Merilyn stála před třemi polospícími puberťáky kteří seděli na židli a div z ní nespadli, jak se na nich nakláněli.

,,Dobře, budu ignorovat to že jste se nejen že vloupali do Dracovy kanceláře, která díky bohu byla začarovaná varovným kouzlem, ale taky jste mu tu udělali pěknej bordel, to tu později teda úklidíte a ne, fakt mě nezajímá že jsou dvě hodiny a vy jste unavení, to vás příště poučí že nemáte dělat takový koko...kokosárny.''

Opravila se po chvilce Merilyn a Chris se Scorpem přikývli, jen Frederica se na svou matku dívala vzdorovitým pohledem.

,,Mami, dělali jsme jen to co jsme považovali za správné, věděli jsme že o tom proroctví nám neřeknete sami, tak jsme vzali věci do vlastních rukou, kdybychom vás dneskq neslyšeli...''

,,A to je další černý puntík na seznamu, odposlouchávání cizích rozhovorů, nikdy bych nevěřila že by moje vlastní dítě udělalo takovou sviňárnu jako někoho odposlouchávat.''

Řekla Merilyn a už se ani nesnažila být mírná v nadávkách, všichni dospělí v místnosti začali tušit že to nedopadne dobře.

,,Jenže kdybychom to neudělali nikdy bychom nezjistili že nám zatajujete něco tak velkého o naší kamarádce, možná to že jsme tajně poslouchali byla sviňárna, ale to že jste nám chtěli lhát byla sviňárna na druhou.''

Merilyn jen vykulila oči na svou dceru a všichni zatajili dech, nikdy nezažili že by Freddy takhle odmlouvala Merilyn, takže byli všichni překvapeni.

,,Takhle se mnou mluvit nebudeš Frederico, stále jsme MY vaši rodiče a to že vám lžeme jen proto abychom vás chránili neznamená že jsme ti špatní.''

,,Oh vážně? Jako tenkrát když jsi mi lhala že jsi mi předala tu tyč co tak hrozně moc miluješ? Jo, zjistila jsem že jsi mi v prvním ročníku dala padělek, tak tady jde poznat jak moc mi důvěřuješ, matko.''

Tu poslední větu zasyčela a překřížila si ruce na hruď, v místnosti začínala panovat hustá atmosféra, věděli že jde do tuhého ale všichni se báli biď jen pohnout.

,,Neopovažuj se stáčet konverzaci na nebohou Edwardu, ta s tvým průserem nemá nic společného!''

,,Agh, mami kdy mě sakra začneš poslouchat? Tady jde o mou nejlepší kamarádku a o to že by možná mohla způsobit konec světa, lhala jsi mi!
Kdyby se to týkalo mého táty taky by ses v tom šťourala, takže neříkej že jsem udělala chybu, protože vím, že jsem ji sakra neudělala!''

Freddy si při tom vzteku rázně stoupla a naštvaně pozorovala svou matku, které se z minuty na minutu změnil obličej do kamenné masky, bylo to v háji.

,,Všichni ven.'' Řekla chladně Merilyn a Maira po ní hodila uklidňující pohled.

,,Lyn možná bysme to měli všichni spolu v klidu...''

,,Nebudu se opakovat Mairo, všichni ven, a to hned.'' Ukázala na dveře s až děsivým klidem a než se Freddy nadála, všichni frnkli pryč tak rychle, až se za nimi prášilo.

,,Sedej.'' Nařídila Merilyn Frederice a ta ji zkoprněle uposlechla, Merilyn si mezitím vzala jednu židličku, dala si ji tak sby byla naproti její dceři a sedla si na ni obkročmo, potom si povzdechla a namasírovala si kořen nosu.

,,Freddy...snaž se mě pochopit, tady jde o zrvácenou a nebezpečnou minulost naší rodiny, myslíš že jsem  ti to neplánovala říct? Jasně že jo, jediné o čem jsem ti kdy lhala bylo to o Edwardě, promiň ale je pro mě moc vzácná než abych ti ji dala do rukou.''

Řekla a Freddy se upřímně zasmála, to na své matce milovala, dokázala odlehčit situaci, ať už byla jakákoli nepříjemná.

,,Chci tě jen chránit, tahle Yvona byla za Merlinových dob velmi, velmi velmi nebezpečná, taky hodně zvrácená když si vzpomenu na to co nám tenkrát říkal Brumbál...prosím snaž se do toho moc nemíchat, jen, dej bacha na Eiru, koncem února by se to mělo stát takže se mě pokus informovat o všem co se jí děje ano? A hlavně jí nic z toho neříkej.''

Freddy jen přikývla, objala svou mamku a na její příkaz šla uklidit věci, co vyházela se stolu, poté se nějakým zázrakem došourala do pokoje který měla společně s Eirou, která spala jak zabitá, lehla si do své postele a za dobrou půl hodinu kdy jen sledovala záda svojí kamarádky, konečně usla.

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
Jen 694 slov, snad to nevadí.