Aneb opět jsem chtěl vydávat pravidelně...

***

Ladmila šla jako každé pondělí do školy, aby učila ty smrady, které bohužel má již třetím rokem.
Vešla do kabinetu - dnes dokonce na druhý pokus - své věci hodila na zem na hromadu jejího oblečení smíchaného s písemkami a chtěla se na svém jak mu říká 'Čudlfónu' najít koho a kdy dnes učí. Jenže mobil jí vypadl z ruky a rozbil se o zem. I podivila se Ladmila nad tímto nečekaným jevem, avšak říkala si, že má asi třesavku a proto jí vypadl z ruky.
Ale když si nasadila druhé brýle a nastavila vhodnou vzdálenost mezi ohniskovými vzdalenostmi obou brýlí, všimla si něčeho prazvláštního. Z jejího mobilu se něco dralo napovrch.
"Opravdu jsou v mobilech trpaslíci, co všechno zařizují. A pak, že existuje internet a je všude kolem nás..." řekla Ladmila svoji myšlenku nahlas. Avšak z mobilu trpaslík nevylezl. Bylo to něco docela jiného. A neživého. Ale v tomto případě to živé bylo.

No vysvětlovat vám jak mohla být neživá věc živá nebudu. Nebo alespoň ne z biologického hlediska.
Z telefonu se totiž vyškrábala SIM karta. Ladmila zírala s otevřenou pusou a vzpomínala si na film Terminátor, aby věděla, jak se v robotí apokalypse má zachovat. Naštěstí to nebylo třeba. SIMka totiž měla malé nožičky a ručičky, jenže po chvíli chůze upadla a rozdělila se přesně na dvě poloviny. Ruce i nohy zmizely, karta ale ne. A z karty se uvolnil nějaký divný nazelenalý plyn. Ladmila se rozhodla otevřít okno, které měla přímo za pracovním stolem, takže aby ho otevřela si na stůl musela vylést.
"Toxický odpad! No fuj! To si budu stěžovat! Zlaté olověné telefony! Určitě si vymysleli, tě je olovo jedovaté." Ladmila nadávala a ani si nepovšimnula, že plyn se začal formovat do podoby podobné člověku.

"Přicházíme v míru."

Pád.

***

Ukrajinské uklízečky mají na škole velmi těžkou práci, ve které platí přísná pravidla:

1.
• Pokud je třída čistá, není co dělat a ser na to.
• Pokud je špinavá, není co dělat. V tomhle bordelu pracovat nebudeš! Ať si to děti uklidí sami.

2.
• Když je hodina a nikdo neběhá po chodbách je čas na pauzu. Pauza se to sice jmenuje, ale ani předtím nic nedělej. Ještě aby ses namáhal.
• Když je přestávka a děti běhají po chodbách a je velký provoz je pravý čas začít uklízet. Zametat dětem pod nohama, kosit všechny a vytírat.
Poznámka : nikdy nedávat cedule 'pozor, kluzká podlaha'

3.
• Uklízečka zní jako profese, kde se má uklízet, ale není tomu tak. Jen sereš děti a snažíš se je zabít.
• Hlavní náplní každodenní práce je předběhnout celou frontu, vzít si jídlo na obědě a nejlépe smradlavou polévkou několika studentům polít nohy.

--

Ale dnes se stala podivná věc. Jedna uklízečka se rozhodla projít po škole a zkontrolovat, jestli není po 8 měsících potřeba vynést odpadky. Byla ve druhém patře a procházela kolem jednoho kabinetu a uslyšela ránu. Myslela, že to jsou nějaké sadomaso hrátky se školníkem, ale když se nic neozývalo, rozhodla se, že zakročí. "Ďobr den. Něco ?" zeptala se, ale odpověď žádná.
Jelikož Dragoslava na Ukrajině byla profesionální falešnou kulturistkou, nebyl pro ní problém vykopnout dveře. No... dobře... po třech pokusech raději dveře normálně otevřela. Ale byla blízko.

Vešla dovnitř a jak později popisovala svým kamarádkám :

"Tam byl duch a ona ležela a on v ona letět. A já lekala a pak ona otočila hlava o 180° a podívala na já a já utekla."

***

Vracím se po dlouhé době zpět k této knize. Omlouvám se za předchozí malou aktivitu, která byla způsobena psaním mé druhé knihy, kterou se mi podařilo dopsat -> mohu se znovu věnovat této.
(Ta kniha - Plesnivá Bota)

Omlouvám se za všechny chyby a doufám, že se líbí. Sice docela o ničem, ale po delší době se potřebuji mít od čeho znovu rozjet.
Jinak budu rád za všechny komentáře a názory.

Seph~