O ulici dál jsem přidal do kroku a zatahal jej za kapuci. Vyděšeně se otočil a uskočil o krok vzad. Byl vystrašený a tak strašně malý a nevinný. Blonďaté vlasy se mu na hlavě kudrnatily. Brýlky s obřími obroučkami mu seděly na nose a za nimi se mu třpytily slzy v očích. Byl jsem téměř o tři hlavy vyšší než on. Ruce, které jsem měl zaťaté v pěst, jsem uvolnil a strčil si je do kapes. Bylo to něco jako prozření. Díval jsem se na něj a připadal si, jako bych se díval na své devítileté neposkvrněné já. Najednou jsem si uvědomil, co se mnou ty dlouhá léta Oscar prováděl.

„Nikdy už tam, odkud jdeš, nechoď," varoval jsem ho a to jen a pouze pro jeho vlastní dobro, třebaže mě určitě nebral vážně. Klučina na mě vyděšeně zíral. Řekl jsem mu, že může jít a on se rozutíkal domů, zatímco já zůstal stát na místě a vybrečel snad potoky slz.