Všichni slavili, jen Harry stál bokem. Necítil úlevu, spíš vinu.

Zamířil do ředitelny, ale mrtvé tam nenašel. S pláčem se sesunul do prázdného křesla.

„Je konec, Brumbále," hlesnul.

„Jsem na tebe hrdý," pousmál se obraz.

„Málem jsem nás všechny zabil."

„Málem – díky jistého odvážného hada," přitakal Albus.

„Nebyl černý netopýr," promnul si Harry oči, „ale bílý anděl."

Brumbál nesouhlasil. „Ani padouch – ani hrdina. Severus je obyčejný člověk."

„Byl, pane."

„Slyšel jsi příběh Svatého týdne?" usmál se Albus pokoutně.

„Ten, co skončil odvaleným kamenem a životem?"

„Správně. Řekni, viděls Severusův hrob?"

Neviděl ho. Běžel.

Zvony se vracely domů. A naděje též.