,,Rebeco, proBoha!" doběhl ke mě.
Otevřela jsem jedno oko a pak i druhé. Začala jsem se smát.
,,Ty.... Tohle mi už sakra nedělej, jasný?"
,,Rozkaz !" protočila jsem očima.
,,Dáš si zmrzlinový pohár s horkým ovocem, polité čokoládou a se šlehačkou ?" několikrát za sebou zvedl obočí a já chytla záchvat smíchu
,,Co je ?" zasmál se.
,,Nic... " mrkla jsem a a chytla ho za ruku.
,,Dáš si teda ?" zvedl obočí.
,,O tom nepochybuj" šibalsky jsem se usmála a sedli jsme si na terasu.
,,Nějaký alkohol by tu nebyl ?" zeptala jsem se, když jsem dojedla.
,,Pro tebe je tu snad všechno " usmál se a zmizel v domě.

Chvíli jsem jen tak seděla a pozorovala zahradu. Po chvilce jsem si začala ťukat do stolu. Dlouho se nevracel. Řekla jsem si ale, co když to nemůže najít, že?

Přesvědčila mě až to, že se nevracel 5 minut. Bála jsem se o něj, a proto jsem ho šla hledat.
,,Georgi ?" procházela jsem kuchyní, ale nebyl tam.
,,Georgi !" křikla jsem. Ještě chvíli se to slovo ozývalo chodbou a pak utichlo. Všechno. Neslyšela jsem ani zpěv ptáků. Koukla jsem se na hodiny. Odbíjela právě půlnoc.
Uslyšela jsem tiché kroky, které se ozývali ze sklepa.

Prudce jsem sebou trhla. Nechtěla jsem tam jít, ale musela jsem...

Došla jem ke dveřím sklepa. Byli staré a už polorozpadlé, několikrát spravované. Nebyli jako tenhle dům, moderní, nový a krásný. Byly zanedbané, potáhlé pavučinami, ale byli od něčeho potrhané, jakoby tam někdo před chvílí vešel.
Při těhlech myšlenkách mi běhal mráz po zádech.
Nadechla jsem se že tam vstoupím, ale najednou
,,Baf !" chytl mě někdo zezadu a já dost hlasitě zaječela.

Otočia jsem se a za mnou stál George.
,,Ticho, ticho, pšššššt, neječ, klídek..., dýchej!" smál se.
,,Georgi, kde jsi byl ?" objala jsem ho z radosti že je živý.
,,Byl jsem v koupelně,nechal jsem tam vychladit naše víno.." usmál se.
,,Ale, v tom případě..." zalapala jsem po dechu.
,,Georgi, někdo je ve sklepě !" začala jsem s ním třást.
,,Hou, hou, klidni se Bec, jak si na to přišla ?"
,,Bec ? No to je jedno. Normálně přece. Hele, byl jsi dnes ve sklepě ?"
,,Ne, co bych tam asi dělal" zvedl obočí. Znovu jsem se musela zhluboka nadechnout.
,,Protože jsou tady porušené pavučiny a z toho sklepa jsem před chvílí slyšela kroky! A to nepočítám tu ránu, kterou jsem slyšela z domu na zahradě !" zase jsem s ním začala třást.
,,Tak jo, tak jo. Já se tam kouknu. Okey?"
,,Jo" špitla jsem. Dal mi do ruky víno a otevřel dveře.
,,Georgi ?"
,,Hmm ?"
,,Buď opatrný !" smutně jsem se usmála. Pohladil mě po ruce.
,,Budu, neboj. Koukej, pusť si televizi a počkej na mě až přijdu. Všechno bude v pohodě, ale počkej tu na mě. Dobře?" zvedl jedno obočí a já rozpačitě kývla. Potom zmizel ve sklepě.

Sedla jsem si na gauč a pustila si televizi. Zrovna dávali reportář o naší třídě a o mém domě.

,, Před nedávnem jsme dostali nahlášení na policii od Rebecy Wilsnove. Tvrdila nám, že v jejím domě není něco v pořádku. Když se u ní pokusila přespat její kamarádka, skončilo to tak, že ji museli odvézt do nemocnice a nyní je tam v kritickém stavu.
Rebeca Wilsnova nyní bydlí u jednoho muže ze sboru policie.
Den po té, co se případ nahlásil, začal někdo vyvražďovat její spolužáky.
Prozatím jsou to tihle ti :
Theresa Horan
Nicola White
Kristen O'Brainová
Lily Seven
A k nim dnes přibyl Thomas Lover. Všichni šli, tak jak sedí ve třídě, podle všeho, dnes je na řadě právě Rebeca Wilsnova a Monika Fick. Přežijí dnes?
To je prozatím vše, připravila Kathrin Long a Mike Silver.

Hlásila reportérka. Zůstala jsem sedět s pusou dokořán.
Chvíli jsem zírala na televizi, ale pak se vypl proud.
,,Sakra ! To je zas nějakej žert Georg- ....Do prdele, George !"