Ozvalo se zaklepání na dveře a to mě vyrušilo ze spánku. Celá rozlámaná jsem se vymanila z houpacího křesla a vydala se ke dveřím. Otevřela jsem je a stál tam Billy, ten chlapec se kterým jsem se dopoledne srazila.
"Ahoj." Usmál se.
"Um ahoj, pojď dál." Řekla jsem a on bez váhání vstoupil.
"Posaď se." Hlesla jsem a šla do kuchyně postavit vodu na čaj.
"Promiň za můj zjev, usnula jsem v křesle." Povzdychla jsem si.
"Ne dobrý, sluší ti to... chtěl jsem říct, že vypadáš skvěle!" Řekl a Já věděla, že lhal, protože jsem měla rozcuchané vlasy a oči napuchlé od breku.
Podala jsem mu čaj a sedla si do křesla.

"Teď sw asi zeptáš proč jsem přišel, co?" Zeptal se a ukázal dokonale bílé zuby v úsměvu.
"Hm" Kývla jsem.
"No víš, Já vlastně ani nevím. Jen jsi se mi nějak líbila, tak jestlu by jsi někam nezašla?"
Trhla jsem ssebou. Řekl to úplně bez jakéhokoli studu, dkoro to ani neznělo jako otázka.
Měřila jsem si ho pohledem.
Byl vysoký, měl svalnaté ruce, tmavé vlasy sčesané na pěšinku po straně, špičatý nos a vážně hezký úsměv.

"No víš já, nemyslím, nevím jestli..." Začala jsem koktat a uhýbat před jeho bystrýma černýma očima.
"V kině dávají Robina Hooda." Řekl.
"Ne, na tom už jsem byla s Harrym." Odvětila jsem.
"Aha... to je tvůj přítel?" Optal se.
Zakroutila usem hlavou.
"Bohužel ne." Šeptla jsem jsem, ale on to slyšel.
"Kvůli němu jsi včera plakala?"
Kývla jsem.
Máš ho ráda?
Znovu jsem přikývla.
"Bylo mezi vámi něco?"
"Nevím, jen jsme se... líbali." Řekla jsem šeptem.

Vážně nevím, proč jsem mu tohle všechno říkala. Vždyť jsme se vlastně neznali. Ale měla jsem pocit, jakoby Billy měl nademnou nějakou magickou moc. Před jeho černýma Jestřabíma očima se nedalo uhnout a myšlenky ni sami vyletěly z úst.
"A co se stalo?" Pokračoval.
"Odešel, včera, a se nerozloučil. Přijel sem na návštěvu, protože se tu narodil." Vysvětlila jsem.
"Počkej!" Zbystřil Billy. "Myslíš Harryho Stylese? Toho zpěváka?"
Protočila jsem očima. Zapoměla jsem, že je zpěvák.
"Jo toho." Špitla jsem.
"Tak to buď ráda, že odešel holka! Tn by ti zlomil srdce!" Zvolal Billy.
"To už se asi stalo." Vydechla jsem.
"Já až ho najdu, tak ho rozkrájím na tisíc kousků! Je to jenom podlej sukničkář!" Začal se rozčilovat.
Potom mlel něco o médiích, fotkách, důkazech, všech možných holkách a Harrym až mi z toho hlava přecházela a Já se rozplakala.

Billy se zastavil.
"Proč brečíš?" Zeptal se.
"Já, promiň už to mám dlouho. Strašně snadno se rozbrečím a mívám depresivní stavy." Popotahovala jsem
"Holka, tys to v životě neměla lehký co?" Klekl si ke mě a zvedl mi bradu.
"Jestli chceš, tak já ti pomůžu. A na něj zapomeň."

...

Pohled třetí osoby:

Tmavovlasý muž s černýma pronikavýma očima vytáhl mobil. Rozhlédl se, jestli není nikdo kolem a potom vytočil číslo a přiložil luxusní černý iPhone k uchu.

-Halo? I Ozvalo se.
- Haló Berte?
-Nazdar Bille! Kamaráde, tak jak se vede?
- Vede se fajn. Jsem v Holmes Chapel.
-Chudáku v takový zapadlý díře. Přijeď do L.A tady je vzrůšo.
- Přijedu kámo, to ti slubuju! Ale nejdřív tu mám menší prácičku.
-No nekeeeee....kohos' našel? Je hezká?
- Csss co tě nemá? A co víc, trpí depresema a utekl jí potencionální kluk
- No ty vole, ty máš, ale páku!
- Jo a ten kluk byl Styles
- Cože? TEN Styles
-Jo
- No kámo! Se poseru tyjo!
-Klídek Berte, ještě je tu dlouhá cesta
-prosimtě
-Ne vážně, chce to opatrnost. Nic se nesmí uspěchat
- No jo, Hele tak kámo zas zavilej, jsem zvědavej jak to dopadne. A Styles by měl přijet do L.A, tak se na něj juknu.
Čau
- Jo dík, čus.

Muž zavěsil.

Vážení děláte si legraci???
1K reads? Jako really? Deeeekuju mooooooc kedlubnyyyy!
Neskonale vás všechny miluju.

Co říkáte na nový díl po deseti letech? XD
Libí se vám Billy? Hehe
A omlouvám se za Bertovu mluvu.

Love ya

Megggggg