" Zase nepřišel," pomyslím si, když se podívám na volné místo na tribuně vedle Jimina.

Když nepřišel na trénink poprvé, tak jsem si říkal, že mu asi do toho něco vlezlo a že dorazí později, ale nedorazil.

Na dalším tréninku jsem už začínal být nervózní, moje oči se stále stáčeli k jeho místu a ke dveřím a stále jsem doufal, že se ukáže.

Jungkooka jsem se ptát nechtěl a Jimina už vůbec ne.

Třetí trénink byl utrpení, vůbec mě to nebavilo a moc se mi nedařilo.

Trenér jen kroutil hlavou a nechápal co se se mnou děje.

Sobotní zápas byl katastrofa, Tým se kterým jsme hráli, patří mezi jeden z nejslabších, vždycky je doslova převálcujeme a vyhrajeme se 40 bodovým rozdílem.

Tentokrát málem převálcovali oni nás, konečný rozdíl byl jen o 2 body.

Byl jsem úplně mimo, Hobiho nepřítomnost mě přiváděla k šílenství, nedokázal jsem se vůbec soustředit, pořád mi běželo hlavou:

Kde je?

Co když se mu něco stalo?

Co když ho někdo přepadl a unesl?

A hlavně:

Co když se s někým seznámil a teď je s ním?

Tím, že jsem se vůbec nesoustředil na hru, jsem dělal chyby, které bych normálně nikdy neudělal, na koš jsem sice střílel, ale vždycky jsem minul.

Přitom já mám při střelbě na koš 99% úspěšnost. Kluci ze mě byli taky zoufalí, museli všechno zachraňovat.

Nejvíc nás podržel Jungkook.

Byl vážně skvělý a Jimin to dával dost nahlas najevo.

Když zápas skončil, tak jsem dostal neskutečný pojeb od trenéra.

Řval na mě před celým týmem, nechápal co se to se mnou děje.

" Hele Yoongi, máš nějaké problémy s rodinou nebo ve škole?" ptal se.

" Ne nemám," odpověděl jsem.

" A co holky s těma nemáš problém?"

" Ne nemám," odpověděl jsem.

" Takže jediné co mě napadá je to, že to přeháníš se sexem a jsi unavený, takže to omez, hlavně před zápasy!"

" Skvělá rada, jenže jak mám omezit něco co neexistuje," pomyslel jsem si.

Dále mi vyhrožoval, že pokud takhle hodlám pokračovat, tak zřejmě brzo jako kapitán skončím.

Za normálních okolností by mě to hrozně štvalo a nadával bych si do debilů, jenže teď mi to bylo jedno.

Jediné co jsem měl v hlavě byl Hobi.

Na další tréninky také nedorazil.

Ani ve škole jsem na něj neměl štěstí, netuším kudy chodil, ale několikrát jsem číhal u jeho skříňky a nebo u třídy, ale jako by se mi vyhýbal.

Zrovna jsme přišli z dalšího pro mě nesnesitelného tréninku domů a já si sedl na gauč a pustil televizi.

" Yoongi můžu se na něco zeptat?" Začne Jungkook.

" Jasně, co chceš vědět," odpovím.

" Už druhý týden jsi naprosto mimo, kluci už začínají mít obavy, co se děje?" Zeptá se.

" Já nevím, nedokážu se soustředit," odpovím.

" Souvisí to nějak s tím, že Hobi přestal chodit na tréninky a že nebyl na zápase?" Zeptá se.

" Ano, nevím proč najednou přestal chodit a ta nevědomost mě ničí, celé tři roky nevynechal jediný zápas, jeho přítomnost mi vždycky dává sílu a mám pocit, že díky němu jsem tak dobrý." přiznám.

" Jimin mi sice o tom zakázal mluvit, ale Hobi se vymlouvá na učení a na to že mu není dobře."

" Je nemocný?" Zeptám se.

" Není nemocný, Jimin si myslí, že se Hobi schovává."

" Před čím?" Nechápu.

" Spíš správná otázka zní, před kým?"

" A odpověď je, že před tebou," prohlásí Jungkook.

" Přede mnou, to nechápu proč? Co jsem provedl?"

" Ty jsi nic neprovedl, Hobi se před tebou zřejmě stydí po tom co Jimin udělal před 14 dny."

" Asi žije v domění, že si o něm myslíš jen to nejhorší," odpoví Jungkook.

" Ale to není pravda, já si o něm nemyslím nic špatného, právě naopak, chybí mi," přiznám.

" Tak mu to musíš říct," prohlásí Jungkook.

" To bych moc rád, ale nesmí se přede mnou schovávat," řeknu.

" Počkej, to by se dalo zařídit," řekne Jungkook a na chvíli odejde do svého pokoje.

Vrátí se s úsměvem na tváři.

" Právě jsem mluvil s Jiminem, každý pátek před poslední hodinou si chodí Hobi do skříňky pro učebnice, to je tvoje příležitost si ho odchytit."

" Nebo můžeš jít k němu domů, ale tam by ti nemusel otevřít," prohlásí.

" Počkám si na něj ve škole, poslední hodina nám odpadá, takže budu mít dost času," řeknu a hned mám lepší náladu.

Jen ještě nevím co mu řeknu.

"Možná bych ho mohl konečně někam pozvat, nebo se s ním domluvit na tu sobotní párty u G-Dragona, to by šlo," pomyslím si a spokojeně večer usnu.

Druhý den se to ve škole vleče a čas běží pomaleji než kdy jindy.

Když už konečně zazvoní, tak j ze třídy vyběhnu mezi prvními.

Stoupnu si na chodbě tak, abych měl výhled na Hobiho skříňku a zároveň aby mě neviděl, když bude procházet.

Asi za půl minuty se objeví.

Vypadá tak krásně, najednou když ho uvidím, tak mi hned bylo líp.

Nadechnu se a vyrazím směrem k němu.

Je otočený zády takže mě nevidí.

" Ahoj Hobi," řeknu.

Otočí se a je upřímně v šoku.

" A..hoj, " odpoví a zrudne ve tváři.

Je tak roztomilý.

" Seznamovat se už asi nemusíme, co?" řeknu.

" To asi ne, vím jak se jmenuješ," odpoví a skloní hlavu.

" Už nechodíš na naše tréninky a ani jsi nebyl na zápase, to jsme tak hrozní, že tě přestalo bavit se na nás dívat?" Zeptám se.

" No to ne...., jen.... měl jsem toho teď moc, tak jsem nestíhal," řekne, ale poznám mu v obličeji, že neříká pravdu.

" To, ale nemůžeš dělat, jen tak přestat chodit, kvůli tobě jsme málem prohráli," prohlásím s vážnou tváří.

" Proč k vůli mě? Nemám s týmem nic společného," prohlásí zaskočeně.

Rozhlédnu se kolem sebe, jestli nás někdo náhodou neposlouchá a pak se zadívám na přívěšek sluníčka co má na krku.

" Víš, mám pocit, že mi tvoje přítomnost při zápase přináší štěstí a když jsi nepřišel, tak jsem najednou nebyl schopný dát jedinný koš," přiznám a pak se mu podívám do očí.

Je překvapený.

" To myslíš vážně nebo si ze mě děláš srandu?" Zeptá se zaskočeně.

" Myslím to vážně, celé ty tři roky co chodíš na zápasy tak se mi daří a teď jednou nepříjdeš a já jsem nedal jedinný koš, takže je to jasné."

Vyprskne smíchy.

" To je blbost, nejsem přece žádný talisman pro štěstí," řekne.

" Tím bych si nebyl tak jistý," odpovím.

" Znamenáš pro mě mnohem víc, kdybys jenom tušil jaký máš na mě vliv," pomyslím si.

Nastane ticho a já ho nakonec prolomím:

" Víš, chci se tě...." teda,

" Nechceš někdy..."

Najednou začnu být nervózní.

" No tak to dáš!" Snažím se uklidnit.

" Promiň, jen se chci zeptat...." nedopovím, protože se vedle mě objeví moji spoluhráči.

" Čau brácho, tady jsi, hledali jsme tě, zítra je u mě ta párty, tak doufám že jsi připravený se pořádně vožrat a zašukat si," řekne G-Dragon a obejme mě kolem ramen.

" Ještě nevím jestli půjdu,"odpovím, moc se mi tam nechce.

" Jak nevím? To mi nemůžeš udělat, ty musíš přijít, jinak tam nebudou žádný kočky.
Jestli se rozkřikne, že nepříjdeš, tak jsem nahraný a půjdou jinam!" Začne protestovat G-Dragon.

" Když tam budeš, tak je jistota, že příjdou."

" To chceš říct, že když nepříjdu, tak si nevrzneš?" Zeptám se.

" Přesně a moje péro to už vážně potřebuje, zasunout se do nějaké..."

" Hele dost, ty tvoje prasárny mě nezajímají, navíc ty si nějakou oběť najdeš vždycky," utnu ho.

G-Dragon se začne smát a podívá se na Hobiho.

" Co ty Hobi, doufám, že dorazíš a pěkně to tam rozjedeš," řekne a začne se kroutit.

" Zatím jsem se ještě nerozhodl," odpoví mu.

" Lidi co je to s váma dvěma, chováte se jak staří fotři, kteří raději budou sedět doma u televize a dívat se na nějakou stupidní soutěž než abyste šli na párty, kde budou samý nadržený kočky, toužící po tom až jim ho tam vrazíte a oni si na vás zajezdí?" Začne se rozčilovat.

" Upřímně sedět u televize ss Hobim v náručí nezní vůbec špatně," pomyslím si.

" Hele Yoongi je na čase přestat si hrát na nedobytného a konečně jim dal šanci," podívej tam jde zrovna Jenny."

" Bože, ty její kozičky a ten zadek je prostě k nakousnutí."

" Nebo ty vole, Lisa a jde přímo sem k nám," řekne a začne ji sjíždět pohledem.

Nechápu ty jejich sexistické keci, vždyť ty holky si tohle vůbec nezaslouží, chovají se k nim jako by byli jen na to jedno.

" Ahoj Yoongi, doufám, že se zítra uvidíme," řekne Lisa která projde kolem nás.

Lisa je moc hezká a chytrá holka, několikrát se mě už snažila sbalit, ale bez úspěchu.

I když jsem ji řekl několikrát, že s ní chodit nebudu, tak to stále zkouší.

" To víš, že tam bude pusinko," řekne Felix.

" A my taky," řekne Taeyang a začne za jejími zády hýbat pánví a naznačovat, že ji šuká ze zadu.

" Tak ta po tobě jede brácho, ta ti zítra stopro dá," prohlásí G-Dragon.

Jen protočím očima.

" Hej co je? Lisa je nejžhavější holka, tady na škole, tu chce prostě každej."

" Neříkej mi , že ty ne?" Zeptá se.

" Ne, nechci ji," odpovím.

Kluci na něj vykulí oči, jako že se snad zbláznil.

" Nechápu jak se ti nemůže líbit?" Diví se Taeyang.

" Prostě není můj typ a já už mám stejně vyhlídnutého někoho jiného, sice spolu ještě nechodíme, ale brzo začneme," prohlásí a podívám se na Hobiho.

V momentě kdy uvidím jeho výraz ve tváři mi dojde, že to špatně pochopil.

" No já už musím jít, zatím ahoj" řekne a ve vteřině se otočí a uteče do třídy.

" Hobi počkej!" Zavolám, ale nereaguje.

" Do hajzlu, tak teď jsem to posral," proletí mi hlavou.

" Ty jsi teda tajnůstkář, ani se nepochlubíš, kdo to je ta tvoje vyvolená?"
Zeptá se G-Dragon.

" Do toho vám nic není a teď mě omluvte už musím jít, čau," řeknu naštvaně a rozejdu se pryč.

Kluci jen pokrčí rameny a jsou na jinou stranu než já.

Najednou se zarazím a něco mě napadle.

Vytáhnu z batohu sešit a vytrhnu stránku, ze které odtrhnu asi třetinu.

Napíšu vzkaz a složím.

Dojdu zpět k Hobiho skříňce a snažím se škvírou lísteček nacpat dovnitř.

" Co to zde nacvičuješ?" Ozve se vedle mě.

" Vídíš ne, snažím se tam dát vzkaz," odpovím.

" Ale moc ti to nejde," utahuje si ze mě Jimin.

" To máš pravdu, mohl bych tě o něco poprosit?" Zeptám se.

" Klidně pros," odpoví.

" Předáš to Hobimu?" Zeptám se a podám lísteček Jiminovi.

" Předám, milostná psaníčka doručuju rád," odpoví a rozesmátý se vydá za Hobim do třídy.