V té samé chvíli stál před zrcadlem i Harry.

Byl celý zelený.

Od hlavy k patě.

Doslova.

V obličeji odstín bledě zelené, oblečení naopak zářivě zelené, byl by zajisté vidět na sto mil kolem hradu.
Proklínal Brumbála i sebe.

Sliboval si, že se už nikdy nevsadí, poučen na celý život.
Otáčel se a kroutil před zrcadlem. Odraz v zrcadle jasně a nesmlouvavě nabízel pohled na rozkošnou, zelenou žabičku s korunkou na hlavě. Harry na sebe zíral, i on marně zkoušel přebarvovací kouzla, odstranit alespoň korunku nebo nechutné a žluté plovací blány. Rezignovaně se sesunul na postel, zavřel oči a zaúpěl.