V pondělí ráno se mi do školy vůbec nechtělo, po tom co se stalo v sobotu, jsem se cítil trapně a měl jsem strach z toho jak na mě budou všichni reagovat.

Jenže blíží se zkoušky a já si nemůžu dovolit zameškat jedinou hodinu, navíc jsme měli psát písemku z matiky a pokud bych ji propásl, tak by mě potom čekalo zkoušení u tabule a to bývá daleko horší.

Jimin se mnou soucítil a slíbil mi, že se ode mě nehne.

Sice se našlo několik lidí, kteří na mě pořvávali urážky, ale jinak moje sobotní přiznání nikdo moc nekomentoval. Možná to bylo díky Jiminovi a nebo to už většina dávno tušila.

Na Yoongiho trénink jsem nešel, ale ne proto, že bych se mu vyhýbal.

Jen jsem v tu dobu měl sám trénink.

Musím vymyslet a nacvičit tanec na zkoušku, navíc ještě nacvičujeme taneční číslo s Jiminem a několika dalšími spolužáky.

Učitel se rozhodl, že nás přihlásí do nějaké taneční soutěže, která se bude vysílat v televizi.

V pátek se bude náš tanec natáčet a pak se pošle i s přihláškou do televize.

Jimin mi vylíčil co se v sobotu stalo, hlavně to že jsem Yoongimu vyčítal  že mi zlomil srdce.

Nemohl jsem tomu uvěřit a cítil se fakt trapně.

Věřil jsem že se mnou už Yoongi nikdy nepromluví, ale překvapil mě.

Když skončil můj pondělní trénink, tak na mě čekal před tanečním sálem.

" Nepřišel jsi na náš trénink, už jsem si myslel, že se mi zase vyhýbáš?" Řekne mi hned jakmile se ocitnu v jeho blízkosti.

" Ale Jimin mi řekl, že toho teď máte hodně."

" Myslel jsem si, že se mnou nebudeš po sobotě mluvit," prohlásím.

" Proč sis to myslel?" Zeptá se.

" Opil jsem se a říkal blbosti, vůbec si to nepamatuju, ale Jimin mi to řekl."

" Omlouvám se za to co jsem řekl, nemyslel jsem to vážně," prohlásím.

" To je škoda, něco se mi líbilo."

" Opravdu jsi z toho nic nemyslel vážně?" Zeptá se.

" Netuším o čem teď mluvíš?" Odpovím  nervózně.

" Řekl jsi, že se ti líbím a že jsem ti zlomil srdce, roztrhal ho na kousíčky a ty pak podupal."

Cítím jak rudnu v obličeji a nejraději bych utekl, ale Yoongi se nahne k mému uchu a řekne:

" Kdybych viděl já tebe objímat se s holkou, tak bych se taky ožral, ale nebyl by na mě tak sexy pohled jako na tebe."

" Nejspíš bych skončil někde pod stolem, protože.....ty se mi taky líbíš."

Odtáhne se a podívá se na mou reakci.

Jeho přiznání mě najednou zbaví veškeré nervozity vůči němu.

Líbí se mi jak se mnou flirtuje a proto se přidám

" Tak co s tím uděláme?" Zeptám se a usměju se na něj.

" Napadlo mě, že bysme mohli spolu nějam zajít, ale tento týden je to zabitý protože mám každý den dva tréninky a navíc nás čeká ten zápas a ty toho zrovna taky nemáš málo, ale co třeba v sobotu až se vrátím?"

" Uděláš si na mě čas?" Zeptá se a vezme do ruky přívěšek který mám na krku a začne si s ním pohrávat.

" Mám sto chutí začít řvát "ANO!, ANO!, ANO!", ale nechci vypadat jako zoufalec, takže dělám, že nad tím přemýšlím a pak  jen odpovím:

" Jo to by šlo, v sobotu nic nemám v plánu."

" Tak fajn, už se těším a ještě bych měl na tebe jednu prosbu," řekne.

" O co jde? Zeptám se.

Yoongi vytáhne svůj telefon a podá mi ho.

" Dáš mi své číslo?"

" Jo moc rád," odpovím a vyťukám svoje telefonní číslo.

Yoongi mě prozvoní a tím získám i já jeho.

" Už musím jít, takže jsme domluveni na sobotu," prohlásí a rozejde se pryč.

" Yoongi!" Zavolám na něj.

On se otočí a čeká na to co mu chci říct.

" Chci aby jsi věděl, že i když teď nechodím na tvoje tréninky a nebudu na tvém zápase tak....budu na tebe myslet a držet ti palce," prohlásím.

Yoongi se usměje a pak řekne:

" Taky na tebe budu myslet Sluníčko."

Dívám se za ním jak odchází a jsem štěstím bez sebe.

Následující dny jsem Yoongiho neviděl neměli jsme na sebe štěstí, ale alespoň jsme si psali.

Každé ráno mi od něj přišla zpráva ve které mi popřál dobré ráno a ptal se jak jsem se vyspal.

Večer mi zase napsal jaký jsem měl den a popřál mi dobrou noc.

Dnes je čtvrtek a mě skončilo vyučování,  mám  dvě hodiny volna než půjdu na trénink.

Jimin má trénink právě teď, takže se rozhodnu zajít si pro něco k pití do kantýny.

Vyjdu z poza rohu a hned se zarazím.

Schovám se za sloup a pozoruju scénu před sebou.

U skříňky stojí Jungkook a proti němu nějaká holka.

" Myslíš si, že jsi lepší než já?"

" Říkám ti naposled, drž se od Jimina dál, nezasloužíš si s ním chodit!"

" Někdo jako on potřebuje vedle sebe někoho na úrovni a ne takového ubožáka," zaslechnu jak říká ta holka.

" Já se ho ale nevzdám, k tomu mě nedonutíš," prohlásí Jungkook.

" Vážně? Seš si tím jistý?"

" Vlastně teď mě tak napadá, že vlastně stačí, když on nechá tebe."

" A o to se sama ráda postarám, je moc hezký a navíc sexy."

" Myslím, že nám to spolu bude slušet budeme moc hezký pár."

" Měl by ses začít připravovat na to, že brzo o něj příjdeš," řekne samolibě.

" To ti nevyjde, Jimin mě má rád a tohle by mi neudělal," brání se Jungkook.

" Asi jsi zapomněl na to, že když něco chci tak to dostanu a Jimin bude můj," prohlásí a otočí se na podpadku a vydá se směrem ke mně.

V tu chvíli ji poznám, to je ta holka z večírku u G-Dragona.

Udělám pár kroků zpět a pak se rozejdu, jako že jsem právě přišel, mine mě a ani se na mě nepodívá.

Jungkook stojí otočený ke skříňce a pěstí do ní bouchne.

" Ahoj Jungkooku," pozdravím ho a dojdu k němu.

Trochu se lekne a otočí se na mě.

Když si všimne, že jsem to já, tak si oddychne a pozdraví mě.

" Ahoj Hobi."

" Jungkooku, nic mi do toho není, ale kdo byla ta holka?" Zeptám se.

" Tys to slyšel?" Zeptá se překvapeně.

" Ne celé, ale dost na to abych pochopil, že to není kamarádka," odpovím.

" Ne kamarádka to rozhodně není," prohlásí.

" Mám teď čas, tak co si spolu promluvit?" Navrhnu.

Jungkook přikývne na souhlas a tak se vydáme směrem do kantýny kde si koupíme pití a zajdeme do společenské místnosti.

Nikdo zde není, tak si sedneme na sedačku v rohu místnosti.

" Tak povídej, kdo to byl?" Vyzvu ho.

" Jmenuje se Kim Irene a je to moje spolužačka nebo spíš noční můra."

" Znám ji už od základky, chodila se mnou do třídy a se svými kamarády mě šikanovala."

" Byl jsem hodně malý a hubený, takže snadná kořist, navíc ona je z bohaté rodiny, za to já s chudé."

" Nikomu jsem to nemohl říct, protože její otec zaměstnává toho mého a propustil by ho."

" Věděla to, má tatínka omotaného kolem prstu a tak cokoliv si Irene usmyslí tak dostane."

" Když jsem odešel na střední školu, tak jsem měl konečně od ní klid a mohl volně dýchat."

" Doufal jsem, že ji už nikdy neuvidím, ale bohužel jsme znovu spolužáky."

" Sice mě už nešikanuje fyzicky, ale chce mi ublížit psychicky."

" Vidí, že jsem šťastný a to jí vadí."

" Viděla mě na večírku s Jiminem a rozhodla se, že mi ho vezme," vysvětlí mi  Jungkook.

" Jungkookie, můžeš být klidný, ta holka ho nikdy nedostane," řeknu.

" Hobi, netušíš jaká je, ona dostane každého, navíc je mnohem zkušenější než já."

" Nikdy jsem s nikým nic neměl, jsem panic a bojím se, že když to Jimin zjistí tak už mě nebude chtít."

" Miluju ho a udělal bych pro něj cokoliv, ale co když to bude pořád málo a on si nakonec vybere někoho lepšího než jsem já," řekne zoufale.

Kdyby jenom věděl, že je Jimin taky panic, možná by se cítil líp, ale nemůžu mu to říct, to musí udělat Jimin.

" Jungkooku, Jimin tě má opravdu hodně rád a nikdy jsem ho neviděl, že by byl k někomu tak pozorný jako je k tobě."

" Pořád o tobě mluví a stále na tebe myslí. Jsi jediný člověk který ho momentálně zajímá."

" Navíc nemyslím si, že by ta holka byla Jiminův typ, je sice hezká, ale Jimin nesnáší namyšlené lidi a z ní to doslova křičí jaký je snob," snažím se ho uklidnit.

" Hobi můžu se tě na něco zeptat?"

" Jasně ptej se," odpovím.

" Víš, potřeboval bych poradit, já... chtěl bych se s Jiminem milovat, ale nevím jak to mám udělat, abych mu neublížil, co mám dělat?" Zeptá se.

Naprosto mě tím zaskočí. Netuším co mu mám poradit, sám jsem na tom stejně jako on, vlastně ještě hůř, já se s klukem ještě ani nelíbal.

" Jungkooku, popravdě netuším co bys měl dělat, já totiž jsem na tom stejně jako ty, ještě jsem s nikým....jestli chápeš," přiznám.

Jungkook na mě nevěřícně hledí.

" Ale možná bych pro tebe měl řešení, Jimin mi jednou poslal odkaz na jednoho kluka, který natočil video o tom jak to mezi kluky chodí a jak uspokojit toho druhého a hlavně mu neublížit, mám ho uložené, tak ho pohledám a pošlu ti ho," prohlásím.

Jungkook se usměje.

" Hobi to bych ti byl vážně vděčný," řekne a obejme mě.

" Copak to tady beze mě děláte," zeptá se Jimin když vejde do místnosti.

Jungkook se odtáhne a cítí se trochu provinile.

Jimin k nám dojde a usmívá se.

" Potkal jsem Jungkooka na chodbě a byl hrozně moc smutný, tak jsem ho vzal sem a utěšuju ho."

" Bude se mu po tobě stýskat," řeknu.

Jimin si k němu sedne a obejme ho.

" Mě se taky bude stýskat králíčku," řekne a přitiskne svoje rty na ty jeho.

" No já raději půjdu, zdá se, že jsem tu navíc," řeknu, ale zřejmě jen pro sebe, protože ti dva jsou zase jen ve svém světě a vůbec mě nevnímají.