Proboha on doopravdy zemřel a já byla u toho. 

Mé svědomí toto říkalo pořád dokola je to k nevydržení. Rozhodnu se pustit si písničky a nemyslet na to. Pouštím si dvě stejné písničky pořád dokola. Momentálně nevím co dělat. Ještě nikdy jsem nic takového neviděla a doufám, že už ani neuvidím.  Z přemýšlení mě vytrhne podivný šramot vycházející z kuchyně. "Ne teď nic ne" zavolá smutně. Šramot místo toho ještě víc zesílí. Cítím se jako uvězněná ve své fantazii, je to hrozné. "Ha- a llo?" řekne Amy roztřeseným hlasem. Je to k nevydržení. 

Z vypravěcčkého pohledu

A proto se Amy rozhodla, že to půjde prozkoumat. V kuchyni k jejímu zklamání nic nebylo. Jenže Amy je nešika a shodila kečup, ale toho si nevšimla a pak spatřila jen červenou. Poté Amy omdlela. Vzbudila ji až máma, která přišla v deset večer. "Proboha, co se tu stalo" zeptala se zděšená matka. "Já viděla krev a omdlela jsem" přiznala Amy. " To nebyla krev, ale kečup." řekla jí máma z úšklebkem na rtech. "Aha." No nic.