,,A nemohlo by se s tím něco...?''

,,Ne.''

,,Ale mohly bychom aspoň..''

,,Freddy už jsem ti říkala že budoucnost nemůžeš změnit, mělo by to katastrofální následky, zítra má začít to proroctví takže prosím, ještě dneska to vydrž a zítra se ji pokus nějak zastavit, aby neopustila pozemky Bradavic, jasný?''

Řekla rázně Merilyn a Frederica si jen zoufale povzdechla, ano, zbýval poslední den do proroctví a ona se snažila najít nějakou kličku, ve které by nemusela zemřít ani Eira, a ani nikdo jiný.

,,Opravdu není jiná možnost?''

,,Podle všeho je to jediná možnost, věř mi Freddy, Eiru mám ráda jako vlastní dceru, takže si nemysli že jsi jediná koho tahle situace ničí.''

Řekla Merilyn a tím tu konverzaci ukončila, její obraz který byl v krbu v Nebelvírské místnosti, kde se Freddy takzvaně přisrala zmizel a Freddy si opět povzdechla.

,,Nevyšlo to co?'' Zeptala se Aurianna která tam s ní byla a Freddy si k ní sedla, hlavu si položila na její rameno a Aurianna ji začala hladit po vlasech, byl to něco jako jejich rituál, Freddy s Auriannou a Gracie byly nejstarší z party, ale ikdyž měla Freddy všechny stejně ráda, Auriannu bere jako sestru.

,,Co mám dělat? Zítra to začne a...já se bojím, nezvládnu to.'' Začala tam pomalu brečet, psychicky na tom poslední dobou nebyla nejlíp a jediná osoba která o tom věděla, byla Aurianna.

,,Hele, nevím čím si procházíš takže ti nemůžu říct že vím jak se cítíš, ale jednu věc ti říct můžu, já i ostatní nejsme jen tví přátelé, jsme rodina, a my tu pro tebe budem furt.''

Chlácholila ji Aurianna, ale věděla že to jsou jen prázdná slova, nikdo nemohl zabránit tomu co se mělo stát, ani to nijak ulehčit.

,,Zdaar, o co jsme přišli?'' Zeptala se Gracie když s Chris dorazily do společenky, měly svou holčičí chvilku kdy nechaly zbytek party někde v rohu a bylo by jim jedno kdyby byli na pokraji smrti.

,,Ále, nic důležitého, ó vy máte tofiffí? Daj sem.'' Všimla si Freddy krabičky co Chris držela v ruce a sebrala jí to celé.

,,Hele! To je moje Toffifí!'' Chňapla po tom zpátky Chris, jenže se to jaksi zvrhlo v bitku kde po sobě všechny házely tofiffe, ten večer šla Freddy spát s úsměvem na tváři, nestarající se o to co mělo nastat.

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

Následujícího večera, kdy slunce zapadlo a na oblohu se vyhoupl úplněk, se Freddy nenápadně vytratila z pokoje a následně i z koleje, jenže když se blížila k bráně, která vedla do lesa, se stalo něco co se jí ta ty roky nestalo...načapal ji Filch.

,,Ale ale ale, jestlipak to není Weasleyovic holka, už se těším na tvůj trest, jak je vidět jací rodiče takový spratek.'' Řekl posměšně a jeho kočka jen zasyčela.

Freddy nevěděla co dělat, ale nějak intuitivně sáhla po své hůlce, namířila ji na Filche a vykřikla: ,,Aqua Carcerem!''

Jak to vyřkla, u Filche se objevila koule vody, která ho celého, i s jeho kočkou pohltila a oni poté v ní stáli úplně znehybněni.

,,Mrzí mě to...tedy vlastně ne, ale nebojte, za třicet vteřin budete v pohodě, když mě teď omluvíte, jdu zachránit vaší dceru.''

Řekla Freddy a rozeběhla se k lesu, když tam dorazila, zrovna z lesa vycházela Eira.

,,Uff, tady jsi, hele vím že to co ti teď řeknu bude znít šíleně, ale potřebuju tě na chvíli, respektive na velkou noc zastavit takže...Eiro?''

Prouvila k Eiře Frederica, jenže Eira jakoby byla mimo, oči měla doširoka otevřené, pohled nevnímavý a když j ní Freddy doběhla, prostě ji jen obešla.

,,Hele Eiro tohle není vtipný, chci ti zachránit život...'' Snažila se ji zastavit Freddy tím že se dotkla jejího ramene, jenže když to udělala, Eira se společně s ní někam přemístila, a když se trochu Freddy porozhlédla, zjistila že stojí u hradeb zámku Dunnotar, který ležel pár kilometrů od města Stonehaven, kde na prázdniny vždy jezdívaly s mámou.

,,Fred? Co tu děláme? Kde to jsme?'' Zeptala se Eira když párkrát zamrkala a dostala se z transu, jenže než jí stihla Frederica odpovědět, někdo, kdo stál schován ve stínu, je vyrušil.

,,Konečně se setkáváme, Eiro...a má další příbuzná, zdá se že toto bude velmi početné rodinné setkání.''

Ozval se tak děsivý a zároveň úchylný hlas, že se Frederica ošila zděšením a znechucením zároveň, když měsíc ozářil místo kde osoba stála, byla si 100% jistá před kým to stojí, před tou, u které všechno začalo a mělo i skončit.

,,Yvona.''