Volný den jsem celý zaplnil odpočinkem a relaxací. Byl výborný nápad vybrat si pro svůj pobyt hotel s výřivkou. Přesto všechno jsem se nemohl zbavit pocitu nervozity z toho, co druhý den přijde, a co všechno uvidím.

A to jsem ještě ani netušil, jaká byla pravda.

Na druhý den jsem se vydal podívat domů. Auto jsem zaparkoval u nedalekého obchodu, kde na něj z domu nebylo vidět. Zahradou jsem se proplížil až k zadním dveřím, kterými jsem chtěl vklouznout dovnitř. Nebyly zamčené, takže Mai musela být doma.

„Vítám vás u svého pořadu," uslyšel jsem odněkud.

Trhl jsem sebou, nicméně pak mi došlo, že to jde ze zdola. Ten hlas jsem poznal zcela jasně. Patřil Mai.

Po špičkách jsem se vydal do sklepa. Naštěstí byl uzpůsoben tak, že když byl člověk vevnitř, musel by projít uličkou, aby zcela bezpečně viděl ke dveřím.

Tudíž má dívka nemohla přijít na to, že ji vidím.

Beztak vypadala dost... soustředěně, na to, aby mě zaznamenala.

V krku se mi udělal velký knedlík, když jsem spatřil, co se ve sklepě dělo.

Měl jsem pravdu.

Na lůžku, které vypadalo jako nemocniční, ležel nějaký chlap. Byl celý nahý. Urazilo mě, že mi s ním zahýbá, protože nebyl ani trochu hezký. Myslel bych si, že ani nebyl Maiin typ. Měl jsem za to, že ji znám dobře... Byl celkem nízký, obtloustlý a baculatá tvář bez vousů působila, jako kdyby patřila desetiletému klukovi.

Pozoroval jsem Mai, jak si do ruky bere bič. Své dlouhé nehty, špičaté jako kočičí drápy, přitom zaryla do mužova těla. Vzrušením vyjekl.

Nemohl jsem to dál sledovat. Nejradši bych právě teď vkročil do místnosti a zarazil to, ale něco mi říkalo, že to není zrovna bezpečný nápad. Zůstal jsem na místě a sledoval, co se bude dít dál.

Mai muže několikrát pleskla bičem po nohou. Tehdy jsem si všiml, že je na lůžku připoutaný. Nohy měl dořezané do krve.

„Michaile, co říkáš na tohle?" zeptala se ho má dívka s úšklebkem na rtech.

Nahoru, jako kdyby to chtěla ukázat nějakým imaginárním divákům, zvedla malý kapesní nůž.

„Ano, má paní. Přesně to si zasloužím," špitl ten muž.

„Mluv víc nahlas, bačkoro!" křikla zlostně Mai.

„Promiňte, madam. A ano, madam. Přesně to si zasloužím," pověděl Michailo už hlasitěji.

Až teď jsem si uvědomil, k čemu ten nůž bude. Čekal bych, že v podobné situaci budu zděšen nebo znechucen, ale kupodivu jsem se začínal těšit na to, co Mai podnikne.

Těžko se to přiznává, ale líbilo se mi, když Michailovi provedla na břichu jemný řez. Vzrušovalo mě, když to samé udělala na jeho už tak dost zakrvácených nohou. Ne, nechtěl bych být na jeho místě, ani v nejmenším, ale užíval jsem si se na to dívat.

„Otevři pusu," nařídila Michailovi Mai.

Udělal to, a ona došla k polici, která byla plná sklenicí. Věděl jsem, co nich je. Měli jsme tu pro našeho domácího mazlíčka k jídlu pavouky, červy a různé brouky.

Přesně to teď Mai Michailovi nasypala do pusy. Vypadal, že by to nejradši vyzvracel, ale v tu ránu už Mai popadla nedaleko ležící lepící pásku a pusu mu zalepila.

Netrvalo dlouho a Michailovi vytryskly z nosu rudě zbarvené zvratky. Oči mu začaly slzet a zdálo se mi, že mu ty zvratky jdou snad i z nich.

Došlo mi, že tohle není BDSM. Tohle je už něco naprosto jiného a BDSM, kterého jsem se tak bál a tak se mu bránil, je oproti tomuto zcela nevinná hra.