"Sims, já jdu dopředu. Slyšel jsem, že Artur Weasley má něco velkýho a živýho. Užij si jízdu."

"Ty taky bráško. A ať tě to nesežere." Zavtipkovala jsem.
"Neboj, tak snadno se mě nezbavíš, prcku." Přidal se brácha.

"Škoda." Řekla jsem naoko pohoršeně a oba všichni jsme se rozesmáli. Zapískala píšťalka, vlak se rozjel a my se vydali každý na jinou stranu vlaku, já s lu dozadu, Michael dopředu. Když jsem otevřela dveře kupé, zjistila, že je plné! Lucy mi jenom řekla 'čau' a šla si po svejch.
Kromě Siria a Jamese v kupé byly ještě dvě děti v našeho věku. Děvče s ohnivě rudými vlasy a smaragdovýma očima a chlapec s tmavými, mastnými vlasy a křivým nosem. To byly první věci, kterých jsem si na nich všimla. James civěl na děvče a Sirius se málem válel na zemi smíchy.
"Ahoj," pozdravila jsem.

"Ahoj Simone." Pozdravili mě Sirius i James jednoslovně.

"Ahoj," pozdravila mě i rudovláska. "Jsem Lily Evansová a tohle je můj kamarád Severus Snape." Představila sebe i chlapce naproti ní.
Šla jsem si sednout vedle Lily, když v tom jsem zakopla o Jamesovu (nastavenou) nohu. Pokusila jsem se zachytit Siria, ale strhla jsem ho sebou na zem tak, že on skončil na mě. "Jamesi!" Obořili jsme se na něho.

"Co je?" zeptal se nevinně.
"Jsi v pořádku?" zeptala se mě Lily.

"Jo díky," usmála se na ní Simone.
"Hmm... Sirius, nechcel by si zo mne zlezť?" Zeptala jsem se.
"Jo... Jo, jasně... Promiň." Omluvil se a pomohl mi vstát. Sedla jsem si mezi Lily a Siria.

"Promiň, já se ti ještě nepředstavila. Jsem Simone Reilly." Představila jsem se.

"Odkud jsi?" Zeptala se Lily.
"Já jsem z Anglie, ale mamka ze Slovenska. Někdy tak taky mluvím." Odpověděla jsem, najednou mi docvaklo proč se mě ptala. Cítila jsem krev hrnoucí se mi do tváří.
"Mně se ten jazyk vždycky líbil." Svěřila se mi Lily.

"Chceš něco říct? Ale nesmíš to nikomu prozradit!" Naklonila jsem se Lily.

"Jasně," přikývla.

"Mluvím tak jenom, když jsem v rozpacích." Lily se začala dusit smíchem. S Lily jsem si celkem rozuměla. Sirius se po mně pořád díval. Celkem mě to deprimovalo. "Co se děje?" Zeptala jsem se.
"Nic jenom... sluší ti to." Odpověděl dost překvapeně. Asi si nemyslel, že bych ho mohla přistihnout.

"Děkuju." Usmála jsem se.

"Ve které koleji chcete být?" Zeptala se najednou Lily.

"Mně je to vlastně jedno, když to nebude Zmijozel." Řekla jsem.
Cesta se už blížila ke konci. Začali se mi klížit oči a já usnula. Zdál se mi sen. V tom snu se zařazovalo do jednotlivých kolejí. Když došlo na mě, tak mi nějaká přísně vyhlížející žena dala na hlavu veliký klobouk. "Vidím to na Zmijozel!" Promluvil klobouk tiše do mého ucha.

Vykřikla jsem: "Já nechci být ve Zmijozelu!"
Po těchto slovech se všechno rozplynulo a já se vzbudila cela vyděšená. Všimla jsem si, že se krajina změnila ve strašidelný les. "Už tam asi budeme." Konstatoval ten kluk. Hm... Severus?

Taky se vám to zdá tak nějak krátké a nezáživné? Mám to předepsané, takže už jenom pár částí než se začnu bavit a psát to z hlavy =D Tady jsem na tom ještě spolupracovala s kamarádkama.... Brzo přijdou jenom moje části... Už se těším =D děj se tam konečně rozvine :3