JACKSON

* o pár týdnů později * 

Od Markovi pomoci, kterou mi vřele nabídl uplynulo již mnoho dní. Byl jsem spokojený, opravdu. Nic lepšího mě potkat nemohlo. Díky Markovi jsem dostal novou naději na život, které jsem se hrdě chopil. S kluky jsem začal vycházet opravdu skvěle. Měli jsme skvělý vztah. Sice ne tak skvělý jako s Markem, ale to je jiná věc.

Jediný člověk, který mě nepřijal a zdá se že nikdy nepřijme byl Jinyoung. Snažil jsem se za ty týdny zlepšit náš vztah a ukázat mu, že jsem opravdu hodný a vřelý člověk. On mě ale pokaždé odbil a jeho chování ke mně se po každém mém mizerném pokusu zhoršovalo. 

A abych byl upřímný, mrzelo mě to. Naivně jsem si myslel, že bychom spolu mohli vycházet, když jsem se tak spřátelil i s ostatními. Na mou mysl stále doléhalo podezření, že by snad zjistil, kde mě Mark doslova vyhrabal. Nedivil bych se, kdyby mu to Markie řekl. Byli si blízcí. 

I když jsem se v jistých chvílích kvůli této nepěkné okolnosti trápil, byla tu jedna .... krásná skutečnost, která mě naplňovala pocitem štěstí a naděje. A to můj vztah s Marke, který, no jak bych to řekl... Vzkvétal?

Byli jsem spolu skoro pořád. Na pokoji, kde jsme se v objetí dívali na animované filmy a ujídali popcorn, na zkoušce kluků, kde se mi tak hezky věnoval. Těchto našich společných chvil bylo opravdu spousty. A já při každé z nich pociťoval pocit štěstí a plápolání motýlích křidélek v mém pod bříšku. Odmítal jsem si ale přiznat, že jsem do něho zamilovaný. Protože vše tomu nasvědčovalo. On si ale zasloužil někoho lepšího. 

A zrovna teď a v tuhle chvíli jsme společně polehávali v našem společném pokoji, kde probíhal filmový večer. Markova ruka byla přehozena okolo mých ramen, zatímco já si spokojeně polehával na jeho hrudi. Naše pohledy byli upřeny na notebooku, kde se právě odehrávala velice dojemná scenérie. 

,,Proč musí být v každém filmu dojemná chvilka? Pokaždé se mi chce plakat,'' přiznal jsem se. I teď se mi při pohledu na běžící film spouštěli slzy z očí. Jsem asi opravdu měkota. 

,,Ale,'' s pobaveným smíchem svou volnou ruku natáhl k misce popcornu. Nabral si malou hrstičku, kterou následně nacpal do mé pusy. 

,,Tak to bylo ošklivé, Hyung,'' po spolknutí sýrové pochoutky jsem na svou Naději našpulil rtíky. Takhle mi nepěkně zacpat pusu, teda teda. Chlapeček si to pěkně pokašlal. 

,,Snad by ses mi neurazil. Popcorn ti nechutná?'' Během vteřinky se jedním ladným pohybem vyhoupl nad mé tělo. Dlaněmi se zapřel, každou vedle mé hlavy, aby mě nezalehl. Mé tělo bylo stále křehké a viditelně pohublé. Jedl jsem. Tedy, kluci do mě spíše cpali jídla. A to požehnaně. 

,,Ch-Chutná,'' zakoktal jsem se. Pomalu jsem cítil, jak se mi hrne krev do tváří. A skutečnost, že se jeho bezchybný obličej pomalu přibližuje k tomu mému mě ještě více znervózňoval.  Rychle jsem sklopil zrak. 

,,Tak vidíš,'' jeho horký, mentolový dech se odrazil o mou rudou tvář. Byl blízko. Vzdálenost mezi našemi obličeji byla opravdu... malá. 

,,S-Skočím si do sprchy, Hyung. Počkej tu na mě,'' s vyplašeným pohledem jsem z pod něho pomalu vyklouzl. Rychle jsem čapl své pyžamo a ještě rychleji utekl do koupelny. 

Když se za mou maličkostí dveře od koupelny zabouchli, s výdechem jsem se o ně opřel. T-To se mě opravdu snažil Mark políbit? Mně? Mně? Takovou chudinku? To nemůže být pravda. Určitě se mi jen něco zdálo. 

I když tato má domněnka nepřipadala v úvahu, naivně jsem v ní věřil, ignorujíc ten krásný pocit, který mi plápolal v oblasti pod bříšku. Ten pocit, který cítím pokaždé jen s ním. S Markem.