,,Fred, ty ji znáš? Kdo to je?'' Ptala se Eira a Freddy jí neodpovídala, tentokrát ne, její hlas se zasekl hluboko uvnitř a jediné co mohla, bylo sledovat Yvoniny oči, které byly až děsivě podobné Eiřiným.

,,Och, to tak bolí Eiro, čekala bych že poznáš ženu která ti dala život.'' Řekla Yvona k Eiře a ta najednou přestala dýchat.

,,Ty...ty jsi má...matka? Ale, jak? Myslela jsem že jsi mě opustila a teď jsi tady, proč?''

,,Ach dráha, ani nevíš jak mne bolelo když jsem tě nemohla vychovávat, samozřejmě že jsem tě chtěla vidět vyrůstat, ale tvůj otec tě potom co jsem tě přivedla na svět odnesl pryč a já...právě proto jsem tě sem přivedla, potřebuju od tebe pomoc, jedině ty můžeš zařídit to že můžeme být konečně rodina.''

Natáhla k ní ruce Yvona do vřelého objetí, jenže Frederica jakoby se konečně probrala a stoupla si před Eiru, aby Yvoně zastínila výhled.

,,Eiro, nesmíš jí ani na vteřinu věřit, chce tě jen využít k tomu abys jí mohla osvobodit duši a aby mohla ovládnout svět.''

Podělila se s Eirou o informace Freddy a chránila ji svým tělem, nechtěla dopustit aby se k ní Yvona biď jen o krok přiblížila.

,,Cože? Je to pravda?''

,,Víš drahá, existuje jedno takové proroctví.'' Prozradila Yvona a udělala krok k nim, jenže Freddy s Eirou za zády udělala krok zpět, jenže Yvona jakoby to neviděla.

,,V tom proroctví, mi máš pomoci získat zpět mou moc, jenže se má objevit někdo, kdo ti v tom má zabránit tím, že tě zabije, a ten někdo, je dívka která stojí před tebou.''

Freddy ztuhla na místě, cítila jak se od ní Eira na pár kroků zdaluje, její nevěřícný pohled na jejích zádech, Freddy se na Eiru otočila a viděla její nevíru ve tváři.

,,Fred, řekni že to tak není, řekni že se mýlí.'' Eiře začaly téct slzy z očí, Freddy ten pohled bolel, ale musela s pravdou ven, už nemohla dál lhát.

,,Vzpomínáš si, jak jsem ti vyprávěla o té naší trhlé předkyni? To je ona, což znamená že my dvě jsme příbuzné. O tobě kdysi dávno vznikla věštba, kde jsi osvobodila Yvonu z kletby, a já...tě zabila, ale to se může změnit, můžeme to změnit spolu...''

,,Tys mi lhala.'' Hlesla Eira a opět o krok od ní ustoupila, tentokrát se zradou v očích.

,,Věděla jsi to celou dobu, lhala jsi mi! Já ti věřila! Věděla jsi že je má matka naživu! Zradila jsi mě!''

,,Eiri, všechno ti vysvětlím...''

,,Nechci tvé lži, už jsem jich slyšela dost.'' Odsekla jí Eira a pokusila se projít kolem Freddy, jenže ta jí chytla za paži.

,,Všechno jsem to dělala pro tvoje dobro, Yvona je špatný člověk, naší rodině dost ublížila a chce to udělat tentokrát všem, prosím Eiro, já tě miluju!''

Řekla to, řekla že jí miluje, poprvé za tu dobu se Frederica cítila volná, už ji nic nedusilo.

Eira se na ni zaskočeně zadívala, na moment tam uviděla i radost, ale to netrvalo moc dlouho.

,,To jsi měla říct dřív než jsi mi začala lhát.'' Řekla jí krutě Eira a kolem Freddy se začaly obepínat kořeny, které vzpírající se Freddy upevnily v sobě.

,,Eiro nedělej to! Eiro prosím! Vrať se!'' Křičela Freddy co jí hlasivky povolovaly, ale bylo to k ničemu, Eira došla za svou matkou a ta ji jemně objala.

,,Udělala jsi dobře má drahá, teď, abys mě plnohodnotně osvobodila, musíš zničit ten visací zámek který visí na vratech a otevřít je, ale buď opatrná, je to začarované mnoha vrstvami kouzel, nebude to lehké.''

Řekla Yvona a ukázala na vrata zámku, Eira se nejdřív podívala na ně,  pak zpět na Freddy a nakonec na svou matku.

,,A když to udělám, budeme pak spolu?'' Zeptala se Eira a Yvona se na chvíli zarazila, ale potom opět nasadila falešný úsměv, který měl být asi plný lásky, ale Frederica viděla jen zlo a faleš.

,,Samozřejmě, ale teď, prosím, otevři tu bránu.'' Pokynula Yvona rukou k bráně a Eira udělala pár kroků k zámku.

Eira si nejdřív prohlédla bránu, byla celkem velká, a pak pohlédla na ten malý visací zámek, který podle všeho držel Yvoninu moc na druhé straně brány, kdyby byla obyčejný mudla, horko těžko by tomu věřila.

Její prsty už se samy od sebe pohnuly k zámku, byly blízko jen pár centimetrů, když do Eiry udeřil proud světla a odhodil ji stranou, Frederica ze začátku vůbec netušila co se děje, ale pak uslyšela povědomé hlasy.

,,Jseš v poho Freddy? Jestli se chceš zeptat jak jsme se sem dostaly, odpověď zní tak že jsme si půjčili Jamesův plášť a šlohli něčí přenášedlo, juuu to je ta Yvona? Celkem kus na to že je několik tisíc let stará.'' Mlela dokola Chria zatímco ji dostávala z kořenů, ostatní už bojovali s Yvonou a snažili se zabránit Eiře k bráně.

,,Vy jste cvoci víš to?'' Řekla Chris Freddy když byla konečně volná. ,,Jo to není novinka, řekneš mi v rychlosti co se odehrálo?''

,,Hele, Eira se přidala na Yvoninu stranu jelikož jí oblbla řečma jako že pokud ji osvobodí budou rodina a blablabla, jdem zabíjet?''

,,Si piš.'' Řekla s úšklebkem Chris a s Freddy si ťukly pěstmi, Freddy vytáhla svou hůlku a společně vyrazily přátelům na pomoc.

Bitva se zdála býti nekonečná, všichni se statečně snažili zabránit zkáze vším co měli, proto se rozdělili do dvou týmů, jeden měl zadržet Yvonu a druhý Eiru.

Vzduchem létaly tulipány, Albusovy bačkory, staré smetáky byly omláceny o Yvoninu hlavu, ale ani to ji nezastavilo a statečně se vyhýbala všemu co na ni letělo, jenže když ji do jejího hnusného ksichtu udeřil pach Clintových fuseklí, naštvala se a všechno okolo sebe odhodila pryč, neviditelná síla pak celou partu držela při zemi tak silné, až se nemohli hýbat, ikdyž se o to snažili.

,,Teď, Eiro, už to konečně udělej.'' Zaprskala vztekle Yvona a Eira přikývla, opět se postavila před bránu a rukou se dotkla zámku...tedy skoro jelikož když natáhla ruku k bráně, pod jejím dotykem se objevily magické stěny, které bránu chránily, měly mléčně bílou barvu a vypadalo to, že se k odemčení té brány nikdo nedostane.

Jenže Eira se nevzdávala, svýma oběma rukama zatlačila na stěny a nesoustředila se na nic jiného, než aby ty stěny zničila, a to se jí bohužel i podařilo.

Stěny se roztříštily a zmizely, Eira se nejdřív musela vydýchat z toho přílišného používání své magie, ale jakmile se vzpamatovala, jedním ladným pohybem sáhla po zámku a strhla ho z brány, ta se prudce otevřela a vyšla z ní silná záře.

Eira si musela zakrýt hřbetem ruky oči, ale i tak zřetelně viděla nit světla, která se pohybovala směrem k její matce, až se nakonec s ní střetla a začala mizet v jejím hrudníku.

,,Ach, konečně, po tisíci letech jsem konečně plně volná, teď může začít má pomsta, děkuju ti Eiro, byla jsi velice užitečná.'' Řekla Yvona a rukou donutila Eiru kleknout na kolena, Eira se zmítala jak jen mohla, ale nepomohlo to, zmateně se po své matce podívala.

,,Co to děláš? Pomohla jsem ti! Říkala jsi...''

,,Ach bože ty jsi snad ještě blbší než tvůj otec, lhala jsem, jasný? Už taková jsem smiř se s tím, navíc ještě bych se s tebou musela dělit o nadvládu světa, to tak.''

Odfrkla si Yvona a vznesla se do vzduchu, zvedl se znenadání prudký vítr, mračna se zdála být ještě temnější než kdy dřív a z nich se najednou začaly množit blesky, celá parta cítila že neviditelná síla co je držela doslova při zemi povolila, jenže nic neudělali, jen tam leželi a pomalu se smiřovali s jejich osudy.

,,Mrzí mě to, byla jsem tak posedlá myšlenkou na to jak budu se svou matkou, že jsem způsobila konec světa.'' Omluvila se Eira a chytla Freddy, ke které se připlazila za ruku, Freddy jí tu její stiskla a pousmála se na ni.

,,Miluju tě Fredd, a mrzí mě že jsem ti to neřekla už dřív.'' Řekla Eira a Freddy jen blaženě zavřela oči. ,,Já vím, pako jedno bláznivý.''

Postupně se k nim připlazil i zbytek party, nikdo nic neřekl, jen se chytli všichni za ruce a dívali se na sebe, aby to poslední co viděli, byla jejich rodina.

,,Mno, já sice říkala že všichni chcípnem spolu, ale ne že takhle.'' Zavtipkovala Gracie a od svý sestry dostala pohlavek, ale i tak se všichni zasmáli, a když smích utichl, natiskli se všichni blíž k sobě, zavřeli oči a vyčkávali na sladký konec, jenže pak...
-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-

Hehe, pokračování příště smradi ;)(Pokud tam jsou chyby opravím je později).