U snídaně seděla Hermiona vedle Harryho a povídala si s ním. Percy upíjel kávu a četl si Denního věštce. Nedělní ráno v Doupěti bylo poklidné. Na okno zaťukal majestátně vyhlížející výr. Arthur Weasley se usmál. ,,Ministerstvo. To jsem zvědav, pro koho to bude." Vstal od stolu a zamířil k oknu. Jeho úvahy byly správné - pracovali skoro všichni pro Ministerstvo kouzel. Harry a Ron jako bystrozoři, Hermiona pro Percyho, Arthur byl zaměstnancem nejdéle... Jediná Hermiona věděla, komu srolovaný pergamen patří.
,,Pro tebe, Percy," pravil pan Weasley a podal dopis svému synovi. Percy byl překvapený, ale pokusil se to nedat najevo. Začetl se. Když dočetl byl zmatený natolik, že už to na něm bylo poznat.
,,Děje se něco?" zeptala se Molly starostlivě.
Percy přečetl nahlas: ,,Vážený pane Weasley, obdrželi jsme vaši opravenou verzi návrhu. Přesvědčil jste nás. Rádi bychom s vámi probrali detaily. Pokud by vám to nevadilo, setkali bychom se ve vaší kanceláři dnes v jednu odpoledne."
,,To je dobrá zpráva, no ne?" odvětila na to Molly.
,,To ano..." odvětil Percy. Zamlčel, že žádný opravený návrh neposílal. Jen se podíval na Hermionu a pravil: ,,Šla bys na tu poradu se mnou, Hermiono? Byl bych moc vděčný. Budu potřebovat pomocnici, společnici, partnerku."
Tomu se George zasmál a řekl: ,,Ty bys hlavně potřeboval par..."
,,Moc ráda, Percy," skočila Hermiona odhodlaně do řeči Georgovi. ,,Jen se po obědě přemístím domů převléct se do něčeho vhodnějšího."

Doprovodili je až ke dveřím. Hermiona chtěla taky odejít, ale Percy se natáhl přes její rameno a zabouchl dveře. Dýchal jí na krk, když říkal: ,,Tak ty nechceš čekat, hm?" Neotáčela se, neodpovídala. Pateří jí putovalo 220 voltů. ,,Mohli jsme si udělat hezký večer, mohl jsem být romantický a pozorný," pokračoval a jeho hlas byl zastřený vzrušením. Hermiona slyšela, jak cinkla přezka jeho pásku u kalhot. Hermiona jen tak mimochodem poznamenala, že nemá na sobě kalhotky. ,,To mě mohlo napadnout," pravil Percy. ,,Ty vůbec nejsi ta slušná holčička, na kterou si hraješ." Neotočila se k němu, opřela své ruce o dveře. Přistoupil k ní blíž a pohladil ji po sepnutých vlasech a odhodil skřipec. Vlasy jí ztěžka padly na ramena.
,,Ty teda vůbec nespěcháš," poznamenala Hermiona vyčítavě.
,,Nechci, aby sis myslela, že to odbudu," vysvětlil Percy. Ve skutečnosti ji chtěl pouze a jen trápit. Chtěl pokoušet její trpělivost, i když tím pokoušel taky svou vlastní trpělivost. Jenže Hermiona ve hře předčila svého mistra.
,,Naopak. Přeju si, abys byl nedočkavý. Aby sis mě vzal přímo teď a tady. Já totiž po tobě toužila celou tu zatracenou poradu. Představovala jsem si, jak se mě budeš dotýkat. Všude. A já budu vzdychat. Budeš mi říkat, jak moc mě chceš. Jak ses málem zbláznil, když jsme museli být s nimi, zatímco jsme se mohli milovat. Proto si pospěš, protože já bez tebe nevydržím ani vteřinu."
Percy došel k závěru, že by nic nezískal, kdyby se držel zpátky.
,,Jak rád," souhlasil přerývavým hlasem a vyhrnul jí sukni. Chytil ji za jednou rukou za bok, druhou rukou si našel správnou pozici. Hermiona zadržela dech. ,,Dej mi své svolení," zašeptal a znělo to jako prosba, jako přání, na kterém závisel Percyho život.
,,Ano," vydechla Hermiona, ,,prosím, ano."
Jediným tvrdým přírazem do ní vnikl. Chtěla vykřiknout, ale ten pocit byl natolik božský, že jen zalapala po dechu a vyšla mu pánví vstříc.

Přitiskl se na její záda. Oba rychle a mělce oddechovali. Hermiona měla čelo položené na dveřích. Lehounce se zasmála, byla to její přirozená reakce po dosažení orgasmu.
,,Děkuju..." zašeptala. Tomu se zasmál Percy. Hlavu zabořenou v jejím rameni.
,,Vděk je oboustranný," odvětil a zamumlal jedno z kouzel. Z pracovního stolu přiletěly papírové kapesníčky. Nejdřív nabídl Hermioně, ta si s díky vzala dva. Poodstoupili od sebe a upravili se. Percy se sklonil k zemi pro skřipec a podal ho Hermioně. ,,Co máš dnes v plánu?" zeptal se jako by nic.
,,Nejspíš nic. Proč se ptáš?" otázala se Hermiona.
,,Rád bych ti poděkoval za tvou pomoc. Mohli bychom si dojít na večeři, pak bych tě u sebe pohostil vínem. Rád bych ti vynahradil tvou snahu," řekl a chytil její ruku. Prohlížel si její dlaň, její klouby u prstů, její polštářky a okraje nehtů. ,,Přeju si, abych si tě zasloužil. Udělám pro to vše," pravil a teprve poté vzhlédl od její ruky k jejím očím. Hermiona se usmála. Popostoupila blíž k Percymu a objala ho.
,,Moc ráda dnešní večer strávím s tebou, Percy. Mám jen jednu podmínku. Tentokrát večeři připravím já. Ty budeš mít na starost pouze to víno."
,,Takhle nefunguje poděkování. Jsem ti dlužný a musím..."
Odtáhla se jen natolik, aby ho mohla políbit. ,,Vztah není o vyrovnávání dluhů. Žádný dluh neexistuje. Pomohla jsem ti nezištně."