3.
Už skoro půl hodiny k nám nikdo nepřišel. Já a kolegyně se strašně nudíme a děláme, že něco děláme. Pak přijde naše spása. Přišla paní. A já šla k pokladně.
Já: Dobrý večer, tak co to bude?
Paní: Hmm, počkejte chvilku, musím si vybrat, co si dám.
Tak jsme čekali asi dvě minuty než si paní vybrala.
Paní: Tak mi dejte espresso.
Já: Dobře. *A na kolegyni* Prosimtě jedno espresso.
Paní: *když viděla jak malý hrneček kolegyně bere, začla jančit* Prosím vás můžete to dát do většího? Tento je moc malý.
Kolegyně: Může být tento? *Zvedla o něco větší hrneček*
Paní: Ne, máte větší?
Kolegyně: *vytáhla ještě větší hrnek, ten už byl na velké cappuccino* A tento?
Paní: *chvíli mlčí* Ne, víte co? Dejte mi ten nejmenší, to mi bude stačit.
Tak kolegyně nakonec vzala ten nejmenší a udělala espresso. Paní poté spokojeně odešla a my si oddechly.
-------------------
Včera bylo tak strašně málo lidí, že jsme nevěděli co dělat a já byla tak zoufalá, že už jsem rovnala příbory 😂
Vaše novoni447
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top