Hermiona se snažila vypadat krásně. Oblékla si jedny šaty, oblékla si druhé šaty, převlékla se do třetích šatů, i ty ze sebe servala. Nešťastně zakňourala a padla jen ve spodním prádle na postel. Chtěla být úchvatná - tak moc, aby Percy zapomněl na všechna svá ,,ale" a ,,jenže". Přála si ho okouzlit. Jenže jak mohla, když neměla žádné vhodné šaty? Nakonec se zvedla a oblékla si bílé šaty s červenou stuhou v pase. Vlasy si nechala rozpuštěné, ozdobila je červenou čelenkou. Nejistě se kousla do rtu. Bylo to moc? Bylo to málo? Bylo to akorát? Už nebyl čas to měnit. Musela doufat, že se Percymu bude aspoň trochu líbit.

Vyzvedl ji a společně se přenesli k němu domů. ,,Připravil jsem nám jídlo tady, abychom si mohli popovídat v soukromí. V restauraci bych nerad rozebíral naše osobní záležitosti," vysvětlil a usadil ji ke stolu. Nalil jí víno a odešel pro předkrm. Usedl naproti Hermioně, pozvedl číši a pravil: ,,Na naše znovusetkání."
Hermiona se usmála a přiťukla si s ním. Lokla si jen maličko. Nechtěla vypadat jako alkoholik. Navíc nechtěla rychle ztratit zábrany, k čemuž by víno značně dopomohlo. Pustila se do předkrmu. Byl to marinovaný losos se zeleninovým salátem a grapefruitem. Percy si kousl jednou a pak pravil: ,,Byl bych víc než vděčný, kdybys byla mou partnerkou."
Hermiona byla zaražena tím, jak přímý Percy byl. Ten teda čas rozhodně neztrácel. Položila příbor, lokla si (značně víc než předtím) vína. ,,Já... Já..." snažila se něco říct, ale Percy jemně pozvedl ruku v gestu, aby mlčela.
,,Ještě nepronášej žádná rozhodnutí. Potřebujeme se poznat blíž. Musíme zjistit, jestli si stále rozumíme."
Hermiona se trochu začervenala a řekla: ,,Myslím, že je docela jasné, že si rozumíme."
Percy zavrtěl hlavou a trpělivě pravil: ,,Sexuální přitažlivost a stejná erotická přání jsou jedna věc. Druhá a naprosto odlišná věc je partnerská kompatibilita." Zbožňovala, když mluvil takhle chytře. ,,Je možné, že zjistíme, že spolu dokážeme pouze spát. V tom případě bychom museli tohle mezi námi ukončit."
,,Proč?" otázala se Hermiona a vyznělo to hloupěji, než zamýšlela.
,,Protože já s tebou nechci jen spát. Nechci ženu pouze na sex. Toužím po životní partnerce, po ženě, se kterou budu moct diskutovat o umění, vodit ji do muzea a divadla a v noci z ní vyšukat duši," odvětil naprosto klidným a vyrovnaným tónem.
,,Mám ráda umění," hlesla nesměle Hermiona. Percy bojoval dlouho, koutky úst mu pobaveně cukaly, nakonec prohrál. Zasmál se. Byl to krásný smích.
,,Vím, že máš ráda umění," ujistil ji jemně. ,,Chci ti jen nastínit, jakou mám představu. A chci, abys nezapomínala, že si vše můžeš rozmyslet a říct mi, jak by sis náš vztah představovala ty."
Hermiona přikývla, že rozumí. Percy vstal a dolil jí víno. Pak nalil sobě, napil se a přitom uvažoval, jak začít.
,,Nejsem jeden z těch mužů, kteří chtějí ženu vlastnit. Jsi dospělá a chytrá žena, která ví, jak naložit se svým životem. Nebudu ti nic zakazovat, nebudu se tě snažit ovládat, nebudu kontrolovat, s kým se stýkáš. Máš svůj život. Rád na sebe přeberu zodpovědnost za vše, co sama uznáš za vhodné. Nebudu si však nárokovat nic, co není v mé kompetenci kontrolovat a ovládat. Vezmu to obecně. Pokud ti nějaký muž bude tvrdit, že je správné na tebe žárlit a nutit tě, abys mu hlásila, kde a s kým jsi, uteč. Láska má mnoho podob, nezastírám. Ale vždy bys měla mít svobodnou vůli, právo vyjádřit svůj názor a ten názor musí být respektován."
Hermiona by na to ráda něco pověděla, ale v těchto záležitostech se nevyznala. Vlastně neměla zkušenost ani s normálními vztahy, natož se vztahy, které byly v určitém ohledu jiné. Percymu nevadilo, že nic Hermiona neříká.
,,Jsou tací, kteří chtějí ovládat něčí život. Já mezi ně nepatřím. Tohle je hra. Hra, která má jasná pravidla. Hra, která není o pouze mém potěšení. Jde o to, abychom dokázali najít způsob, jak si vzájemně vyjít vstříc, respektovat se a mít z toho radost. V žádném případě tě nechci ponižovat. Nejsi má služka. Nejsi prostitutka. Jsi...nebo budeš má partnerka, která má stejnou svobodu, jakou mám já. Hra patří k našemu intimnímu životu, k prohlubování našeho vzájemného poznávání."
,,Děkuju," řekla Hermiona, ,,děkuju za vysvětlení, děkuju za tvou otevřenost."
Percy zavrtěl hlavou. ,,To je má povinnost. Ty si zasloužíš, abych s tebou jednal otevřeně a nijak s tebou nemanipuloval. To stejné však žádám od tebe, Hermiono. Chci, aby sis vše rozmyslela. Chci znát tvá přání, tvé představy - a teď v tom nehledej nic erotického. Hlavně... Pochopím, když mi rovnou teď řekneš, že nejsem typ, se kterým bys dokázala žít. Možná už teď víš, že bys mě nikdy nedokázala milovat a já to budu respektovat. Do ničeho se nenuť, pokud to víš, řekni mi to."
Hermiona byla udivena jeho slovy. Oči se jí zaleskly, ale nerozplakala se. ,,Ty to stále nevíš?" zašeptala nevěřícně. ,,Ani po těch letech... Ani na vteřinu sis tu možnost nepřiznal? Ach, Percy..." Litovala ho. Mrzelo ji, že mu nikdy nedokázala, jak moc pro ni znamená. ,,Myslíš, že jsem tím vším prošla jen kvůli nějakému fyzickému potěšení? Nebo kvůli tomu, že mi imponuje pouze tvá dominance? Nebylo by to tak trochu málo?" Percy trhl hlavou, nechápal a nelíbilo se mu, když něco nechápal. ,,Pamatuješ si tu noc, kdy si tě dobírali tvoji sourozenci? Pamatuješ si, co jsem ti pověděla na chodbě? To všechno jsem myslela vážně. Ty jsi ten nejpracovitější a nejchytřejší muž, jakého znám. Všemu, co děláš, se plně obětuješ. Pracuješ do noci, já to vím, zůstáváš vždy po pracovní době v práci. A před nadřízenými se o tom ani slůvkem nezmíníš. Uvěřil jsi své podivné představě, že nejsi hoden lásky a uznání. Percy, ty to nevidíš? Já tě mám ráda, nejen jako muže, ale hlavně jako člověka, jako správného, čestného a pracovitého člověka. Já tě obdivuji. Zajímám se o tebe. Líbíš se mi. Chovám k tobě jen a pouze ty nejvřelejší a nejupřímnější city."
Tentokrát přišel o hlas Percy. Díval se na Hermionu a pouze dýchal. Občas i mrkl, ale nijak často to nebylo. Pak se donutil napít se vína a znovu se kouknout na Hermionu.
,,Vím, že ještě potřebujeme čas si vše promyslet a dohodnout, ale..." Zahleděl se na stůl, možná někde mezi slánkou a pepřenkou hledal odvahu. Vzhlédl k ní potřetí. ,,Mohl bych tě políbit, Hermiono?"
Hermiona se usmála a přikývla. Percy vstal, došel k ní a sklonil se. Políbil ji jen krátce, ale i tak to bylo velice příjemné. ,,Měl bych tě konečně nechat, aby ses trochu najedla. Už při předkrmu tě nutím do důležitých životních rozhodnutí a přitom jsi hlady."