Věděla jsem, že dříve nebo později se mamka do pokoje dostane. Rychle jsem načmárala na papír vzkaz.

Mami a Tati,
Mám vás ráda, ale přesto tu nejsem šťastná.
Už je mi 19 a nic s tím neuděláte. Už chci začít opravdu žít.
Nechte mě najít vlastní cestu v životě. Musíte pochopit, že nechci jít stejnou cestou jako vy, ale chci následovat vlastní sny a být šťastná.
To co se vám nikdy nepovedlo.
Sbohem
EM.

Mamka za dveřmi pořád křičela.
Otevřela jsem okno a otřásla se zimou.
Vzala jsem si větrovku a přetáhla si kapuci přez hlavu.

Sedla jsem si na parapet a kufr táhla za sebou.
Zajímalo by mě jak dlouho bude mamka za těma dveřma bušit.

Naštěstí bydlíme v prvním patře takže dostat se dolů bylo snadný.
Jen je venku vážně zima a já musím ujít nějaký kus než se dostanu na letiště.
...

Musela jsem vypadat jako vodník, když jsem vešla do budovy letiště. Voda ze mě tekla přímo ve vodopádech a nechávala jsem za sebou mokré šlápoty.

Namířila jsem si to k okénku s last minute sales.

"Dobrý den. Potřebovala bych nějakou letenku." Řekla jsem.
Paní za pultem si mě přísně přeměřila pohledem od hlavy až k patě.

"Erm...a kam?" Řekla.

Rychle jsem se podívala na tabulku s nabídkou.

"Do Londýna." Vyhrkla jsem.

"Dobře...první odlítá za hodinu a stojí 3500."

"Dobře...beru to." Řekla jsem nadšeně a sklonila se nad kufr.

Paní zvědavě povytáhla krk a nevěřícně se na mě dívala. Dostala jsem i nějaké podivné pohledy kolemjdoucích, když jsem z kufru vytáhla velkou zavařovačku a podala paní v okýnku několik bankovek.

"Uhm...děkuji. Tady máte letenku. Jen tam ještě vyplňte údaje...a zajímalo by mě jestli to stihnete."

Podala mi letenku a poslední čast věty jen tak potichu zamumlala, ale jí ji stejně slyšela.

A stihnu to. Okamžitě jsem se rozeběhla k terminálu. Tohle prostě MUSÍM stihnout!

...

Nakonec jsem to stihla. Trvalo to nějakou tu chvíli a udivené pohledy všech zaměstnanců letiště, byli k nezaplacení. Asi jsem musela vypadat jako nějaká holka co utíká z domu....
No vlastně je to pravda, jem už jsem dospělá "utíkám" naprosto legálně.
V teple letadla se mi chtělo spát.
V letadle měli jednu skvělou věc. Mohli jste si vzít sluchátka a zapnout nějaké písničky z jejich palubního serveru.
To jsem taky udělala. Milovala jsem hudbu, ale sluchátka jsem doma neměla a mobil nefungoval, protože jsme neměli internet.
Jen televizi.

Vzala jsem si tedy sluchátka a zapla na shuffle písničky.
Hned první písnička mě zaujala..možná hlavně proto, že se jmenuji celým jménem Emily Diana Fieldsová.

From pahes of your pictures
They make you look so small
How could someone not miss you at all

I never would mistreat you
No I'm not a criminal
I speak a different language
But I still hear you call

Diana,
Let me be the one to,
Light the fire inside those eyes
You've been lonely
You don't even know me
But I can hear you crying
Diana,
Let me ne the one to,
Lifr your heart uo and save your life
I don't think you even realise
Baby you've been saving mine...

Musím říct, že rohle mě teda dostalo. Ta písnička zní, jako by byla psána o mě!
Rozbrečelo mě to. Ani jsem se nepodívala kdo to zpívá, nebo tak. Nějací kluci, kteří krásně zpívali.
Zvlášť ten co zpíval druhou část první sloky.

Zapla jsem aby ta písnička jela znovu a znovu pořád dokola a pomalu jsem u toho usnula.

♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡

DIAAAANAAAA!!! XD
Kdo tu písničku MILUJE??? (JAAA)

Nejvíc se mi tam líbí to: "I speak a different language, but I still hear you call..." ♡♡♡

Tak jsem zase splácala další díl tohohle pokusu.
Snad to bude dobrý.

Tak papa

P.S. A lidi extra cuketově vám děkuju za 1K reads u JF.
Oh my tommo carrots. Děkujuuuu♥