Čas utíkal a byl tu první úkol, a za tu dobu se vztah Cedrica a Merilyn víc prohloubil.

,,Hele, radila bych ti přežít, protože koho pak budu otravovat, pokud tě ten drak sežere?'' Zeptala se žertem a Cedric ji chytl za ruku. ,, Neboj Lyn, já se vrátím...'' Řekl a pohladil ji po hřbetě. ,,Vždycky se vrátím.''

Podíval se jí do očí a Merilyn zase pocítila ten divný pocit v břiše, její sobecké já nechtělo aby to někdy skončilo.

Bohužel je vyrušil z tohoto magického okamžiku blesk, který je tak oslepil, že málem zakopli o vlastní nohy, a hlas, který jim rval uši.

,,Á, mladá láska! Nejdřív pan Potter, a teď pan Digory! To budou čtenáři Denního věštce nadšení!'' Řekla, vyfotila si je ještě jednou a se svým lítajícím brkem odešla terorizovat ostatní nebohé životy.

,,Bože, ta kráva Holoublbková zase napíše nějakej svůj blábol, a nejhorší je že to někdo bude číst! Já jako chápu že je Věštec velice úspěšný, ale kdyby tam nepsala Holoublbková, bylo by to...''

Ale než stihla Merilyn říct něco dalšího, zastavily ji Diggoryho rty na jejích, jak říkám, jejich vztah se prohloubil, asi víc než Mariánský příkop.

,,Fajn.'' Vydechla a stále se dívala do Cedricových očí, nemohla uvěřit že je to už dva týdny, co začala chodit se svým úhlavním nepřítelem.

,,Hele, ať si o nás klidně píše, nám to nemusí vadit.'' Řekl a chtěl ji znovu políbit, to ho však nemuseli zavolat, že je na řadě.

,,Dávej na sebe pozor.'' Stiskla jeho ruku Merilyn a Cedric se na ni nervózně usmál, pak odešel do arény a Merilyn za svými kamarádkami, které se na ni buďto dívaly významnými pohledy, nebo se ( v případě Val) usmívali jak ten největší retard.

,,Ehm, co se děje? Proč se tváříte tak přitrouble? Že Valianna zase něco řekla o Americe?'' Všechny zakroutily hlavami a Lia vypískla.

,,My vás viděly! My vás viděly! Proboha, já věděla že Medric existuje! Já to věděla!'' Začala tam vyřvávat na celé Bradavice a holky ji musely zacpat pusu rohlíkem, aby byla ticho.

,,Medric? Vy jste stihly vymyslet i ship name? Vždyť jste o nás nemohly vědět?'' ,,Lia vás s Mali shipovaly už od prvního dne co jste si spolu prvně vyšli.'' Řekla Maira a když si byla jistá, že se její kamarádka sklidnila, vytáhla jí rohlík z pusy a zahodila ho.

,,Proč jsi nám o vašem vztahu neřekla? My si říkáme všechno?'' Zeptala se Mali a Merilyn si povzdechla. ,,Chtěla jsem vám to říct jako prvním, až by byl vhodný čas, ale teď, díky té pizdě Holoublbkové, to budou vědět všichni kouzelníci z Londýna.''

Povzdechla si a založila si ruce do dlaní. V ten moment že její přítel bojuje o holý život, a tak rychle zvedla hlavu aby se ujistila, jestli Cedric neskončil usmaženej, nebo v dračím břiše, nebo usmažejen v dračím břiše, těhle dvou kombinací se bála nejvíc.

Jenže když viděla že její milý je živý a v pořádku, a jak vítězně drží zlaté vejce v rukou, oddechla si, vstala, odešla z tribuny a když si vyhlídla Cedrica mimo stan pro šampiony, skočila na něj a objala ho vší silou, co měla.

,,Bože, ty máš ale stisk.'' Řekl přidušeně, ale když ho Merilyn pustila aby se mu omluvila, Cedric nesouhlasně zabručel a opět si ji přitáhl do objetí.

,,Neříkal jsem že se mi to nelíbí.'' Řekl a obmotal svou volnou paži, kterou nedržel vejce víc kolem Merilyn a ta mu zabořila obličej do hrudi, protože, byla menší než Cedric, což bylo podle něj roztomilý, a Merilyn ho za to nejednou majzla tyčí, kterou ukradla Maiře.

Najednou si za nimi někdo odkašlal, a když si otočili, nebyl to nikdo jiný než první shipeři Medric, neboli zbytek Horny Angels.

,,No, budeme dělat že jsme netušily že se dáte dohromady a zaměříme pozornost na něco jiného, na co je to Vejce?'' Řekla Lia a ukázala na věc, co Cedric držel v ruce.

,,Netuším, ale byl bych rád kdybyste mi s tím pomohly, co vy na to?'' Zeptal se holek a ty jen přikývly.

,,Super, když nás bude víc, půjde to rychle.''
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

O tři hodiny později

,,Tak prej rychle jo?'' Vytkla Cedricovi Merilyn, když už přes tři hodiny seděli v knihovně a zkoumali vejce.

,,Tak jsem se přepočítal, to se stává, netušil jsem že to bude až tak složité.''

Řekl Cedric a Merilyn se napila ze svého pití, které do knihovny propašovala ve svém hábitu.

,,Já to nechápu! Zkoušeli jsme všechny možné zaklínadla, zpívali mu ukolébavku, vyprávěli všechny Valiininy trapasy, ale ono se ne a ne otevřít!''

Pochodovala naštvaně Merilyn, a přitom se nabodla do boku o roh stolu, načež zaúpěla a jak se snažila nevykřiknout nadávku, jež jí ležela na jazyku, zmáčkla otevřenou láhev s pitím a ta se vylila na vejce, a v ten okamžik to Val napadlo.

,,Vodu! Nezkoušeli jsme vodu!'' Vykřikla, zacož dostala zdrba od paní knihovnice, ale to jí bylo fuk, vzala vejce, strcila ho Cedricovi do rukou a tlačila ho ven z knihovny.

,, Stačí když to vejce ponoříš pod vodu, tak se jedině dozvíš co je druhým úkolem. Radila bych ti jít do Uršuliny umývárny, ale dej si hodně pěny, ten nadrženej duch je fakt cvok.''

Všichni se okamžitě zastavili a šokovaně se podívali po Valianně, ikdyž, ten výraz měli už v knihovně. ,,Co je? Dává to logiku, ikdyž je překvapení že to říkám zrovna já, no to je fuk, připrav se Diggory, půjdeš se vykoupat.''

Po nějaké době

Horny Angels seděly v mezikolejní místnosti a čekaly na Mrzimora, který se po chvíli opravdu ukázal.

,,No? Jaký je druhý úkol.'' Zeptala se Lia a Cedric se tvářil...no...ne moc nadšeně.

,,Druhý úkol má něco společného s černým jezerem.'' Řekl a Merilyn si nervózně skousla ret.

,,No, tak to ti budem muset sehnat něco, s čím budeš moct dýchat pod vodou.'' Řekla a podívala se po svých kamarádkách, nic jim říkat nechtěla, ale tušila, že tenhle turnaj nemůže dopadnout dobře.

Kratší kapitola, jen přes 986 slov, ale snad nevadí.