Bušil jsem na jeho dveře, div jsem je svou silou neprorazil. Otevřel mi celý rozespalý a zmatený. Dříve než stihnul zareagovat, jsem jej strčil dovnitř domu a sám vkročil dál. Zíral na baseballovou pálku v mé ruce a chystal se vzít nohy na ramena. Zatarasil jsem mu cestu. Nechystal jsem se ho nechat utéct.

„Zničil jsi mi život," řekl jsem a tvrdým dřevem jsem jej zasáhnul do břicha tak, že klesl na kolena.

„Kdo jste?" vysoukal ze sebe. Bylo to jediné, co mi tu noc řekl. Srdce mi bušilo jako o závod. Před očima jsem měl mlhu, ale i tak jsem jej mlátil hlava nehlava. Krev potřísnila celou mou pálku, podlahu a taky kousky mého oblečení. Oscar naříkal a hekal, ale já se nechystal přestat. Potřeboval jsem někoho, kdo by mě zastavil, ale nikdo takový tam nebyl. Přestal jsem jej mlátit až po několika minutách, kdy z jeho hrdla přestal vycházet skřekot a tělo zůstalo nehybně ležet na podlaze v kaluži krve.

„Tvá zkurvená jednička," odpověděl jsem, třebaže už mě nemohl slyšet a plivnul jsem mu do obličeje, pak jsem vzal nohy na ramena a utíkal, kam mě nohy nesly.