Děkuji ze srdce všem, kdož se zúčastnil soutěže. Byli jste úžasní!!!! Všichni!!!! Nakonec tady ale máme dvě první místa. Bylo to děsně těžké rozhodování, opravdu těžké a těsné!
Fanfára!
Pozor!

První místo obsadila crazy-maris a Wertscha! Vítězky jsou dvě, jedna ode mne, jedna od Lucie. Holky blahopřeji!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Gratuluji vítězům a především děkuji za obrovskou pomoc a spolupráci kuřeti – mám tě ráda :D

Tuto drabble výzvu a především její závěr věnuji Alici Oreally k narozeninám. Protože miluji její nádherný smích a smysl pro humor.

Stokrát jsem se plácala přes ruku, nepiš to, nech to být, nedělej to! Vždyť jedna povídka nemusí skončit nenormálně! Néé, proč by, že.... :D
Komu není pomoci...

Harry pohotově přehodil přes sebe a Severuse neviditelný plášť a tlačil tělo druhého muže ke dveřím. Ne, že by se dotyčný nějak bránil. V mumraji těl na velikonoční oslavě si nikdo nevšimnul sem tam čouhající nohy či hábitu. Severus se vděčně přitlačil k mladému tělu a v podstatě se odevzdaně nechal došťouchat kamkoli, pryč z trapného večírku.
Po chvíli chůze do schodů se plášť svezl z obou profesorů na zem. Severus jej stačil lehce zachytit mezi prsty. Jemné ruce Mistra lektvarů ocenily neskutečnou jemnost látky, ze které byl plášť tvořen. Pak již zvedl hlavu a pohlédl do zelených očí. Šibalský úsměv a rozcuchaná kštice pomalu rozpouštěly růžové a trapné vystoupení.
Stáli na Astronomické věži. Severus se opřel o zábradlí, ruce složil na prsou. Vychutnával studený vzduch. Harry se pootočil a také se zadíval do tmy. V dálce šuměl les a ozývalo se houkání sov. Oba nehnutě stáli, zahlceni svými vlastními myšlenkami.
Severus se otočil k Harrymu. Ten se usmál, pohodil hlavou, sebral odvahu. No co, horší už to být nemůže!
„Byla to sázka, že ano? A nelžete mi, teď už je to vlastně jedno!"
„Já myslím, že nejsem jediný, kdo sázku prohrál, jak se tak na vás, kolego, dívám!" opáčil Snape a otočil se, temné, černé oči hledíc do nekonečné tmy.
Harry usoudil, že Severus mluvit nebude. Přece jen muže už pár let znal a věděl, čeho si cení nejvíce. Hodlal respektovat jeho soukromí.
Pokrčil rameny a spustil:
„Vsadil jsem se s ředitelem, že do Velikonoc vyjevím city člověku, kterého ...umm ...mám rád. Ale nějak nebyl čas, nebo jsem asi neměl odvahu, nevím. Každopádně jsem sázku prohrál."
Severus se zamračeně otočil, přísným pohledem si Harryho změřil.
„Co přesně jste měl udělat? Jestli to mohu vědět?"
Harry se trochu ošil a neochotně spustil: „Měl jsem ... no měl jsem mu říct, co cítím, a pozvat ho na večeři. Když jsem to nesplnil, musel jsem hodinu vydržet v téhle maškarádě." Bezmocně rozhodil zelenýma ručkama se žlutými blánami.
Severus potřásl hlavou a křivě se usmál.
Neuvěřitelné, ten člověk ví všechno...
„A vy mi asi neprozradíte, co děláte v tomhle oblečku, sice vám sluší, ale nemyslím, že jste si jej oblékl dobrovolně, že?" zeptal se mladík zvědavě a pokukoval po Severusovi.
Severus chvíli přemýšlel. Nezlobil se na ředitele, ale sám na sebe.
„Brumbál je neskutečný intrikán. Do sázky mne v podstatě chytře vmanipuloval. A pro vaši informaci, průběh sázky byl totožný s tou vaší."
Harry pootevřel ústa, zůstal ohromeně stát. Minutu, dvě.
Oběma mužům došlo, co se vlastně stalo a jak byli důvtipně oklamáni a popostrčeni ne osudem, ale ředitelem.
„Takže vy víte, že echm... no že asi to..."
„Pane Pottere, nerozumím vašemu komunikačnímu prostředku, ale myslím, že náš rozhovor je u konce."
Severus po povytáhl růžové kalhoty a udělal první krok vpřed. Zastavila ho zelenožlutá tlapka.
„Nechoďte prosím, zůstaňte!"
„Proč?" zeptal se Snape úsečně a dosti netrpělivě.
„Protože vám mohu splnit tři přání", nabídl nesměle Harry.
„Hrajete si se mnou, Pottere? Jsem vám k smíchu?"
Snapeův tón zněl stále nebezpečněji.
Harry statečně zvedl hlavu, sebral všechnu svou nebelvírskou statečnost a zelenýma očima spočinul na starším muži:
„Možná neumím splnit přání, ale mohu ti nabídnout přátelství, lásku a taky věřím, že časem i něco víc. Mám tě rád. Už dlouho. Měl jsem strach ti to říct, protože jsi...no takový, jaký jsi, je těžké s tebou mluvit, je těžké se k tobě dostat kousek blíž. Ale já to chci risknout, chci to zkusit. Potřebuju jen, ať mi to dovolíš. Ať mne pustíš k sobě, vím, že získat si tvou důvěru bude těžké, ale prosím, dovol mi to! Neublížím ti, potřebuji, abys mi věřil, dokážu ti..."
Víc už ale nestačil říct.
Růžové ruce jej hrubě chytily, přitáhly do vášnivého polibku. Ani se nenadál a měl v ústech ten nejjemnější a nejdokonalejší jazyk. Rychle se vzpamatoval z prvotního šoku a objetí i polibek vášnivě a ochotně vracel.
„Já nemám strach!" zavrčel mu udýchaně Severus do ucha.
Harry sotva popadaje dech opáčil: „Nemyslel jsem to tak, že máš strach, jen..."
„Nic mi nevysvětluj, Harry, to není potřeba, jen se ti neomaleně snažím vysvětlit, že jsem neskutečně komplikovaný a nespolečenský člověk a ..."
Tentokrát polibek vyvolal Harry, nepustil Severuse z objetí, ba naopak. Přitáhl jej k sobě ještě blíže a líbal jej, vášnivě. Ruce obou profesorů bloudily po zádech, ramenou, bocích. Ticho přerušil zvuk zipsu. To už se k zemi pomalu nesl obleček růžového zajíčka i zelené žabičky. Těla obou mužů prostoupil chladný vzduch. Ještě více se k sobě přitulili, polibky dávno zdivočely. Harry se vášnivé probíral vlasy, obtáčel si je na prsty. Severus zase zkoumal svaly stehen, které si Harry moc dobře vypracoval při létání. Oba klíny tepaly touhou. Třely se o sebe.
Když Harry zatahal za Severusovy boxerky, Snape polibek přerušil.
„Tady ne, Harry, nejsme puberťáci!" zašeptal udýchaně Severus.
„Mluv za sebe," usmál se poťouchle Harry.
„Půjdeme ke mně?" nabídl Severus.
Oba se opět začali rychle oblékat, ticho přerušeno dvěma zvuky zapínání zipsu. Poslední polibek a oba muži rychlými kroky spěchali z věže.
Pod schody stál Brumbál.
Usmíval se. Vítězně. Snad jen zatančit tanec vítězů?
„Tak pánové, hezké velikonoce oběma!" zahlaholil slavnostně.
Zelená žabička ostře sykla: „Jsi neskutečný, Albusi, absolutně tě nezajímají důsledky, natož soukromí či..."

Albus i Harry vyprskli smíchy.
Snape vztekle rozhodil rukama.
„Co se při Merlinovi dě....Ach!"
„Pánové, bylo mi ctí, o výměně kostýmu řeč nebyla, ovšem sázku jste povýšili na neskutečnou úroveň, vyhráli jsme všichni! Děkuji!"
Brumbál odtančil, Severus chytil Harryho a odtáhl ho do sklepení. A pokud nezemřeli, leží tam dodnes, ech žijí tam dodnes.

Dodatek: Na otázku, zda jim na věži nebude zima, mi Veru řekla: „Brumbál myslel na všechno, na věž poslal ohřívací kouzlo :D"
Takže žádný otázky J
Alice, všechno nejlepší přeje Píďalka!