Pohled Harryho:

Všechno se seběhlo tak rychle. Přišla mi ta hrozná zpráva, vystřelil jsem z postele, zabookoval první letenky do L.A., oblékl se a tiše odešel a odjel na letiště. Všechno během cca hodiny.
Napsal jsem vzkaz a strčil ho do svých kalhot. Emily tvrdě spala a na tváři měla spokojený úsměv. "Vrátím se!" Zašeptal jsem a jemně ji bolíbil na tvář. Nechtěl jsem ji vzbudit a tak jsem se tiše vyplížil pryč. Ven do noci. Nechtělo se mi.
Asi isem se zamiloval.

...

Letadlo odstartovalo za svítání a dlouhý let do Los Angeles začal. Měl jsem na mysli pouze dvě věci....mou sestru, která měla těžkou autonehodu v L.A, leží v nemocnici a bojuje o život a potom Emily. Doufám, že najde Můj vzkaz s číslem. 

Po dlouhém letu, který  jsem prospal a propřemýšlel jsme konečně přistáli na letišti. Proběhl jsem kontrolou unikl fotografům a doslova skočil do přivolaného taxi, které mě dovezlo přímo před velkou nemocnici. Zaplatil jsem taxikáři a běžel i s kufrem rovnou do nemocnice.

"Mami!" zašeptal jsem a sevřel ji v náručí.
"Harry....Děkuju, že jsi přijel." Zašeptala a odtáhla se ode mne.
"Už je to lepší.  Gemma se asi před půl hodinou probrala. Z počátku doktoři předpokládali mnohem horší stav, ale bude líp doktoři se nestačí divit.
"Gemma je silná!" Usmál jsem se a stiskl matce povzbudivě ramena.
"Můžu za ní teď jít?" Zeptal jsem se.
"Ano, ale jen na chvilku." Řekla matka a vydali jsme se k pokoji.

...

Na silnici se ještě leskly střípky skla z oken aut a v asfaltu byli temné skvrny po smycích z pneumatik. Tady, přesně tady se ta bouračka stala. Řidič druhého auta to bohužel nepřežil, byl opilý, vylezl z klubu o ulici vedle a nepovolenou rychlostí vjel do protisměru.

Přešel jsem ulici a vešel do klubu. Chtěl jsem se optat, jestli to nekdo vyděl. Trochu jako tělo bez duše jsem procházel mezi lidmi, kouřem a snažil se nevnímat typicky barový smrad.

Najednou do mé zepředu někdo vrazil a polil mě trochou pochybné tekutiny ze sklenky.
"Sorry kámo..." zamumlal, zmotaly se mu nohy a poroučel se k zemi. Byl už dost namol.
Rychle jsem ho zachytil aby nespadnul. Jeho zastřený pohled se trochu rozjasnil a ústa se mu zvlnila do opileckého úšklebku.
"No se poseru tyjo, ty si Styles co?" Postavil se na svoje nohy a utřel si nos do rukávu.
"Jsem no." Kývl jsem a chtěl jít dál,  ale chlapík mi trochu zavazel v cestě.
"Noo hele čekej!" Zahulákal mi přímo do obličeje.
"Já sem Bert jo..zdravim. A Můj kámoš má teď tvojí holku. Normálně jí dostal a teď jí bude vydírat jo, von to tak jako dělá." Brblal chlápek a uchechtával se. "Počkej jakou holku? Co?" Zpozorněl jsem.
"No nějakou prej hezkou, v domé v zapadákově kde žiješ přece!  Ty jsi normálně Styles a já tě tu potkal a jsem slavneeej!" Zahalekal a začal se potácet k baru a při tom vylil všechen obsach své skleničky na moje boty.

Abi jsem se ho na nic neptal i když jsem asi nic nechápal,  ale věděl jsem, že jde o Emily.  Otočil jsem sena podpatku a vyběhl do ulice, kde však čekali novináři, kteří se záhadným způsobem dozvěděli kde jsem.

Po 12346484878383638 letech jsem tu yaay XD
Ehm, takže se klasicky omlouvám za krátkej díl.
Jestli víte kdo je Bert, tak máte pamatováka a jestli ne, tak o kapitolu dřív XD

DOUFÁM,  že teď bude zase trochu inspirace a, že bude nová kapitola dřív, než za půl roku!

Meg