Od nejmenovaného zdroje :

Jednoho dne vešla paní učitelka Ladmila Kophorecká do třídy pouhopouhých pět, ano PĚT, minut po zvonění. Byla velmi nadšená a zářila radostí, jako slunce, když je zataženo. Došla ve svém novém, hrozně obludném, outfitu až k katedře a rozjásaně řekla třídě:
"Óu! Ájm heppy, tu sí jú egejn. Víte, já vos dáááááááncing in d nejdžrl!"

(Óu! jsem ráda, že Vás znovu vidím. Víte, já byla taaaaaaancovat v přírodě!)

Pak začala dělat divné trsací pohyby.
Pak si sedla na židli, ale i na ní se podivně mrtvolně kroutila.
"Já bych is vám řekla jedno tajemství. Bat dont tel enyvan! Na jedné jiné škole... tak tam učitelé... jsou... ve škole DŘÍV NEŽ DĚTI!", Ladmila se smála, až skoro spadla ze židle,"Bikozóf oni maj každý den poradu !" Další záchvat smíchu, při kterém začala bouchat pěstmi do stolu.

Ale upřímně... je to vtipné?
Paní učitelka Zazka Mičálková by sice řekla: "Ptáš se mě? Nevím", ale já vím - Ne, ne, ne! Vtipné to není.

Pak se bleskurychle zvedla ze židle, která to neustála a spadla na zem a přiběhla přes celou třídu až ke mě. Usmála se na mě a vypustila tím jednu, ze svých smrtících zbraní - dech smrti. Ladmila si dá pokaždé k snídani chleba s extračesnekovou rybí pomazánkou a pak vypouští nebezpečné vražedné plyny.
Chtěla, abych vyprávěl o tom, co jsem zažil o prázdninách. Já jsem opravdu nevěděl, co mám říkat, takže jsem si vymyslel bizardní historku o tom, že jsem jel na kole po Alpách a uviděl mrtvého bezdomovce.
"A tak jsem řekl taťkovi : Ten už se nezvedne." řekl jsem na závěr svého vyprávění.
Ladmila chtěla, abych to zopakoval.
"Ten už se nezvedne." řekl jsem

"JÁ HO ZVEDNU!" zakřičela na to.
"Ten se už NEZVEDNE!" zařval jsem na ní.
"Ouu... let mí help jú." řekla Ladmila, načež se olízla a podívala se na mé kalhoty.

Doprdele! Co myslela tím, že 'Ho zvedne?!'
Chtěl jsem jí umlátit učebnicí a utéct domů, nebo alespoň zavolat policii, ale myslím, že morové královně bych neutekl a než bych vůbec vytáhl mobil z kapsy, tak bych byl asi mrtvý.

Modlil jsem se ke konci hodiny, jenže Ladmila ještě řekla poslední větu, na kterou nikdy nezapomenu:

"Angličané dělají něco stejně jako my a něco jinak jako my."

JINAK JAKO MY!? Wadafucq!?
Prosím zabte někdo to hrozné, morové, rybově smrduté stvoření. Prosím.

***

Pro tohoto studenta tento den začalo peklo - jak by řekla paní učitelka Po-la-Škóvá "v pravém slova smyslu."
Bohužel tento nátlak nevydržel a tak spáchal neúspěšný atentát na Ladmilu, po kterém spáchal - teď už úspěšnou - sebevraždu.

***

Jsem zpět!
Snad se vám nová kapitola líbí a není tam moc chyb.

Seph~