Inu, jako první vám musím poděkovat za to, že jste příběh vůbec otevřeli a dáváte mu tímto alespoň šanci. Děkuji.

Víte, to, co budete číst, je vlastně odhalení dost důležité části mě. Tenhle příběh není žádná autobiografie, tím bych si ho nedovolil nazvat. Ani nevím, jak tenhle pokus pojmenovat. Štve mě, jak najednou neumím pracovat se slovy, zrovna když to potřebuji, i když mi to jindy jde celkem dobře. Musím ještě dodat, že nakopnutí ke zveřejnění příběhu mi poskytla Antilia a její příběh Následuj tulipány. Bez ní bych tohle asi nikdy neudělal. (Takže díky za dodání odvahy, Ant. :) )

V tomhle příběhu půjde především o vnitřní pochody hlavní postavy, které jsem já sám zažil a mám to štěstí, že jejich přesné znění mohu opisovat z deníku, a ne si je vymýšlet. Nečekejte proto akční scénky, střílečky a boj o holý život. Tady půjde o poznání sebe sama a soužití se sebou. Možná vám to trochu pomůže zamyslet se nad tím, kdo doopravdy jste, pokud ne, alespoň vám třeba zkrátím dlouhou chvíli při čekání na autobus.

A teď musím napsat to nejdůležitější, čeho se nejvíce bojím: (Upřímně, i teď, když to píšu a už jsem si důkladně promyslel, že povídku zveřejním, se mi klepou ruce.) V příběhu se bude vyskytovat popis náklonnosti k jedinci stejného pohlaví a okolo tohoto tématu se vlastně bude i celá povídka točit. Chytrým z vás asi právě vytanulo na mysl: „Oh, Quentine, to jako vážně? Ty budeš psát o klucích, co mají rádi kluky?" Ano, i tak se to dá říct. Já to však lehce zjednoduším a zobecním: Budu psát o tom, co je mému srdci blízké. :)

Právě proto bych rád apeloval na váš zdravý rozum: Pokud je tu někdo, komu se toto téma příčí či mu není příliš po chuti něco takového číst, zavřete tenhle příběh a snažte se na něj zapomenout. Sice budu psát jen o myšlenkových pochodech hlavní postavy a o jejích pocitech (kdo čekal popis vášnivého milování a polibky při měsíčku, může taky odejít, na tohle mě neužije), ale je-li vám toto nepříjemné, neříkejte mi, prosím, že je to nechutné, zvrácené a zločin proti lidskosti. S takovými názory jsem se již setkal a mohu říct, že to nebyla příjemná zkušenost ani pro jednu stranu.

Vlastně ještě o jedné věci bych vás chtěl informovat - rozebírá se zde také víra v Boha z pohledu člověka, jenž v něj věří, i když nechodí často do kostela. Takže mě, prosím, neukamenujte, až některá z postav bude hledat útěchu ve své víře, a vy s ní nebudete souhlasit. Nechci se s vámi hádat o existenci Boha, v nějž věřím. :)

Tímto bych asi svůj krátký proslov ukončil, jsem rád, že jste ho dočetli až sem. Snad se s některými z vás setkám i u první kapitoly příběhu.

Quentin