Utíkala jsem kolem náměstí a přeběhla most nad vodou.

U Moniky jsem zvonila jako kdybych měla každou chvílí umřít. Monika otevřela otrávená.
,,Moni Moni Moni já, já ti musím něco říct. V mém domě asi, asi straší '' vychrlila jsem ze sebe a oddechujíce na ni koukala co řekne.
,,Ehm co, no, hmmm, pojď radši dovnitř.'' dívala se na mě pomalu s otevřenou pusou a vykulenýna očima. Pak ustopila ze dveří a vešla do domu. Já jsem ji jen poslušně následovala. Ještě jednou jsem se za sebe ohlédla, jestli mě někdo nesleduje a pak už opravdu zmizela v Moničiném baráku.

Posadila jsem se pohodlně do křesla a bedlivě pozorovala Moniku.
,,No tak tedy to no ehm....cože se to stalo?'' zeptala se Monika, zadívala se mi do očí a pak zamrkala.
,,No to no .....hele nekoukej na mě tak, znervózňuje mě to !!!" řekla jsem podrážděně a sledovala ji co udělá. Monika se zasmála a už opravdu posluchala. Já zase konečně spustila.
,, .................................. no a pak byl vzkaz na zrcadle a ...................................a tam byl vzkaz na chodníku..................a nakonec jsem utíkala k tobě.
Monika na mě čuměla s otevřenou pusou, jako kdybych právě spadla z nebe.
,,Uuuu Moniko si v pohodě ?!'' zeptala jsek se rozpačitě.
,,No to se ptám já tebe nepotřebuješ blázinec ?!!!"
,,Hele Moni prosiiiiim věř mi, já si nevymýšlím ''
,,A to ti mám věřit sakra jak ?!''
,,Mám fotku toho zrcadla''
Monika se odmlčela a pak vydechla
,,Tak mi ji ukaž !!!"
V pokoji zavládlo ticho a já napřáhla mobil s fotkou k Monice.
***"*"**"****"**"*""""*"**"**"*""*"*
Takže další část je na světě.