"Musíš za ní!" Zašeptala Gemma a stiskla mi ruku. Řekl jsem jí všechno co se stalo.

Tázavě jsem se na ni podíval. Věděl jsem, že za Emily musím, ale taky jsem tu nechtěl nechat Gemmu.

"Mám tu mámu a přijede Michal, jeď!" Řekla a pustila mi ruku na znamení, že mám jít. Usmál jsem se, políbil ji na tvář a vycouval z nemocničního pokoje.

Rozloučil jsem se s mámou a běžel na letiště, je to hrozné pomyšlení, že budu u Emily až zítra.

...

Pohled Emily:

"To je nesmysl, je to jako kdyby jsem byla ve vězení!" Zakřičela jsem na Billa, který držel moje klíče od domu.

"Vždyť to byl můj plán kočičko, ty jsi tak naivní." Ušklíbl se. Přešel ke mě a cvrnkl mě do nosu. "Tak naivní, ani bych nevěřil, že je ti nad osmnáct." Zasmál se, strčil si klíč do kapsy a rozvalil se na gauči.

Schovala jsem si obličej v dlaních. JSEM TAK BLBÁ A NAIVNÍ. Nevědomky jsem nechala Billa aby mě vydíral, získal skoro všechny informace o mě. Objal mě a utěšoval mě, udělal mi jídlo, choval se jako gentleman! Ale nebyl. Já jsem mu tak hloupě věřila.

Asi jsou opravdu všichni chlapy hrozní, jako můj otec.

"No co tam děláš? Nebrečíš snad, vždyť ti prokazuju laskavost, zachránil jsem tě od Stylese!" Zasmál se Bill.

"Teď si zdřímnu a potom by jsme mohli možná něco dělat." Ušklíbl se a zavřel oči.

Jen jsem seděla, tam kde jsem seděla asi 15 minut, bez vydání hlásku, protože jsem se bála co by mi mohl udělat. Potom když se z jeho úst ozvalo tiché chrápání jsem rychle vyběhla nahoru do Barbařina pokoje a zamkla se tam. Vypadalo to tam hrozně. Odhrnutý koberec z důvodu opravování podlahy. V rohu rozbité topení, rozbitá postel a dokonce byla prasklá žárovka. Ale já jsem se tu cítila alespoň trochu v bezpečí. Sedla jsem si dozadu na rozbitou postel. Přitáhla jsem kolena k hrudi a začala tiše vzlykat. Vůbec nic nechápu.

...

Byla tma, bylo ticho. Neměla jsem pojem o čase. Asi jsem nějakou dobu spala, ale jak dlouho? hodinu? pět hodin?

Měla jsem bezesný spánek a možná je to dobře, kdo ví co by se mi zdálo. Měla jsem strach, bude asi trvat dlouho než se Barbara vrátí a kdo by mě hledal?

Pořád někde vzadu v mysli jsem doufala, ž e se vrátí Harry, ale proč by to dělal?

...

Pohled Harryho:

Už jsou to třetí den co jsem od Emily pryč, přitom mám pocit, že je to je všechno jeden dlouhý den, protože jsem vždy v noci v letadle a nic moc jsem nenaspal.

Jsem tak rád, že mám tentokrát trochu rychlejší letadlo, protože musím už být u ní. U dívky, kterou asi miluju a, která je možná v nebezpečí.

...

je asi šest ráno a já už uháním autem po silnici. Už vidím střechy známých domků, už vidím louku, most, lesík. Už se těším až odemknu dveře, i když nevím co mě čeká. Doufám, že Emily, její objetí, možná polibek. Je to tak, musím jí říct, že ji miluju.

...

Pohled Emily:

V tichu se ozvaly kroky. Pevně jsem sevřela víčka k sobě a modlila se aby mě nenašel.

"EMM!!!" Zařval. "Kde kurva jsi, nemysli jsi, že to takhle bude lepší!" Jeho kroky se ozvaly na schodech a zakrátko stiskl kliku na dveřích.

"Aha, tady jsi, otevři naivko." Uchechtl se a znovu zalomcoval klikou.

Začala jsem se třást, věděla jsem co asi chce udělat. "Jsi tak roztomilá jak si myslíš, že odejdu. Ale taky můžu prorazit dveře víš!" Zakřičel a slyšela jsem, že kousek popošel dozadu. Potom se rozeběhl a narazil tělem o dveře. Znovu popošel dozadu a zopakoval náraz, věděla jsem, že jestli to ještě několikrát zopakuje, tak dveře opravdu povolí.

Měla jsem pocit, že slyším další kroky. To snad ne, ještě mu přišel někdo pomoct. Začala jsem se ještě víc třást, ale nevěděla jsem co jiného dělat.

Po dalším nárazu do dveří Bill znovu popošel dozadu, ale potom se ozvala jiná rána. "Au hovado co děláš?" Zařval.

Ozvala se další rána, stejná jako před tím, jako by někdo někomu jednu vrazil. Ozývaly se zvuky jako z pranice, vzdychy, rány, občas malý sten bolesti. Potom se ozvala velká rána a dveře vpadly do pokoje.

Strašně jsem se lekla a zakřičela, protože do pokoje vpadly taky dvě osoby.

Poslední rána a Bill se chytil za obličej a skácel se k zemi.

"Kliď se Debile!" Zařval chraplákem druhý muž. Bill se nějak posbíral a raději se klidil, zmizel, byl pryč. BYL PRYČ!

"Harry!" zvolala jsem a propukla v pláč. On přiběhl a obmotal své paže kolem mého těla. "Ššš neplač Emm, jsem tady, jsem tu promiň" Šeptal a hladil mě po vlasech.

Pomalu jsem se utišovala v jeho náručí,

I never would mistreat ya,
No I'm not a criminal,
I speak a different language but I still hear your call.

Začal zpívat, já jsem ten hlas hned poznala. ON.

Diana,
Let me be the one to light a fire inside those eyes,
You've been lonely,
You don't even know me,
But I can feel you crying,
Diana,
Let me be the one to lift your heart up and save your life,
I don't think you even realize baby you'd be saving mine.

"Harry?" Zašeptala jsem. "Emily, já ti všechno vysvětlím. Prosím...." Podívala jsem se na jeho opuchlou tvář, měl ji celou červenou a u nosu měl krev. Pohladila jsem ho po tváři. "potom." Špitla jsem. Chytil mou ruku a podíval se mi do uslzených očí.

"Emily já tě miluju."

Dobře, takže hrůza já vím, já jsem se prostě nějak potřebovala zbavit Billa no.... :/ XD

Jo a Barbara má ten pokoj vážně zničenej.

Omlouvám se, že je to tak nedotažený nwm.

A prosím mi napište co by třeba mělo být dál? :D

Děkuju, že čtete můj shitek :D

Meg