#12. Kapitola
~Po škole, doma~
Rosie : Jdeš hledat?
Isabella : Nevím, kde začít.
Rosie : U školy :)
Isabella : Ty chceš?
Rosie : Říkala jsem ti, že se nevzdáme snad ne?
Isabella : Budu tam ;)
Rosie : Děkuju, jsi skvělá ♥
,,No?"
,,Fifth Street."
,,Tam jsem dlouho nebyla." pomyslela jsem si.
,,Já taky ne, ale je tam určitě velká stopa!"
,,A víš jaká?"
,,U studánky."
,,Máš štěstí, že je to kousek od školy."
,,I kdyby nebylo, šla by jsi."
,,Jak to můžeš vědět?"
,,Protože jsi Clarková a znám tě."
,,No jo, jasně, jdeme?" ukázala jsem na cestu, která vedla k ulici.
Jenom přikývla.
Cesta probíhala celkem v naprosté tichosti, až na to, že lidi se divně mračili. Zase. To mají snad stanovený, kdy se na sebe mají divně dívat? V kolik hodin, jakej den?
,,Bello stůj." zastavila mě Rosie a vyrušila mě z přemýšlení.
,,Co se stalo?"
,,Vidíš ho?"
,,Matthewa."
,,Co tu dělá?!"
,,Dívá se sem!" schovala se za poměrně tlustý strom.
,,Nedívá, jde dál."
,,Proč byl u té studánky?"
,,Hodit tam minci."
,,To není vtipný!"
,,Nedělej z toho vážnou věc." protočila jsem oči.
,,Fajn, jdeme blíž a prohledáme to."
,,Když tu nic není! Rosie kam si nás to zatáhla?!"
,,Mělo by to tu být! Ta mapa se nemůže plést!"
,,Až zjistím kdo je -M, tak ho zabiju!"
,,Nezabiješ, nebude to potřeba."
,,Myslíš?" opřela jsem se o studnu.
,,Jo.. my to zjistíme."
,,Neopírej se o tu studnu!" zařval nějakej chlápek.
,,Pardon.." stoupla jsem si ,,je snad Vaše?" odpověď nepřišla.
,,V téhle ulici jsou divní lidi. Bojím se." zašeptala Rosie.
,,To teda, ten týpek je na tý studně asi závislej."
,,Myslíš, že nás chtějí zabít?"
,,Blbost" odfrkla jsem si.
,,Nevím jak ty, ale tady už být nechci. Jdeš?"
,,Zřejmě máš pravdu, radši jdeme domů."
Vote, koment? Dát mi můžeš, potěší :)
S láskou Nicoll^^
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top