3. Random bus

Vylezla jsem z letadla a uvítal mě déšť. Jak jinak v Londýně.
Mě to, ale vůbec nevadilo. Byla jsem konečně svobodná.
Vylezla jsem z letiště roztáhla jsem ruce, zavřela oči, zdvyhla hlavu k nebi a nechala jsem studené kapky dopadat na můj obličej.
Byla jsem SVOBODNÁ! Jako pták, mohla jsem roztáhnout křídla a letět kam se mi zachce. Můžu jít kam chci, říkat co chci, jít do obchodu a koupit si sluchátka.
Jo...to ie dobrej nápad. Koupím si sluchátka, někde najdu wifi a stáhnu si tu písničku co jsem poslouchala v letadle!

Otevřela jsem oči a podívala se kolem sebe. Nějaký obchody byki uvnitř letiště!
Popadla jsem kufr, otočila se na podpatku a vrátila se zpátky do budovy.
Lidi se zase divně dívali, ale mě je to jedno.
Jsem pro jednou šťastná tak ať je odnese třeba jelen.

...

Koupila jsem si kafe ve Starbucks a řekla jsem té paní, že se jmenuju Diana.
Potom jsem se tsm připojila na wifi a hledala tu písničku.
Našla jsem ji pod nějakým One Direction.
Ani jsem nad tím nepřemýšlela a rychle ji stáhla.
Na imterpreta se podívám jindy, teď by to chtělo ssebou hejbnout ať dneska nemusím spát na ulici.

.Ze zavařovačky jsem vytáhla pár peněz a dala je do kapsy ať na mě lidi zase nekoukaj a vydala se ven na autobusovou zastávku.
Přijel první autobus a já si stoupla do fronty.
"Tak kam to bude paninko?" Zeptal se otylý řidič.
"Kam jedete?" Zeptala jsem se zvesela.
Řidič si mně změřil od hlavy až k patě přejvapeným pohledem.
"Všude možně paninko, ale konečná je Holmes Chapel." Odpověděl nakonec.
"Hm...tak tam." Řekla jsem bez váhání.
Řidič mi s brbláním pod fousy prodal jízdenku a Já si běžela sednout na jedno měkké sedadlo hned vedle okénka.
Do uší jsem si zastrčila zbrusu nový sluchátka a poslouchala tu písničku, která mi ukradla srdce.
Pojedu so Holmes Chapel a snad tam někde najdu místo k přespání. Nějaký penzion by tam mít přece měli.

...

V Holmes Chapel vystupovalo jen pár lidí a všichni se rychle rozutekli.
Buďto jeli někam dál, nebo rychle vyhledali teplo domova. Já jsem zůstala stát sama a za chvíli se měko stmívat. Měla jsem dvě možnosti. Buďto půjdu dozadu na rozlehlou pláň přespat do lesa nebo pod most a NEBO půjdu k domkům někde zaklepu a jako bezďák (kterým momentálně jsem) poprosím o azyl.

Ten most vypadal jako realističtější možnost, ale mou pozornost upoutala pekárna, protože jsem měla hlad tak jsem neváhala k ní zamířit.
Vešla jsem dovnitř a slušně pozdravila tři starší dámy, které tam uklízely.
"Dobrý večer dítě, za chvilku už zavíráme." Pravila jedna.
"Jejda a nemohla b jste mi prosím prodat nějaký rohlík nebo tak. Mám hrozný hlad." Poprosila jsem.
"Ale jistě, jen už není úplně čerstvý. Je z rána." Řekla a podala mi.
Zaplatila jsem a ona se zeptala: "Ty nejsi zdejší viď?"
"Ne přijela jsem dneska z České Republiky." Odpověděla jsem a zakousla se do chutného rohlíku.
"A co tě sem přivádí?" Optala se.
"Tak doma to úplně nefungovalo a vždycky jsem chtěla někam jet a zakusit pravej život." Mykla jsem rameny.
" jo a chtěla jsem se zeptat jestli tu je někde možnost přespat?" Zeptala jsem se.
"Je tu penzion, ale majitel zrovna odjel na dovolenou." Řekla jiná paní.
Paní co mi prodala rohlík povídá: "Tak můžeš na chvíli zůstat u mě jestki chceš." Nabídla.
"Opravdu?" Zeptala jsem se.
"Opravdu. Alespoň mi o sobě něco víc povíš a pomocná ruka se vždycky hodí." Mrkla na mě.
"Děkuju moc paní...?" Ach jo nevím jak se jmenuje.
"Barbara." Usmála se a podala mi ruku.
"Emily....a Děkuju moc!" Přijala jsem její ruku.
"Neděkuj zlato."
WOW Tohle je seeeen!

♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡
Tak jsem splácala další díl a věnuji ho Fake_Perrie za ten krásnej comment. Děkuji moje nutello!♥
Tahle kapitola byla o ničem pardon, ale celá pointa byla přece nový sluchátka! HIP HIP HURÁÁ XD
A kdo zná Barbaru? (Či jak se jmenuje ta milá stařenka) :*

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top