MARK 

S hrnkem teplého kafe jsem spolu s kluky seděl na sedačce a sledoval běžící televizi. Děj, který se v ní odehrával jsem ale úspěšně ignoroval. Myšlenkami jsem byl totiž jinde. Ano, myslel jsem na Jacksona. 

Přemýšlel jsem nad tím, jak moc mi chybí. Jak moc ho tu potřebuji. Opravdu, jednou se z toho všeho zblázním. Každá minuta bez něho, bez jeho krásného smíchu a přítomnosti mě ubíjí a ničí zevnitř. Nic horšího jsem nikdy nezažil. Horší bolest jsem nikdy necítil. 

,,Marku, někdo ti volá!'' YuGyeomův prst se setkal s mým bokem, do kterého ihned vystřelila bolest. 

,,Nechte mě být,'' zamručel jsem. 

Neměl jsem na nic náladu. Jediné, co opravdu chci je Jackson. Chci aby mi ležel v náruči, sledoval televizi a sladce se chichotal. Aby mi potají upíjel z kafe, kdybych se nedíval. Aby mě pusinkoval na tváře. Aby tu byl. 

,,Marku!'' Vypískl znovu YuGyeom. 

Se zamručením jsem se na něho otočil. Začínalo to být opravdu otravné! 

,,Sakra, Yu! Chci mít klid!'' Vykřikl jsem. 

,,To je mi jedno,'' odfrkl si. V tuhle chvíli jsem na něho vyjeveně zíral. Takhle se mluví s Hyungem?

,,Volají ti z nemocnice!'' Ani pořádně nestačil dokončit větu, už jsem mu bral telefon z ruky a hovor přijal.

,,Prosím?'' Nervózně jsem si kousal nehty.

,,Dobrý den, pane Tuan,'' z druhé strany se ozval hlas Jacksonova ošetřujícího lékaře. ,,Chtěl bych vás seznámit s Jacksonovým stavem, právě teď....''

,,Co je s ním? Je v pořádku?!'' Vyšiloval jsem. 

,,Probudil se a chtěl by vás vidět.''