Ještě rozespalá vyšla z pokoje a chtěla si udělat čaj. Zastavila ji ruka na rameni. Z leknutí povyskočila a otočila se čelem k temné postavě. Jejich oči se setkaly.
,,Jsi malá mrška, viď, Mio?" pronesl líně Percy.
,,Já?" zeptala se nevinným hlasem.
,,A víš co se stane malým mrškám?" vyptával se. ,,Když se někdo chová jako mrška, bude potrestán jako mrška."
,,Ty mi chceš ublížit?" zeptala se odvážným a vzdorovitým hlasem.
Přitiskl ji ke zdi, položil svou ruku na její krk a zašeptal jí do ucha:,,Nechci, ale ty mě o to sama poprosíš."
,,Ty si nějak věříš," řekla, ale i když měla možnost vymanit se z jeho sevření, neudělala to.
,,Řekni mi, proč to děláš?"
,,Nevím, o čem mluvíš," zalhala Hermiona.
,,Naopak, moc dobře to víš. A přivádíš mě tím k šílenství."
,,Tak mi o tom vyprávěj," vyzvala ho zvědavě.
,,Zahrála jsi to krásně. Skutečně jsem si myslel, že jde o náhodu... Že ti nedochází, co děláš. Ale večer pod tím stolem to bylo neuvěřitelné. A mně došlo, že moc dobře víš, že si zahráváš s ohněm."
Jeho ruka pustila její krk, který byl zčervenalý. ,,Řekl jsem, že se tě nedotknu, že počkáme, až bude náš vztah pevnější, stabilnější. Nenuť mě porušit ten slib," řekl a poodstoupil.
,,A co když si mršky nedají říct?" zeptala se Hermiona a na chvíli vypadala zase jako studentka.
,,Neskutečné," žasl, ,,kdybych mohl, naplácal bych ti na holou. Přestaň provokovat a nic se nestane," varoval ji Percy, ale Hermiona stále vypadala odhodlaně.
,,A co bys mi udělal pak?" zajímala se a stále se opírala o zeď.
,,Pak bych ti provedl něco, na co bys nikdy nezapomněla" zašeptal výhružným hlasem Percy.
Svlékla si župan, nechala ho sklouznout na zem, zůstala jen v noční košili a jen tak mimoděk zvedla ruce nad hlavu.
,,Vážně?" pokračovala. Percy k ní přistoupil, přitiskl se na ni celým svým tělem a tvář měl centimetr od jejího obličeje. Chtěl ji políbit, ale Hermiona otočila hlavu na stranu. Rukou zamířil mezi její nohy, překvapeně zalapala po dechu. Dráždil ji přes slabou látku její košilky.
,,I přes tu košilku cítím, jak moc jsi mokrá," zašeptal a políbil ji na krk. Začal zrychlovat a Hermiona nevědomky dávala nohy od sebe. Vyhrnul jí košilku a konečně se dotkl její holé kůže. Jeho pohyby rukou nebyly vůbec něžné, ale Hermioně to nevadilo. O to rychleji se blížila k vyvrcholení. Užuž se začala prohýbat v zádech, když jeho ruka zmizela. Zoufale zakňourala a vrhla po Percym tázavý pohled.
,,Mršky nedostávají odměny, to si pamatuj, lásko," řekl, políbil ji na čelo a odešel. ,,Mimochodem ti zakazuju, aby ses sama sebe dotýkala, ale to je ti určitě jasné," dodal sladce. Hermiona si frustrovaně odfrkla a opřela se hlavou o zeď. 

▶▶◀◀▶▶◀◀▶▶◀◀▶▶◀◀▶▶◀◀▶▶◀◀

Celý týden se chovala odměřeně. Nevšímala si Percyho, trávila víc času s ostatními. Nikdy s ním nezůstala sama v jedné místnosti. Až jednou přišla její chvíle. Povídal si s Arthurem v chodbě. Mohla říct, aby se posunuli. Mohla se kolem nich proplést jako myška. Místo toho se vydala rozhodným krokem, a když se vyhýbala panu Weasleymu, otočila se k Percymu zády a namáčkla se na něj.
,,Pane Weasley, teď jsem si vzpomněla na tu knížku, co jste mi doporučoval. Jak se jmenovala?" ptala se a svým zadečkem se otírala o Percyho. Ten se modlil, aby to netrvalo dlouho, protože její tělo v něm vyvolávalo až příliš příjemné pocity. Nejradši by jí chytil za boky a tiskl k sobě.
,,Mudlovské vynálezy a jejich praktické využití," odpověděl Arthur.
,,Ach, děkuju moc," pousmála se a pokračovala v chůzi. Konečně se mohl znovu nadechnout. Celý rozhozený z tohoto zážitku se snažil vzpamatovat.
Jen co zašla za roh, pokusila se pobrat dech. První krok měla za sebou, bála se toho, ale bylo to až překvapivě snadné. Nyní byl na řadě druhý krok.  

Byl večer, všichni seděli v kuchyni. Až na Percyho. Opřela se o futra dveří a tiše ho pozorovala. Byl zabraný do knihy, takže si jí nevšiml.
,,Co to čteš?" zeptala se.
Trhl sebou a vzhlédl. Stála ve dveřích, vlasy svázané do copu, oblečená v šatech s volánky.
,,Ehm...Já... To je..." nedokázal doříct větu, takže jen blábolil. Přišla k němu, posadila se na jeho klín, čímž se vyhrnuly její šaty a odhalila se její bělostná stehna.
,,Ukaž," řekla a vytrhla mu knihu z ruky. ,,Hm, román," pravila pro sebe a ještě víc se uvelebila na jeho horkém těle.
,,Hermiono," zachraptěl Percy a teplý vzduch se odrazil od její pokožky na krku. Předstírala, že ho neslyší a zaujatě listovala knihou. Přitom se cítila neskutečně krásně.
,,Někdo by nás mohl vidět," šeptal.
,,No a? Prohlížím si knihu," zahrála zmatenou.
,,Ano, ale na mém klíně... A v těchto krátkých šatičkách, které..." zarazil se a jen letmo se dotkl její kůže na noze. Stále dělala, že si ničeho nevšimla.
,,Řekni mi něco o té knize," požádala ho.
,,Je to... Kniha je o... Kouzelníci se..." Chtěl se soustředit, ale jediné, co vnímal bylo její křehké tělo. ,,Mio, prosím...Já..."
Hermiona vstala a pravila: ,,Třeba mi o té knize povíš jindy." Došla do svého pokoje, lehla si na postel a zavřela oči. Nevěřila, že by jí tohle mohlo tak moc bavit. Byla zlá? Ano, byla. Líbilo se jí to? Naprosto. Nejraději by mu padla kolem krku, ale to by bylo příliš jednoduché. Musela počkat, být trpělivá. Věděla, že ještě nepřišel ten správný okamžik. Zatím chtěla ještě hrát hru. Svou hru. Musela ho přeci potrápit. Toužila po tom, aby ji prosil na kolenou. Aby se zdráhal se jí dotýkat. Aby při pohledu na ni umíral touhou. A aby netušil, jestli si může dovolit to, co ona k němu. Spokojeně uvažovala o tom, jestli se jí to daří. A musela sama sebe pochválit, protože se jí to určitě dařilo.  

Celé dny tiše sledoval, jestli nezamíří jeho směrem. Dával hlasitě najevo, že si jde číst. Vyhledával její přítomnost a tvářil se jako ukřivděné štěně, když si ho nevšímala. Vyčkávala na tu pravou chvíli. Nechtěla uspěchat své počínání,i když to i pro ni samotnou bylo trápení. Jeho hra byla narušena hloupým opileckým kouskem. Její hra byla teprve na začátku.