Vím, že na tomto příběhu není prolog, ale epilog napsat určitě chci. Užijte si poslední kapitolu této knížky :)

_________________

|Rosie|

,,Kde jsi tak dlouho?"
,,Promiň, ale říkala jsem ti, že si jdu vyčistit hlavu."
,,No jo, tak si pohni. Táta čeká už venku."
,,Všimla jsem si ho."

,,Tak pojď už."

Vzala jsem si všechny věci, které jsem měla připravené v chodbě a vydala se před dům.

,,Isabella za tebou nepřijde?" zeptal se táta.
,,Ne, nemá čas."
,,To je škoda. Rád bych se s ní rozloučil."
,,Jo.. to já taky."

Nemohla jsem mu přece říct, že jsem šla za Bell, řekl by to mámě a ta by se zbláznila.

,,Poslední slova?" otázala se máma.
,,Jenom mi to tady bude chybět."
,,Mám tu super vzpomínky." prohlásila jsem.

,,Tak běž do auta už."

Poslechla jsem mamku a zalezla do auta. Sedla jsem si na zadní sedadlo a dala si do uší sluchátka.

Za chvilku si přisedla máma s tátou.

,,Mami? Jak se dostanou ostatní věci do New Yorku?"
,,O to se nestarej. To se vyřeší."

Tak tohle mi nedávalo smysl. Vytáhla jsem si z uší sluchátka a pozorně se dívala kam jedeme, i když byla tma, šlo celkem vidět.

,,Tati? Letiště je doprava, ne doleva, doleva se jede k Bell."

My jedeme k Bell? Když určitě spí. Bude naštvaná, když ji vzbudíme.

Zastavili jsme před jedním domem, přesněji dva od toho, kde bydlí Bella. Tím pádem Matt bydlí hned vedle!

,,A co tady?" divila jsem se.
,,Vystupovat!"
,,My jdeme k Bell?"
,,Ne." osekla máma.

,,Tak kam jdeme?"
,,Prostě si vystup."

Jak táta řekl, tak jsem udělala. Máma mě objala kolem pasu.

,,Vítej v našem novém domě. Doufám, že jsi ráda, že bydlíš dva domy od Bell."
,,Cože?!"

Cože?! Jak dva domy? A co New York?!

,,To s tím New Yorkem byla sranda?!"
,,Ano byla." odpověděl táta.
,,Když apríl ještě není!"

Ani si nedokáže představit, jak jsem naštvaná!

,,My víme, ale kdyby jsme ti to řekli na apríla, nevěřila by si nám."
,,Vy. Jste. Strašní!"

,,Strašní? Jsi dva domy od Bell."
,,Lhali jste mi!"

Věděla jsem, že je tenhle dům prázdný, ale nikdy by mě nanapadlo, že se sem přestěhujeme.

,,Nechceš jít za Bell?"
,,Když určitě spí."
,,To je vlastně pravda. Neuvědomila jsem si, že je 2:34AM."
,,Jdeme dovnitř?"

,,Můžu mít čest otevřít?"
,,Jasně Rose."
,,Neříkej mi tak tati."

Mamka mi podala klíče a já s radostí odemkla.

12:00

|Isabella|

Od teď začíná můj nejhorší život. A noční můry, protože jsem oficiálně bez Rosie.

Mamka mi zrovna přinesla na stůl oběd a já se v něm začala prohrabovat vidličkou.

,,Bello, sněz aspoň něco."
,,Nemám hlad.."

Někdo zazvonil.

,,Jdu tam mami."
,,Dobře, ale ten oběd sníš!"
,,S tím souhlasím."

Došoupala jsem se ke dveřím a otevřela.

,,Ahoj Bell."

Zatřásla jsem hlavou, jestli vidím správně.

,,Rosie?! Co tu pro boha děláš?!"
,,Bydlím dva domy od tebe. Přesněji vedle Matta."

,,Děláš si ze mě srandu?"
,,Ne. S tím New Yorkem to byla sranda. Rodiče mi lhali."

Nic jsem neřekla a pořádně ji objala.

****

Zní to hrozně, když to tak řeknu, ale všechno se vrátilo do normálu. Rosie začala znovu chodit do školy, do naší třídy. Začala se víc bavit s Mattem a stali se dost dobrými kamarády.

I když chvilkama jsem si myslela, že tohle skončilo jak nějaká pohádka od Disneyho, nevypadá to tak.

Život zůstal stejný, jako předtím. Ale víte co? Jsem za to ráda. A nezapomeňte.. NADĚJE UMÍRÁ POSLEDNÍ.

____________

Máme to tady! Konec příběhu, na tenhle okamžik jsem čekala od doby, kdy jsem tenhle příběh začala psát. Což je od 22.8.2015.

Děkuju těm, kteří si tenhle příběh přečetli a zůstali semnou, i když jsem občas měla dost velké pauzy. Po této kapitole bude ještě jedna taková speciální, tak tenhle příběh ještě nemažte :)

Ještě jednou DĚKUJU<3

S láskou Nicoll^^