Dojeli jsme vlakem do Londýna kolem půl sedmé ráno. Rosie začala už hledat v mobilu náš hotel.

,,Rosie?"
,,No?"
,,Nechceš první vystoupit?"
,,Ou, jo jasně."

,,Ahoj Bello. Zdravím Rosie!"

,,Kdo to je?" pošeptala Rosie.
,,Nemám zdání. Jak nás zná?"

,,Promiňte, kdo jste?"
,,Vy mě neznáte, ale já Vás ano." a zmizel ve tmě, že jsem to ani nestačila postřehnout.

,,Bello, najdi ten hotel ty, jinak tu umrznu."
,,Nepotřebuju mobil. Vím, kde je. Deset minut odtud. Jdeme."

Dala jsem si ruce do kapes a šli jsme.

Vážně ta cesta trvala necelých 10 minut.

,,Ehmm.. Bello?"
,,Co zase?"
,,Není to restaurace tvého táty?"
,,Shoda příjmení?" neřešila jsem to a vešla do vedlejší budovy - hotel.

,,Brý den." začala jsem.
,,Objednávala jsem pokoj 74 na příjmení Clark a McCain."
,,Nejste si příbuzná s panem Clarkem? Má vedle restauraci."
,,Nic o tom nevím."
,,V pořádku. Tady máte. Užijte si zbytek dne."

,,Naschle."
,,Nashledanou."

,,Rosie, prosím tě, najdi patro.." hledala jsem mobil v báglu.
,,5.."
,,Jo. Díky.."

Našli jsme pokoj, vybalili si věci a šli ještě spát.

,,Bello!"
,,Rosie? Co je?"
,,Vstávej, snídaně, Londýn..!"
,,No jo.." ospale jsem odpověděla a zabořila jsem hlavu do polštáře.

,,Nespi."
,,Fajn!" vstala jsem a udělala ranní hygienu.

,,Snídaně.."
,,Neotravuj s tím furt." zasmála jsem se.

,,Půjdeme tam, kde je napsaný Clark?"
,,Je to nejbližší. Takže jo." zdůraznila jsem.

Sjeli jsme výtahem dolů a vydali se k restauraci.

Našli jsme si volné místo u okna a šlo úžasně vidět, jak trošku poprchá.

,,Dobré ráno. Co si dáte slečny?"

Rosie začala.

,,Černý čaj, palačinky."

A vy?

,,Kafe, omeletu."

,,Dobře, tak počkejte."

,,Dobrou chuť, Rosie."
,,Dobrou chuť i tobě."

Po pár minutách jsme dosnídali, zaplatili a chystali jsme se odejít.

,,Uh, pardon.."
,,Ne, to je má chyba."

Podívala jsem se nahoru.

,,Tati?!"