,,Nevím, jak ty, ale proč nám něco neřekla?"
,,Jako vážně? Říkat nám, že chodí na obědy? Nejsme ve 2. třídě.."

,,Pravda, a co chceš jako dělat?"
,,Něco vymyslíme."

A taky nevím, proč se schováváme u skříněk a vyhlížíme Ashley.

Zatím tam sedí, směje se a s někým si povídá. Asi si říkáte, proč jsme jestě ve škole, když můžeme být už třeba doma..

Ashley něco tají.. A nejen to, že chodí na obědy, to není podstatné.

,,Děvčata, co tu pohledáváte? Debatní kroužek je ve druhém patře. Nikoliv u jídelny."
,,Dobrý den, pane řediteli. My jenom jsme hledali něco.."
,,Isabello.. Nelžete mi?"

,,Vážně Vám říkám pravdu. Rosie?"
,,Pane řediteli, kdyby se něco dělo, tak byste to už dávno věděl."

Rosie umí všechno obkecat a rozkecat. Je to výhoda a k ní se to hodí.

,,To máte pravdu, slečno McCainová." upravil si kravatu.

Mezi tímto rozhovorem kolem nás prošla Ashley.

,,My už musíme jít, naschledanou."
,,Mějte se."

Pomalu jsme se vblížili za dvířka a zabouchla jsem jí je.

,,Kdo to..-?!"
,,Ahoj Ashley." řekla jsem nejistě.
,,Proč mi to zavíráš?"
,,Chtěla jsem se tě zeptat."
,,Hele, ráda bych si popovídala, ale nemám čas."
,,Tak v pondělí?"
,,Zkusím ti napsat."

Tak jsme asi domluvili, jak to tak vypadá. Ona mi nenapíše.

S Rosie to necháme pro zatím tak. Šli jsme domů.

Rosie : ,,Mám nápad, který mě napadl cestou domů!"
Isabella : ,,Povídej.."
Rosie : ,,Co říkáš na víkend v Londýnu?"
Isabella : ,,To zní super!"
Rosie : ,,Tak fajn, zítra třeba o půl 6? Ráno?"
Isabella : ,,Souhlas. Zastávka?"
Rosie : ,,Jako vždy."