mi bylo záhadou, ale ať to bylo cokoliv, nutilo je to plně se soustředit. Když se najednou Henry zastavil, všichni sebou trhli. ,,Jsme tu" ukázal na zatáčku a pokračoval šeptem, ,,támhle jsou ty dveře do Lokiho pokoje."

Kývla jsem, ,,dobře kolik je?" Zrzek koukl na hodinky, ,,za minutu celá." ,,Počkáme."

*****

Nikdy bych nečekala, že minuta bude trvat tak dlouho. Museli ulynout snad celé hodiny, ale podle Henryho uběhla pouze chvilka. Najednou se zpoza zatáčky ozvalo vrzání pantů, kroky a hlasy.

Zůstali jsme se stát zatajeným dechem. Zvuky začaly slábnout, až nakonec pominuly úplně.

Kývla jsem na Emu a ta se opatrně podívala za roh. S hlavou stále na druhé straně nám ukázal čtyři prsty. Pak naznačila domluvenými gesty dva u dveří, dva se prochází.

Chvíli čekala a pak strhla jednoho strážného za roh. Přiložila mu ruku na ústa a rychlým seknutí vzala nestvůře život. Mike ukázal palec nahoru. Ema zvedla oči v sloup a stáhla dalšího strážného.

,,Hej kde jsou?" ozvalo se zpoza rohu.

,,Nevím...běž se podívat" rozkázal druhý hlas.

Série kroků se rozešla k nám. Mike odstrčil Emu a stoupl si na její místo. Teď já naznačil s úsměvem.

Voják chytil pocházejícího Feira pod krkem a začal ho škrtit. Nestvůra vydala tichý zvuk podobný jekotu a skácela se mrtvá k zemi. Mike se potichu zasmál, ,,první. Vyrovnáno." Jack se zamračil a vykoukl zpoza rohu na posledního strážce. Hodil po něm dýku, která se Feirovi zabodla přímo doprostřed hlavy. Příšera se zakymácela a padla na podlahu.

,,Druhý" zazubil se kluk. Ti jsou nenapravitelní. Zvedla jsem oči v sloup, ,,pojďte vy dva."

Rychle jsme se proplížili ke dveřím. Vytáhla jsem si z vlasů malé černé pírko a chvíli s ním štrachala v zámku. Ozvalo se cvaknutí a cesta byla volná. Opatrně jsem vešla a po špičkách se kradla místností. V pokoji vládl zvláštní pořádek, až to bylo děsivé. Dva dunivé kroky mi prozradily, že z mého plížení zanedlouho nic nebude. Voják prosvištěl kolem mě a začal obracet pokoj na ruby.

,,Proboha co to děláš?!" zasyčel Jack co nejtišeji, ,,prozradíš nás!" Mike ležérně mávl rukou a dál se přehraboval ve veliké skříni. ,,Tak fajn" šeptla jsem, ,,pořádně to tu prohledejte. Musí tu někde být."

Všichni se rozmístili po místnosti a začali hledat. Probírala jsem se několika šuplíky a přemýšlela. Kde by tak ta hůl mohla být?

Po pár minutách

Otočila jsem se na ostatní, ,,máte někdo něco?" Odpovědí mi bylo jen několikanásobné zavrtění hlavou. Povzdechla jsem si, ,,kde to jen může být?" Voják vyšel z vedlejší místnosti, která měla zřejmě sloužit jako koupelna a dal si ruce v bok, ,,kdybych byl velký zelený muflon.....kam bych schoval svou nejcennější zbraň?"

Přejel pohledem po celém pokoji a zamýšleně svraštil čelo. ,,Hm..hm..." mumlal a přešel k posteli. Sehl se a nakoukl pod ní. ,,No tak Miku" Henry se ironicky zasmál, ,,přece si nemyslíš, že by si...." Slova mu odumřela v hrdle, když voják vytáhl nevelký podstavec s velkou zařivou holí. Emě spadla čelist, ,,páni." ,,Výborně Miku" poplácala jsem ho po zádech, zatímco jsem mu pomáhala strčit zbraň do pytle, ,,a teď je nejvyšší čas zmizet, pojďte."

Vyběhli jsme z pokoje. Už už jsem se chystala zamknout, když tu se na konci chodby ozvaly kroky. Nechala jsem dveře dveřmi a utíkala za ostatními.

Kličkovali jsme směsicí chodeb, které připomínali spíš labyrint, než hrad. Probíhali jsme kolem tisíců dveří všech barev a provedení. Pojednou mě upoutala vrata, zpoza kterých vycházela slabá zelená záře. Zastavila jsem se a přes šedivé sklo se snažila nahlédnout dovnitř. Nic však nebylo vidět.

,,Hej!" zavolala jsem na ostatní, co nejtišeji, ,,podívejte." Ukázala jsem na dveře. ,,Co tam je?" zajímal se Jack trochu nervózně. Pokrčila jsem rameny, ,,pojďme to zjistit." Ema rázně zavrtěla hlavou, ,,ne ne ne! To není dobrý nápad." ,,Souhlasím s Emou" vyhrkl Henry, ,,může to být past."
,,Já bych to zkusil" usmál se Mike a chtěl sáhnout po klice. Rychle jsem ho pleskla přes prsty, ,,ne tak rychle, půjdu první, kdyby něco....budu křičet." Pousmála jsem se a otevřela.

Prudká zelená záře mi svítila přímo do očí. Zvedla jsem ruku, abych aspoň trochu zabránila světlu pronikat mi až do mozku a vešla jsem dovnitř.

Najendou záře zmizela a mě se naskytl pohled na nevelikou laboratoř s různými kádinkami, vařiči a dalšími podobnými věcmi. Uprostřed toho všeho byl postaven velký stůl s provazy a popruhy. Přišla jsem blíž a v té chvíli jsem hledala čelist kdesi na zemi. ,,No ty vole!"

-----------------------------------------------------
Hojky :)
A otázky pro vás :D
Koho myslíte, že tam Lucie viděla? Najde je Loki, než stihnout utéct nebo se jim podaří odnést Scepter zpátky do školy?

Jsem zvědavá na vaše dojmy a názory :)

Vaše Adda :3