28. kapitola

Pauza může znít jako jiné slovo pro rozchod, ale v Honzově případě to tak nebylo. Skutečně potřeboval jen trochu času, aby si dal život aspoň částečně do pořádku. Sabina mu chyběla úplně bolestně, ale musel se vzchopit. Nechtěl být bez ní ani o hodinu déle, než bylo nutné.

Lucka dokázala být nesmírně vynalézavá a jejím přičiněním vylezly na povrch věci, o kterých neměl ani tušení. A všechny hrály v jeho prospěch. Někoho zmáčkla, někoho podplatila, ale nakonec se jí podařilo získat kopie emailové konverzace, která potvrzovala, že Pavlína už měla jeden potrat a psala kamarádce, že její manžel není ten, s kým by to dítě chtěla, a že ho nechce ve svém životě. Ani jednoho.

Novináře, který kdysi psal o aféře mezi Kamilem Burešem a soudkyní, nemusela ani podplácet, stačilo se zmínit a ihned souhlasil, že o tom napíše. Dokonce měl nové fotky. To už byl první krok k tomu, aby měli naději na jiného soudce.

Když měli pohromadě všechny použitelné informace, cítil se Honza o mnoho lépe a konečně v sobě našel dost síly ozvat se Sabině a omluvit se za všechny ty komplikace. Zaskočilo ho to, a on si v té chvíli nedokázal zachovat chladnou hlavu.

Ty dny bez Sabiny byly k nepřežití, ale ještě horší bylo, když si uvědomil, jak moc pro něj znamená. Tohle prostě nesměl pokazit. Věděl, že není vhodná doba mluvit o manželství, ale byly i jiné způsoby, jak jí mohl ukázat, že to myslí vážně. Než však obstaral a zařídil, co potřeboval bylo tak pozdě, že se rozhodnul jet až následujícího rána. Snídaně do postele se mu zdála jako perfektní nápad.

***

Alex si v jednom kuse stěžoval na zimu a drkotal zuby, ale přesto dál tahal Sabinu od stánku ke stánku. Vánoční trhy mu učarovaly.

„Pojď už domů, zítra mám volno, odvezu tě někam na hory," slibovala mu Sabina, ale Alex byl k neutahání.

Domů se vrátili až hodně pozdě a on se pak ještě hodinu probíral fotkami a chtěl si povídat. Nakonec však přece jen odešel do svého pokoje a Sabina se zavřela v ložnici. V hlavě jí pulsovalo a dlouho nemohla usnout, a když už cítila, že přece jen usne, modlila se, aby ji ráno nebudil Alex příliš časně.

Vydržel spát až do šesti. Do osmi si hrál s mobilem, ale pak už byl z ležení tak rozlámaný, že se rozhodl aspoň tiše proplížit do koupelny a osprchovat se. Nejdřív však zatopil v krbu, zima mu nedělala moc dobře. Horká sprcha mu trochu rozproudila krev, rychle se osušil, ovázal si kolem pasu ručník a vyšel ven z koupelny. V tu samou chvíli se otevřely vchodové dveře, které byly hned naproti, a v nich stál Honza s obrovskou kyticí růží.

„Hi, I'm Alex," natáhl k Honzovi ruku a ručník, který měl kolem pasu, spadl na zem.

„Alexi!" ozvalo se rozespale z ložnice. Sabina se probudila a neměla nejmenší tušení, co se na chodbě právě odehrálo. Slyšela už jen bouchnutí dveří a skřípění gum.

„Něco jsem posral," řekl Alex a vysvětlil Sabině, co se stalo.

Oblékla se během deseti vteřin, i když věděla, že nemá šanci Honzu dohonit. O dalších deset vteřin později už byla v autě a jela k němu domů. Auto tam však neměl a nebylo ani před firmou ani u Lucky. Dokonce nelitovala času a jela na chatu, ale nebyl ani tam. Na zpáteční cestě to vzala ještě jednou k němu domů s nulovým výsledkem. Zklamaná odjela zpět a snažila se mu dovolat. Měl vypnutý telefon. Jediná šance byla napsat mu email a doufat, že si ho přečte.

Trvalo jí to déle než hodinu. Psala a mazala a zase psala. Snažila se mu všechno vysvětlit, tak aby to pochopil, ale měla pocit, že se nedokáže správně vyjádřit. Nebyla spokojená, ale přesto ho odeslala. Ještě ji napadlo zavolat Lucce, ale nechtěla ji do toho tahat. Tohle byl jen a jen její problém.

„Nevěděl jsem, že přijde, otevřel jsem dveře a on tam stál," vysvětloval Alex a bylo na něm vidět, že je mu to vážně líto.

„To není tvoje vina. Měli jsme teď nějaké problémy a pár dní jsme se neviděli. Jinak bych mu to vysvětlila, bylo to prostě špatně načasované. Poslední dobou mám strašnou smůlu," vzdychla Sabina. A ta smůla ještě neměla skončit.

Sabina se snažila nepanikařit. Dál chodila do práce, brala Alexe na výlety, jak slíbila, a seznámila ho s Janou, která se o něj s radostí postarala, když byla Sabina zaneprázdněná.

V práci se samozřejmě viděla s Honzou, ale ani se jí nepodíval do očí a odmítnul s ní mluvit. Pár dní se snažila, pak to vzdala, a nakonec se rozhodla.

***

Zrušila zbývající kurzy, vystěhovala se z ateliéru a zajela na chatu pro své věci. Když už tam jela, samozřejmě s sebou vzala Alexe a provedla ho po zasněženém okolí, ale dlouho se nezdržela. To místo v sobě mělo příliš mnoho vzpomínek na Honzu.

Nejsnadnější byl telefonát rodičům. Ti byli naprosto nadšení, že ji budou mít už po Novém roce doma a bude tak moc začít v Matarance nový školní rok.

Alex i Jana ji přemlouvali, ať to ještě nedělá. Ať se spojí s Luckou a jeho bratrem a prostě ho donutí, aby ji vyslechl, ale tentokrát už neměla zájem.

„Třikrát a dost," odpověděla Alexovi, když se ji ještě snažil přesvědčit. „Chápu, že tohle byl pro něj asi šok, ale už jsme měli podobné problémy před tím a choval se stejně. Nechtěl mě vyslechnout."

Rozhodla se však, že neuteče jako zbabělec a vysvětlí aspoň Lucce, co se stalo.

Zastavila se u ní cestou na letiště. Lucka se sice zamračila, když ji viděla s Alexem, ale na rozdíl od Honzy byla aspoň ochotná ji vyslechnout.

Pozvala je dovnitř a poslouchala, dokud Sabina neskončila.

„Honza byl vždycky na vztahy poleno," vzdychla Lucka, „ale to ho neomlouvá. Standa nebyl o nic lepší, ale to víš, když máš rodinu, tak už moc trucovat nemůžeš. Strašně ráda bych tě přesvědčila, abys tu zůstala, ale neudělám to. Chápu tvoje důvody."

Sabina přikývla, dala Lucce klíče od chaty a od Honzova domu a rozloučila se ve chvíli, kdy před domem zastavil taxík.

***

Lucka se usmívala a tvářila se mile, ale jakmile Sabina zmizela z dohledu, její výraz se změnil na naprostou zuřivost. Okamžitě zavolala Standu, který něco kutil v dílně a zařvala na něj, ať pohlídá děti, pak skočila do auta a odjela za Honzou do firmy.

Vpadla tam jako velká voda. Každý, kdo ji potkal, uskočil a přikrčil se u zdi. Jediná, komu to nedošlo, byla Irenka. Zastoupila Lucce cestu a drze se jí dívala do očí.

„Mám čtyři děti, a právě jim lezou stoličky, tak mě neser!" zařvala a Irenka konečně zaběhla do své kanceláře. Ten hluk naopak donutil Honzu, aby z kanceláře vyběhl. Dřív, než stihnul něco říct, popadla ho Lucka za rameno a doslova ho zatlačila zpátky dovnitř. Honza se bránil a chystal se něco říct, ale Lucka ho umlčela jediným pohledem.

„Takhle nasraná jsem nebyla od chvíle, co jsem tě v šestnácti chytila s cigaretou, tak mě nepokoušej, nebo se neudržím," zařvala na něj a z vedlejší místnosti se ozvalo řinčení skla. To Irenka leknutím upustila skleničky s minerálkou.

„Že sis vzal Pavlínu, dokážu pochopit. To, že ti zkurvila život, není tvoje chyba, a jak vidíš, všichni ti pomáháme, aby se to urovnalo, ale nebudu přehlížet, když se chováš jako kretén a úmyslně jsi od sebe odkopnul nejlepší holku, kterou jsi kdy měl."

„Ty nevíš, co se stalo."

„Ne, to ty nevíš, co se stalo," zatlačila ho zpátky do křesla.

„Nakecat ti mohla cokoli, ale já to viděl na vlastní oči."

„Drž už, sakra hubu! Víš kulový. Sabina Alexe nezvala, neměla vůbec tušení, že přijede. To ho měla vyhodit na ulici? Zná ho deset let, víc, než dva roky jsou od sebe a spal v ložnici pro hosty na druhé straně domu, kdyby ses obtěžoval, mohl sis to na místě ověřit. Bohužel asi udělala chybu, že se rozešli v dobrém, měla ho rovnou zabít.

Od prvního dne, kdy tady nastoupila, jí kolegyně dávaly najevo, že jsou lepší než ona, tys to věděl a nic jsi neudělal."

„Stěžovala si?"

„Nejsem slepá a blbá a doporučují ti, abys mě nepřerušoval."

Honza si připomněl, jak o něj kdysi Lucka přerazila badmintonovou raketu a byl raději zticha.

„Možná žes ji nemiloval tak, jak sis myslel, protože jinak bys věděl o tomhle," Lucka vytáhla z tašky hromadu papírů a rozložila je na stole. Honza se na ně podíval a střídavě blednul a rudnul. Okopírované fotky komentářů, emaily, výhrůžky. „Možná by tě zajímalo, že jí byla Irenina přítomnost nepříjemná, a taky proč. Možná bys ji bral vážně. Jenomže Sabina nemá v povaze si stěžovat, musela jsem to z ní doslova vytáhnout a pak jsem požádala jednoho dobrého kamaráda, aby hacknul tvoje počítače a tohle jsem našla. Dělala to v pracovní době na pracovním počítači. Urážela holku, o které jsi prohlašoval, že ji máš rád, špinila dobré jméno firmy, a kdo myslíš, že si najal toho kluka, který ti posprejoval auto."

„Irena?"

Poslední trumf však vytáhla až nakonec. „A teď hádej, kdo ji sem dosadil. Můžeš jen jednou," položila před něj další papír.

„Proč jsi mi to neřekla?"

„Nezáleželo ti ani na Sabině, tak proč bys poslouchal mě?"

„Musím za ní."

„To těžko. Teď je nejspíš deset kilometrů vysoko. Vrací se do Austrálie a já jí to schvaluju. Každý problém, který jste měli, jsi řešil tak, žes trucoval a odmítnul jsi ji vyslechnout a ona zatím musela vydržet kolegyně v práci, všechny ty drby, Irenku a Pavlínu a nikdy ti nic nevyčítala."

„Takže je to všechno moje vina."

„Všechno ne. Jen asi tak devadesát procent. Ale to už tě teď nemusí zajímat. Sabina je pryč a já osobně doufám, že tam také zůstane."

„Máš z toho radost?"

„Ani ne. Těšila jsem se, že pro změnu budu mít švagrovou, která je milá."

„Já taky," odseknul Honza.

„Ty mlč," zavrčela Lucka, ale už to neznělo agresivně. Nechtěla tak vyvádět, ale potřebovala ho donutit, aby se přestal litovat a začal jednat.

„Co mám teď dělat?"

„A co bys chtěl prosímtě dělat?" odfrkla si a dívala se na něj s výzvou v očích. Nebyla to jen řečnická otázka. Skutečně ji to zajímalo.

„Pojedu za ní. Musím si okamžitě zabukovat další let."

„Jasně. A ona se vrátí do stejného bordelu a znova bude muset snášet ty samé věci."

Honza věděl, že musí začít jednat a musí to být okamžitě. Teď už nestačilo pohrozit prstíkem, teď už musely padat hlavy.

Ze všeho nejdřív zvedl telefon, zavolal policii a podal trestní oznámení na Irenu. Díky důkazům od Lucky toho měl dost i proti Pavlíně a naději, že ten soud nakonec dopadne v jeho prospěch.

Když Lucka viděla, že Honza skutečně dává věci do pořádku, odjela zpět domů. On však ještě nebyl u konce.

Zavolal Michala na mimořádnou schůzi a pozval si vedoucí všech oddělení. Takovou čistku ještě firma nezažila. Trvalo to několik dní, ale bylo mu to jedno. Už si zvyknul na myšlenku, že o firmu nejspíš přijde a teď mu přišlo jako dobrý vtip, že mu možná soud vyměří alimenty z ničeho. Michal ho však uklidňoval, že právě tohle nejspíš firmě prospěje.

Vzhledem k přítomnosti finanční kontroly a policie si nikdo nedovolil žádné hloupé poznámky nebo jedovaté řeči. Pár lidí odešlo samo, někteří byli propuštěni na hodinu a někteří dostali normální výpovědní lhůtu. Zbytek zůstal.

To, co se zpočátku zdálo jako nemožné, nebo aspoň nepravděpodobné, však firmě skutečně prospělo a Honza měl pocit, že se může znova volně nadechnout. Chyběla mu už jen Sabina.

V dalsi kapitole se dej presune do Australie, ktera je kompletne popsana podle skutecnosti. Nejen mista, ale i udalosti.