O několik let později, nádraží 9¾

Merilyn si to vykračovala na nádraží, které tak moc dobře znala, jenže už nebyla ta bláznivá studentka, nýbrž bláznivá redaktorka, která když zahlédla své nejlepší kamarádky, okamžitě se rozeběhla.

,,JAK JE DĚVYYYY?''

Rozkřičela se na celé nádraží a všechny čtyři holky objala.

,,Počkej počkej počkej, pozor, mám dítě.'' Řekla Lia a přidržovala roční Monique, u Liininy nohy se držela její pětiletá dcera Charlotte, potom vedle Liiného manžela Draca stála jejich desetiletá dcera Elizabeth, která se loučila se svým nejstarším bratrem Scorpiusem, a Draco? Ten se snažil utišit jejich nejnovější přírůstky Harryho, Louise, Nialla, Zayna a Liama.

,,Nojo, vlastně, jsem zapoměla, promiň, jak to doma zvládáš? Za rok ti odjede i Ela, a než se naděješ budeš babička.''

Řekla ze srandy Mali, která pomáhala s kufrem její a Jennifer dcery Felicii Ivy Swan, která taky odjížděla poprvé do Bradavic.

,,Nestraš Mal, jako by to bylo včera co jsem si svoje holky odnášela z nemocnice, a teď? Teď je jim jedenáct, cloumá s nima brzká puberta a odjíždí mi do školy.''

Řekla Maira, která mávala svým dvěma dcerám, Aurianny a Gracie, které si toho nevšimly a nastoupily do vlaku.

,,Já jsem ráda že mi děcka vypadnou z domu, aspoň budem mít s Clintem na sebe čas, starat se o dvojčata je fakt těžký, nechápu jak to Mairo zvládáš?'' Řekla Val, která už svoje děti, Clinta jr. a Valiannu Christine, rychle dostrkovala do vlaku.

,,Co Maira, JÁ mám paterčata a další tři děti na krku, měla by ses ptát mě jak to, že jsem se z toho ještě nezbláznila.''

Řekla Lia a všechny se zasmály.

,,A jak to vůbec jde na ministerstvu holky?''

,,No to víš Lyn, práce je nekonečno, Val tam nadává na každého, kdo jí pošle další štos papírů, ale jsme rády že jsme obě na oddělení záhad, je to tam fajn.''

Řekla Lia a dala svému synovi pusu na čelo, než jí taky zmizel ve vlaku.

,,Ale stejně nemůžu uvěřit že se Maira skutečně stala lékouzelnicí, kdyby to tak nebylo, určitě by odrodil naše děti někdo cizí a ne jejich skvělá a úžasná teta.''

Zalichotila Maiře Val, a Maira si upravila své sluneční brýle s růžovými skly, které i po těch letech stále měla.

,,To víš, jsem skvělá...a Merilyn...jak ti to jde s Winchestrem? Že by už se, ehm, vyslovil?''

Mrkla na Merilyn Maira, zahýbala prsteníčkem a mrkla na ni.

,,Prosimtě, sice jsme s Deanem osm let, ale nemyslím si že si mě vezme...ikdyž když nad tím tak přemýšlím...jeho brácha Sam už něco naznačoval, kdo ví? Třeba se Dean pochlapí a udělá ten krok.''

Řekla Merilyn a instinktivně si sáhla na prsten od Freda, který používala jako řetízek od doby co...no já to tu nenapíšu ještě vás rozbrečím.

,,Ehm...Merilyn...a kde máš svého ďábla?'' Zeptala se Mal a Merilyn se nechápavě podívala.

,,O čem to mluvíš, je přece vedle mě...'' Šmátla rukou vedle sebe, a když nahmatala jen vzduch, usmála se a povzdechla si.

,,Není vedle mě že ne?'' Její kamarádky zakývaly hlavou do stran, Merilyn zabručela a otočila se na podpadku.

,,Hned jsem zpět.'' Oznámila a začala hledat po nádraží svoji dceru.

,,FREEEDIIEEEEE? FREDY! FREDERICO MARGARET WINCHESTEROVÁ! KDE SEŠ?''

Volala na svou dceru Merilyn, a nakonec ji našla za jedním sloupem, jak se schovává a má hlavu na kolenou.

Merilyn si ke své dceři sedla a koukla na ni. ,,Tak to vyklop, co tě trapí?''

Frederica se na svou matku podívala svýma hnědo-zelenýma očima, dala si pramen svých zrzavých vlasů za ucho a opřela si hlavu o rameno své mámy.

,,Co když se mi tam nebude líbit? Co když mě moudrý klobouk nepošle do nebelvíru jako byl táta? Co kdyż tam nebudu mít kamarády?''

Merilyn chápala obavy její dcery, a vzpomínka na jejího otce ji sice zabolela, ale i přesto se usmála, objala svou dceru jednou rukou kolem ramen a položila si svou hlavu na její, takhle to dělávala když Fredericu něco trápilo, dodávala jí pocit bezpečí.

,,Hele, tvůj táta by byl na tebe pyšný, ikdyby jsi byla třeba ve Zmiozelu, takže se kvůli tomu, do jaké koleje půjdeš, bát nemusíš.

V Bradavicích se ti líbit bude, věř mi, zažila jsem tam skvělé zážitky, jo, pamatuju si ty kalby s Brumbou, to byly časy.

A sama rozhodně nebudeš, budeš tam mít Scorpiuse, Clinta, Valiannu, Felicii, Aurianu a Grace, takže tam rozhodně sama nebudeš, JO! A chtěla jsem ti něco dát.''

Začala hledat ve své kapse u kalhot, a když to konečně našla, vložila to do ruky své dcery, která byla šokovaná.

,,To je...''

,,Ano...to je tyč kterou jsme s holkama v Bradavicích používaly, je to něco jako můj odkaz pro tebe, věřím že ji budeš potřebovat.''

Frederica byla dojatá, nemohla uvěřit že jí matka dala něco, co tak hrozně milovala, objala svou matku a zašeptala ,,Děkuju mami.''

,,Nemáš za co, a teď pojďme, než ti ten vlak ujede.''

Řekla Merilyn, vstaly ze země a odešly k vlaku, kde se rozloučily, Frederica nastoupila, a pak už jen mávala z kupé, kde byli všichni její kamarádi.

,,Tys jí opravdu dala naši Edwardu?'' Zeptala se šokovaně Val a Merilyn se uchechtla.

,,Co? Jí a dát našeho miláčka? Jí která zničí i to, u čeho jsem si myslela že se zničit nedá? Ne, dala jsem jí kopii.''

Řekla, zasmály se, a Merilyn řekla něco, co už dlouho nebylo zmíněno. ,,Ty Val? Kde že se ta Amerika nachází?''

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Tak, je to tady, konec příběhu o tom, jak by to dopadlo, kdybyjsme se s holkama dostaly do HP světa...byl by to chaos😆.

Tenhle příběh jsem si strašně oblíbila, netušila jsem že za měsíc to bude mít půl tisíc přečtení, ale stalo se!

A ještě víc mě šokovalo to číslo u komentářů...přes 2k! Cooooo?! Jak? No...nejvíc se na tom podílely právě holky a minisyle, takže bych ještě chtěla říct toto.

Holky, a minie, děkuju že jste tu byly od začátku až do konce, podporovaly jste mě, a divím se že mě Barton_wife nezabila za to, když jsem kapitolu nevydala dýl jak den😆.

Ještě jednou děkuju, a uvidíme se u Stark daughters, adios.

P.S: Nad druhým dílem HA stále přemýšlím, ALE NIC NESLIBUJU! Mějte se.

-Vaše Kezy♥️🖤