O pár let později, pátý ročník v Bradavicích

,,Freddy.'' Volal na Fredericu opět ten neznámý hlas. Byla zase v temnotě, nikde nikoho neviděla ale přesto na ni stále někdo volal, tohle se jí dělo už několik let, vlastně od doby co poznala Eiru.

,,Freddy, musíš si dávat pozor, vrátila se.'' Řekl jí ten hlas a v dáli najednou uviděla nějakou postavu, která se na ni dívala.

,,Ale kdo? Kdo jste a kdo se vrátil? Co po mě vlastně chcete?'' Ptala se Frederica, nechápala to, celé jí to přišlo šílené, a to už zažila hodně šílených věci.

Jenže než se jí dostalo odpovědi, vzbudil jí tvrdý pád z postele, šiška ji bolela jako svině a její spolubydlící v jejich rukou držela její deku, za což ji propálila tak nasraným pohledem, že by se jí dokonce lekl i samotný Voldemort.

,,Nečum a obleč se, bude snídaně a nechci zase kvůli tobě přijít pozdě.'' Sprdla ji Olivia, jedna z jejích spolubydlících, které měla stejně ráda asi jako její teta Maira jahody...takže vůbec.

S nechutí se tedy zvedla ze země, oblékla se a šla čekat do společenské místnosti, kde se o chvilku později objevil i Scorpius...a k Frederičině smůle tam byl i Albus.

,,Dobré ráno We We, jak se máš?'' Zeptal se s úsměvem Scorpius.

,,Měla jsem se fajn dokud se tu neukázal tenhle postrach.'' Ukázala na Albuse a ten si jen unaveně povzdechl.

,,Freddy, kolikrát ti mám opakovat že nejsem můj otec, to ti to za ty roky nestačilo?''

,,Ha, jasný a zoubková víla existuje, víš co ty dvě věci mají společné? Že to jsou lži...no radši pojďme než nám to tam ostatní vyžerou, a hlavně Elizabeth, ta je vážně tak nenažraná, po kom to má?''

Ptala se Scorpa Frederica a ten jen pokrčil rameny, když došli k Velké síňi, Frederica i Scorpius zvedli ruku a jen mohli sledovat, jak se z Nebelvírského a Havraspárského stolu zvedá dalších pět rukou.

,,Takže, půjdeš dneska po škole za Eirou?'' Zeptal se šeptem Scorpius když si sedli ke stolu.

,,Vždyť víš že jo, ale půjdu tam dneska jen na skok protože se dneska mám sejít s mámou v Prasinkách.''

Řekla a dál se šťourala v jídle, kterého moc nesnědla.

,,Jo vlastně, ono je dneska výročí že?'' Zeptal se Scorpius a Frederica přikývla.

,,Jo, mamka chce zajít na hřbitov ještě před ostatními Weasleyovými, ne že by se s nimi nechtěla potkat, to ne, jen chtěla se mnou a s tátou strávit nějakou chvíli o samotě.''

Řekla a dál se přehrabovala v jídle, na svého otce si nepamatovala, nikdy ho nepoznala protože zemřel dlouho předtím než se narodila, trochu jí to trápilo, ale z vyprávění její mámy a ostatních členů rodiny mohla mít aspoň malou představu jaký její otec byl.

Po škole se odplížila ke kraji lesa, kde na ni už čekala černovlasá holka, která za ty roky zkrásněla ještě víc, vlasy měla tak dlouhé, že když seděla, měla je až na zemi, a když si nově příchozí Eira všimla, vstala a s velkým úsměvem Freddy povalila na zem, tisknoucí se k ní v jejím objetí.

,,Proč ti to tak dlouho trvalo? Bála jsem se že nepřijdeš.'' Řekla když na ni stále ležela a svými stříbrnými oči se dívala do těch Freddyiných zelených.

,,Promiň, ale zdržela mě jedna esej do lektvarů, věř mi kdyby to nebylo nutné přišla bych dřív.'' Řekla a sledovala Eiřin úsměv, kterým ji obdařila, měla krásný úsměv, a oči, vlasy, i ty malé pihy co měla kolem nosu přišly Freddy nádherné, prostě celá Eira jí přišla nádherná, a i přesto po těch letech nemohla uvěřit že by byla Filchova dcera.

Když se od ní Eira odlepila a obě si vedle sebe sedly, Eira se na Fredericu otočila.

,,Můžu ti ukázat co jsem se naučila?'' Zeptala se celá natěšená a Frederica přikývla, Eira si stoupla, odlomila jednu větev ze stromu a hodila ji na zem.

,,A teď sleduj.'' Řekla a Frederica pozorně sledovala, co se bude dít, Eira natáhla ruku ke klacku a o chvilku později Freddy viděla, jak klacek levituje a jak se k Eiřiné ruce přibližuje tak, až ho držela v ruce.

,,Páni, furt žasnu nad tím že ovládáš bezhůlkovou magii...víš že jedna naše předkyně bezhůlkovou magii taky používala?''

,,Fakt?''

,,Jo, měla nějaký divný ruský jméno a prej to byla vyšinutej cvok, ale i přesto to prý byla hodně mocná a silná čarodějka, v naší rodině dokonce měli někteří i vílí schopnosti, jenže ty se postupem času vytratily, ale myslím že mamka i ostatní tety mají nějaké ty schopnosti.

Třeba mamka jednou za čas mívá takové předtuchy na ty se později stanou, nebo se mi jednou stalo že jsem byla u tety Lii a myslela jsem na to jak bych si dala nějaký dort, o chvilku později mi teta přinesla kus dortu, takže podle mě moje mamka umí vidět budoucnost a teta Lia zas číst myšlenky...ale jsou to jen mé domněnky.''

Řekla když sledovala jak si k ní zase Eira sedá, chvilku bylo mezi nimi ticho, nevěděly co té druhé říct, a to vždy našly něco o čem se bavit.

,,Asi už půjdu.'' Řekla najednou Freddy a vstala, jenže ji zastavila Eira, která ji chytla za ruku.

,,Stalo se něco? Proč tak brzo odcházíš?'' Zeptala se nešťastně Eira, Frederice najednou přišlo kruté ji jen tak opustit.

,,Jdu do Prasinek, mám se tam sejít s mámou, dneska chce navštívit tátu.'' Řekla a po tomhle ji už Eira pustila.

,,Aha, tak to chápu...ale zítra se stavíš viď že jo?'' Kňukla a Freddy se na ni usmála a pocuchala jí vlasy.

,,To slibuju.'' Řekla, otočila se a odcházela pryč, přemýšlející o tom kde přesně se se svou bláznivou matkou setkat, protože jí zapomněla jaksi říct kde bude čekat.