Ráno jsem se probudila a Harry vedle mě nebyl. Rozespale jsem zamrmlala a podepřela se lokty. Pamatuji si, že mě včera Harry odnesl nahoru a pitom jsme si náručí usnuli.
"Harry?" Zavolala jsem a nic se nozvalo.

Zvedla jsem se a takovou tou ospalou chůzí se šourala dolů.
"Hazza?" Zavolala jsem, ale nkde ani kudrlinky. Už poměrně vzbuzená jsem prohledala celý dům, ale po kudrnáčovi aji stopy. Zmizel.
Tak jsem alespoň hledala nějaký dopis, vzkaz, že se vrzo vrátí, nebo tak, ale nic jsem nenašla. Sedla jsem si ke kuchyňskému stolu a plakala.

Snažila jsem se vzbudit, mohl to být jenom sen, vždyť jsme spolu byli v kině, měli jsme se tak dobře....nebo, že by zrovna to, byk sen? Nebyl, alw cítila jsem se tak.

Potom jsem se najednou celá rozzářila. Došlo mi to! Vždyť kolik je hodin, Harry šel určitě do pekárny!
Rychle jsem vyběhla schody, hodila na sebe jednoduché oblečení, popadla jsem tašku s nejnutnějšími věcmi a utíkala do pekárny.
Jo ani jsem se nenasnídala, nevyčistila si zuby, ale musela jsem rychle! (Fuj)

***
"Omlouvám se, jdu pozdě, kde je Harry?" Vychrlila jsem když jsem vpadla do dveří pekárny.
"Um ahoj, všimla jsem si a Harry tu není." Odpověděla trochu udiveně jedna starší dáma.
"C co? On tu není?" Vykoktala jsem.
Cítila jsem jako by mě někdo bodal malými jehličkami do srdce, sice málo, ale hodněkrát. Bezmyšlenkovitě jsem se otočila a vyběhla jsem ze dveří.
Moje oči se v okamžiku zalili slzami. Nedbala jsem na volání stařenek, že copak se stalo, jem jsem běžela a běžela.

Najednou jsem do někoho narazila a tvrdě spadla na zem.
"Jejda moc se omlouvám." Usmál se pohledný mladík.
Chytila jsem ruku, kterou mi podával a pomohl mi vstát.
"Já jsem Billy." Řekl Americkým přízvukem a na tvářích se mu utvořily dolíčky.
To mě donutilo k tomu abych pokračovala v mém breku.
"J já jsem Emm." Vyhrkla jsem a nechtěně hlasitě vzlykla.
Vytrhla jsem svou ruku z Billova stisku a utíkala dál.
Billy za mnou něco volal, možná i chvilku běžel, ale já měla náskok.

Doběhla jsem domů a bohužel už jsem asi zapoměla jak se přestává brečet. Možná si říkáte, proč proboha brečí, ale já jsem si myslela, že už je všem trápením konec, když od nich uteču za hranice, ale ooak byl asi oravdou. Smůla mě pronásledovala.

Chtěla jsem si lehnout na postel, jenž mi připomínala Harryho a taky jako on voněla.

Rozhodla jsem se, že půjdu dolů, zapálím si v krbu a trochu se uklidním.

Sešla jsem dolů a s poměrně velkou námahou jsem dostala dříví do krbu, pod to papír a zapálila.
Plamínek si skrz papír pomalu našel cestu ke dříví a začal ho nemilosrdně sžírat. třísky praskaly a kroutili se v černých kudrlinkách jakoby se bránily, ale nebylo jim to nic platné, stejně se změnili v šedivý popel.

Jen jsem tam seděla, několik hodin a dívala se na ten nádherný oheň, který byl na druhou stranu tak nemilosrdný a utápěla se v depresivních myšlenkách.

Za chvíli mi docházelo dřevo, venku už byla tma a mě se už nechtělo ven. Napadlo mě že bych mohla spálit kus té rozmlácen3 postele, která praskla pod HARRYM.
Všechno tu mělo s NÍM něco společného. Vyšla jsem nahoru a zamířila di Barbařina pokoje.
Jedna věc mě zaujala, jedny Harryho skynny jeans ležely na posteli. Popadla jsem je do ruky a začala do nich brečet. Pak jsem si připadala jako úplná kráva. Znali jsme se s Harrym pár dní, on mě nemiloval. Hrál se mnou hru. Hru na to, že mi dá naději a potom mi zlomí srdce. V takové krátké chvíli.

Oči mi přestali slzet a Já jsem se vzpříma zvedla, seběhla jsem schody, otevřela dvířka od krbu... zavanul na mě nepříjemný horký vzsuch. Jakoby oheň něco chtěl, však jsem mu taky něco věnovala. Harryho kalhoty, bohužel jsem si nevšimla papírku vyčuhujícího z kapsy.

Už jsem nebrečela, jen jsem se zarudlíma očima dívala jak plameny sžírají tkaninu. Ruce jsem stiskla v pěst.

Ahojte, nevím co dodat. Nějak jsem tohle neplánovala, ale ehm...napsala jsem to? :D Teď jsem to teda zamotala. Dejte mi Prosím vědět, jestli se vám to líbí, nebo jestli mám ruhle část vymazat, protože Já nevím :D

A Prosím jukněte se na BRAVE na @pezziepalacinka

Děkuji ♥