JACKSON

Po mém souhlasu se nikdo nestačil ani radovat. Všechna pozornost hned padla na Jinyounga, jehož hlas se rozezněl po celé místnosti a jeho slova padla přímo na mě. Což jsem čekal. Vždy si do mě rýpe, pokaždé! A já to stále nechápu! Nic jsem mu neudělal!

,,Fajn, jestli chceš patřit do skupiny, tak se do zítřejší zkoušky naučíš choreografii, abychom se nemuseli zdržovat. Máme málo času na to, abychom tě to extra učili,'' přesně takto zněla jeho slova. V jeho hlase byla slyšet nenávist. Nenávist ke mně. Nebo to byla má hloupá představivost? Nevím. Ale slyšel jsem ji.

,,Ale Jinyoungu, do zítřka se to nenaučí. Dej mu více času. Pomohu mu. S vícem času se to naučí lépe,'' bránil mě ihned Mark, který si mě k sobě stále tiskl.

,,Ne!'' Vykřikl ihned. ,, Pokud chce do skupiny, ať ukáže snahu. Do zítřka je dost času,''

,,Zvládnu to!'' Řekl jsem i hned. Pokud se ke mně bude chovat Jinyoung lépe, udělám to. A je mi jedno, jak dlouho se to budu učit. Budu vzhůru klidně celou noc, jen aby na mě nebyl Jinyoung zlý.

,,Jsi si jistý? Je to opravdu náročné,'' do naší diskuze se připojil i Youngjae, ke kterému se před malou chvilkou přitulila Coco.

,,Ano, jsem,'' sebejistě jsem vyskočil na nohy. ,,Takže mě teď omluvte, jdu se naučit choreografii,'' poplácal jsem se po hrudi. Zvládnu to.

- - -

Jak jsem slíbil, tak jsem i dodržel. Celou noc jsem byl zavřený v opuštěné místnosti, kterou mi ukázal Mark. Pilně jsem se učil každý krok, který do choreografie patřil.

,,Měl by sis jít lehnout. Za pár hodin se vstává, měl bys být odpočatý,'' ode dveří místnosti, kterou jsem právě okupoval, se ozval hrubý hlas JaeBuma.

S prohrábnutím vlasů jsem se na něho otočil. Ležérně se opíral o dveře, v jedné ruce držíc hrníček. Jeho tmavé vlasy, které byli momentálně rozcuchané mu padali do očí, kterými mě sledoval.

,,Chci to umět, Hyung. Nechci aby na mě byl Young nepříjemný,'' přiznal jsem se. Tohle bylo poprvé, co jsem své obavy, co se týče Jinyounga a jeho chováním někomu zdělil. Nechtěl jsem si tím někoho znepřátelit. Měli ho rádi, znali jej déle než mě. Ah, jsem tak pesimistický. Měl bych s těmito myšlenkami přestat.

,,Trápí tě to, viď?'' Pomalým krokem se vydal ke mně. Svými bosými chodidly klouzal po podlaze, zatímco spokojeně upíjel ze svého šálku... čaje. Když se jeho maličkost ocitla v mém osobním prostoru, svou ruku položil na mé potem propocené vlasy.

,,Možná,'' povzdechl jsem si. Nervózně jsem si při tom levou dlaní přejížděl po loktu druhé ruky. Nerad jsem to řešil. Nerad jsem si tímto kazil náladu. Na druhou stranu bych si třeba... ulevil, kdybych se vypovídal.

,,Nesmíš si to tak brát, Jacksone. Jen se snaží, aby naše snaha nepřišla na zmar. Až bude po všem, vše se jistě spraví,'' usmál se. Sám svým slovům ale nevěřil. Jinyoung mě prostě nesnáší, nebudeme si tu nic nalhávat. Všichni to víme moc dobře. Jeho chování mluví za vše.

,,Co jsem mu ale udělal, Hyung? Co jsem udělal špatně, že se ke mně tak zle chová. S-Snažil jsem se s ním vycházet, skamarádit se. Ale on je vůči mně tak zlý. Proč to dělá?'' Zoufale jsem zafňukal.

,,Pojď sem,'' JaeBumovi silné paže se obmotali kolem mých ramen, za které si mě strhl do pevného, medvědího objetí. Do objetí, které jsem právě v tuhle chvíli potřeboval. A Marka k tomu. Nechtěl jsem ale kazit tuhle chvilku, když se ke mně Bum tak hezky zachoval. Je opravdu dobrý Leader.

,,Všechno bude dobré, Jacksone. Všechno bude dobré,'' hladil mě po vlasech.

,,Máš Jinyounga rád, viď, Bume?'' Zeptal jsem se na rovinu. Byl bych hloupý, kdybych to nepoznal. To s jakou něhou a láskou se na Jinyounga díval. Jak krásně se na něho usmíval. Přesně takto bych chtěl, aby se někdo koukal na mě. Jako na poklad. Přesně tak JaeBum viděl Younga.

,,Bohužel," s vydechnutím se svou bradou opřel o temeno mé hlavy. ,,Jeho city ale patří někomu jinému,"

- - -

,,Jacksonnie, musíš vstávat," něžný dotek na tváři mě probral z chvilko hodinového spánku. S povzdechem jsem si zývl a svá ospalá očka zabodl do Markova obličeje.

,,Musíš vstávat,'' jemně se na mě usmál. ,,Vím, že si šel spát opravdu pozdě, ale musíš. Dnes nás čeká důležitá zkouška. Dojdu ti dolů připravit sendvič, ano? Ty se mezitím připrav,'' s polibkem, který mi věnoval na čelo, se pomalu zvedl a odešel.

Ještě maličkou chvíli jsem ležel v posteli a ospalým pohledem hleděl na strop. Myšlenkami jsem zabloudil ke dnešní zkoušce, která nás čekala. Toto bude má oficiálně první zkouška, jako nový člen skupiny. A abych se přiznal, bál jsem se. Chtěl jsem kluků, tedy hlavně Jinyoungovi ukázat, že na to mám Že mám na to se jim vyrovnat a být stejně dobrý jako oni. Byla tu ale možnost, že se vše pokazí a já klukům zničím jejich sen. A to jsem opravdu nechtěl.

Se zatřepáním hlavy jsem se zvedl a bosými chodidly se přesunul ke skříni, kterou jsem otevřel a své pyžamo vyměnil za pohodlně kalhoty a tričko na trénink. Po převléknutí a vykonání ranní hygieny jsem se přesunul dolu, kde se již všichni připravovali k odchodu. I Mark se sendvičem, který mi, když mě spatřil, vložil do úst a pohladil po vlasech.

,,Ahoj kluci,'' s jemným úsměvem jsem mým přátelům vřele zamával a taktéž se začal obouvat. Abych nezdržoval samozřejmě. Opravdu bych nechtěl, aby na mě JaeBum křičel. V těchto chvílích byl opravdu nervózní a tak i cholerický. Byl prostě takový. Nikdo mu to neměl za zlé. Tedy, někdy se tu strhla hádka. Mohla za to ale unavenost a vyčerpání.

Kluci mě každý po sobě také kývli na pozdrav nebo poplácali po zádech a my, jako skupina jsme se mohli společně přesunout do dodávky a odjet na zkoušku, která nás dnes čekala.

- - -

Frustrovaně jsem si prohrál své potem promočené vlasy, když jsem již poněkolikáté spletl kroky. Nechápal jsem to! Jak se to mohlo stát? Dnes ráno jsem choreografii zvládal, JaeBum mě viděl, dokonce mě i chválil, tak proč? Proč teď? Nemůžou se mi plést! Nesmí! Musím ukázat, že na to mám. Že mám na to, se dostat tak daleko jako oni.

,,Co to sakra děláš?!'' Obořil se na mě již vytočený JinYoung, když si všiml mých pohybů, které jsem pletl jeden do druhého.

,,Moc se omlouvám, opravdu,'' hned jsem se začal omlouvat. Nechtěl jsem JinYounga naštvat. Nechtěl, nechtěl, nechtěl. Jen se mi pletli nohy. Kdybych měl více času, nebo se déle vyspal, možná by to bylo lepší.

,,Na omluvy se tady nehraje! Buďto ses to naučil a své místo ve skupině, kam ses nám tak nasral si dle kluků zasloužíš, nebo se seber a vypadni! Všem to tady kazíš! Kvůli tvé nemotornosti nás obíráš o čas, který potřebujeme! Nejsme na tvoje levý nohy a neschopnost zvědaví! Nepotřebujeme tě! Jsi nepotřebný! Dokud si tu nebyl, vše šlo jako po másle. Teď si kvůli tobě nesplníme to o co bojujeme už dlouho!'' Zařval.

Po jeho slovech jsem ucítil bolestné píchnutí u srdce. Jeho slova mě zabolela. Opravdu moc zabolela. Nechtěl jsem jim zkazit sen. Opravdu ne. Snažil jsem se, se tu choreografii naučit. A naučil se ji. Jen se mi pletou nohy. T-T-To přeci... musí chápat.

Se slzami na tvářích jsem sklopil hlavu, aby neviděli mou ubohost, která mi právě tekla proudem po tvářích. ,,M-Moc se omlouvám. Neměl jsem se do toho hrnou, k-když jsem tak neschopný,'' z mých úst unikl vzlyk. A po malé chvíli jsem už plakal úplně.

JinYoungova slova mě bolela. Proč to neřekl aspoň mileji. Aby mě to tolik nebolelo. Proč to řekl tak zle? Proč?

,,JinYoungu!'' Vykřikl Mark, který se ke mně ihned přihnal. Mé rozklepané tělo si vtáhl do náruče a konejšivě hladil po zádech. Zatímco já zavrtal svou hlavu do jeho trička a potichu plakal.

,,Tohle si dost přehnal, Youngu! Jackson se snaží! Byl vzhůru celou noc, je evidentní, že se mu kroky budou plést, když se pořádně nevyspal! Proč si vůbec chtěl, aby se to naučil do dneška? Jeden nebo dva dny bez zkoušky by nás nezabili!'' Okřikl svého nejlepšího kamaráda, když si mě k sobě dál tiskl.

,,Proč? Aby nám ukázal, že na to má! Teď se ukázalo, že na to nemá předpoklady.''

,,Nehodlám se s tebou o tomhle bavit. Jacksona to zranilo, nevidíš? Pláče. Pláče kvůli tobě, protože tak hnusná slova... Sakra JinYoungu, copak to nevidíš? Jak moc se snaží? Teď mě ale omluv. Jdu s Jacksonem domů. Potřebuje si odpočinout a uklidnit se,'' s těmito slovy se spolu se mnou otočil a pomalu opustil tělocvičnu.