Mí nejdražší,

nestačím odepisovati, ježto Němci útočí dnem i nocí, bez oddechu, není tudíž sil, abych býval sedl ke stolu a psal dopisy.

Proto dnes jen krátce, zatím se mi daří ctně, jsem stále živ a zdráv, byť netvrdím, že mne nezranili, ale vždy jsem se z nesnází vyhrabal. Věru, řekl bych, že si vedu dost ctně. Velitelé mne chválí, spolubojovníci na mne nenechají dopustiti, a tudíž pevnost Vaux je prý v ctných rukách.

Není dne, kdy bych na Vás nepomyslil. Leč s vědomím, že jste tam kdesi vně a taktéž na mne myslíte, mne odvrátí od lkaní. Ještě že Vás mám.

Dnes, 8. května jsme se od důstojníka Brianda dozvěděli, že v pevnosti Douaumont došlo k výbuchu a několik stovek Němců zahynulo. Nepochybně je pevnost pochovala zaživa. Pomstila se a to jim patří!
Leč Douaumont, jen Bůh ví, co z něj zbylo, stále náleží Němcům.

Očekáváme každým dnem útok na Vaux. Kéž Bůh dá, abychom odolali!

Přejte mi sílu!
Přejte sílu celé Francie!
Ils ne passeront pas!

Na shledanou,

Jean