,,Co se děje?"
,,Co by se mělo dít?"
,,Vypadáš smutně." sednul si na postel.
,,To se ti zdá.."
,,Ne, nezdá, posaď se vedle mě a řekni mi, co se stalo."

,,Nechtěj abych znovu brečela.."

Stoupnul si a objal mě.

,,To bude dobrý. Říkat mi to nemusíš."
,,Jde o Rosie. Stěhuje se do New Yorku za tři týdny.."
,,To je vtip?"
,,Není.." klesl mi hlas.

,,To je mi líto." snažil se mě uklidnit.
,,Jo, já vím. Jsem z toho na nervy."

,,Ale jsem tu ještě já." promluvil.
,,A za to jsem ráda." pokusila jsem se o úsměv.

,,Víš, že jsou zítra prázdniny?"
,,Aspoň nějaká pozitivní zpráva.."

,,Nechceš tu přespat?"
,,Co? Nemyslím si, že je to dobrý nápad."
,,Prosím. Našim to vadit nebude, budou v práci, pustíme si komedii! Aspoň na to nebudeš myslet."
,,Tak dobře, ale musím ještě domů."

,,Vylez pak na střechu."
,,Cože?"
,,Slyšela si a teď už jdi. Šup, šup."
,,Tak dobře." zasmála jsem se a šla domů.

****

,,Mami? Jsi tu někde?" zařvala jsem po baráku.
,,V ložnici!" zařvala na zpátky.

,,Můžu se tě na něco zeptat?"
,,Mám se bát?"
,,Ne, jestli můžu přespat u Matta?"
,,Jo, a to si mi nemohla zavolat?"
,,Stejně bych neměla věci."
,,To mi nedošlo.." zasmála se.

,,Děkuju. Uvidíme se zítra dopoledne."
,,Ahoj."

Odešla jsem z ložnice a šla do svého pokoje.

Vzala jsem vak a do něho dala všechny potřebné věci.
Když jsem měla zbaleno. Šla jsem na střechu a Matthew tam už byl, ale na své.
Když mě zahlédl, šel na kraj své.

,,A co jako teď?"
,,No skoč."
,,Si normální?!"
,,Jo jsem, jde to v pohodě."
,,Já nejsem ty." zasmála jsem se.

,,To dáš."
,,Ty si blázen!"
,,To mi lidi říkají často. Skoč!"
,,Chceš mě zabít?!"
,,Kdybych tě chtěl zabít, udělal bych to už dávno."

,,Fajn.."

Tři, dva, jedna..

Jediný co jsem cítila, bylo něčí objetí.

,,Já ti to říkal." usmál se.
,,Aspoň další důvod, proč ti věřit." povzdychla jsem si.