27. kapitola

Druhý den se Honza neukázal v práci a Sabina byla celý den jako na trní. Snažila se mu dovolat, ale měl vypnutý telefon. Nezbývalo jí nic jiného než večer zajet k němu domů.

Nejprve zazvonila, ale tak nějak tušila, že jí neotevře. Odemkla dveře a vydala se ho hledat. Našla ho v ložnici na posteli a byl by vypadal jako mrtvý, kdyby hlasitě nechrápal. Trochu ji to uklidnilo a usmála se, ale jen na chvilku, když rozsvítila a uviděla nedopitou láhev vodky a plato od rohypnolu, snažila se ho okamžitě probudit.

Zpanikařila. Nevěděla, jestli to zvládne sama, nebo má zavolat záchranku. Nakonec se rozhodla zavolat Lucku.

Lucka slíbila, že tam bude za deset minut. Mezitím šla Sabina do koupelny, namočila ručník a vyždímala ho Honzovi na hlavu. Sice se trochu pohnul, ale neprobudilo ho to. Posadila se vedle něj, otočila mu hlavu a začala mu otírat obličej. Po nějaké době konečně zamrkal a snažil se otevřít oči.

„Co tu děláš?" zavrčel, jako by si přál, aby vypadla.

Chtěla mu říct všechny ty důvody, proč tam je a co tam dělá, ale na výčitky nebyl čas.

„Zkusím tě dát trochu dohromady. Musíš to rozchodit, zajíst a zapít. Kafe tu nejspíš nemáš, že?" řekla spíš pro sebe, protože pochybovala, že ji Honza vnímá.

Přinesla mu láhev vody, uvařila čaj a šla se podívat, co je v ledničce. Zrovna když dodělala míchaná vajíčka a toust s máslem, přijela Lucka.

„Promiň, už je to asi zbytečné. Honza je teď v koupelně," omlouvala se Sabina.

„Tihle abstinenti, jak se dostanou k chlastu," odfrkla si, ale pak dodala: „Není alkoholik, takže je asi nějaký důvod, proč to udělal."

„Snad nám to poví," pokrčila Sabina rameny a šla připravit Honzovi čisté oblečení.

Vyšel z koupelny umytý a převlečený, ale nepodíval se ani na Sabinu, ani na Lucku. Měl však aspoň tolik rozumu, že se posadil ke stolu a pustil se do snídaně.

„Byl bych rád, kdybyste obě odešly," zavrčel, když snědl několik soust.

„To ráda udělám, ale nejdřív mi řekni, co se stalo," řekla Lucka.

„Tohle!" vykřiknul Honza a rozhodil několik papírů, které ležely na stole. Lucka ani nemrkla, klidně je sesbírala, rychle přelétla obsah očima a pak je podala Sabině.

„Tohle přece ještě nic neznamená," snažila se ho uklidnit Lucka. „Pavlína si může napsat, že chce třeba sto milionů a k tomu pozemky na měsíci, záleží na tom, co určí soudce."

„Tak hádej, kdo to dostal na starost."

Lucka se znovu podívala do papírů. „Burešova milenka?"

„Bývalá milenka, a nikdy to vlastně nebylo oficiální, jen bulvární spekulace, takže nemůžeme použít střet zájmů, ale je jasné, že jsem už teď v hajzlu."

„Musím jet," řekla Lucka nasupeně, „ale neboj se, Pavlína není jediná, kdo má známé."

Sabina těm věcem nerozuměla, a tak aspoň uklidila ložnici, ustlala, vyvětrala a vyhodila prázdné láhve.

„Tohle už nikdy nedělej," zamračila se Sabina, když byla hotová a konečně se posadila ke stolu naproti Honzovi. „Moje kamarádka porodila holčičku, přítel ji nechal, byla na všechno sama a pořád unavená. Nechtěla se zabít, chtěla jen usnout a odpočinout si, ale nevěděla, kolik toho snese. Její matka ji měla navštívit až v neděli, ale z nějakého důvodu přijela už ve středu a našla ji mrtvou. To miminko zachránili, ale kdyby přijela až v neděli, už by bylo pozdě."

„Proč mi to říkáš?"

„Protože jsem měla strach."

Honza se díval do prázdna. Sabina měla pravdu, ale nevěděla, o co jde a on neměl sílu jí to vysvětlovat.

„Měla bys jít taky. Jednou jsi mi řekla, že bys nemohla chodit s šéfem, protože je to to nejhorší klišé pod sluncem a já teď také použiju jedno klišé. Musíme si dát pauzu. Nemůžu s tebou chodit, dokud si nedám život do pořádku."

„Jestli chceš tak odjedu," souhlasila a snažila se být klidná, „ale aspoň mi zkus vysvětlit, o co jde."

Honza se zvedl od stolu, šel do ložnice a lehl si na ustlanou postel. Sabina se posadila na okraj a čekala. Dlouho bylo ticho, jen tam tak ležel a měl zavřené oči, ale když už chtěla odejít, najednou promluvil: „Nebylo by správné ti vyčítat, že nevíš, co se děje. Mně to také došlo až včera. Ten plán nebyl kdovíjak geniální a kdokoli méně naivní, než já by na to neskočil, jenomže já jsem byl naivní a skočil jsem na to. To, co se stalo včera, bylo jen vyvrcholením plánu, který začal už před mnoha lety. Možná jsem důvěřivý, ale jsem taky dříč, nevzdávám se a rozumím tomu, co dělám. Pavlína mě možná nikdy nedokázala pochopit, ale tohle věděla. Japonsko, to, jak mi pak pomáhala, nakonec i ta svatba byla její nápad a dost na mě tlačila. Bylo mi jasné, že dělám hloupost, ale možná jsem jen chtěl mít zase rodinu. Ona a Kaito možná nepočítali s tím, že mě o všechno oškubou hned dvakrát, ale nakonec jim to vyšlo, a to těhotenství si nemohla načasovat lépe. Ta částka, kterou po mě chce právník na mimosoudní vyrovnání, se rovná alimentům na matku na dva roky plus alimenty na dítě na dvacet šest let. I kdybych prodal firmu, dům a chatu, nebude to stačit. Na firmě jsou ještě dluhy a hádej, kdo by je splácel?"

Sabina chtěla Honzu obejmout a už ho nikdy nepustit, chtěla mu říct tisíc věcí, které by ho povzbudily, ale bála se, že právě teď by to nebylo nic platné. Ale ještě, než odešla, musela mu říct aspoň jedno.

„Nevím, co se stane. Doufám, že zdravý rozum zvítězí, ale kdyby ne... Myslela jsem, že to nikdy nevyslovím a mám k tomu důvod, ale..." nadechla se a udělala pauzu, jako by chtěla pokračovat, avšak nevěděla, jak dál. „Můj život se měl ubírat jiným směrem, přijela jsem na rok a zůstala jsem. Můžu si namlouvat, co chci, ale bylo to kvůli tobě. Od začátku. Od prvního dne. Chtěla jsem tě jen o trochu víc poznat, ale nějak se mi to vymklo z rukou. Pravda je... jsem do tebe blázen. Dovedu si představit, co pro tebe znamená to, co jsi tak těžce vybudoval, ale mě z toho všeho zajímáš jenom ty. Pokud po tom boji mezi právníky nezůstane vůbec nic, jen ty, tak to beru," vypravila ze sebe ztěžka a ta celá řeč jí samotné nedávala smysl, ale doufala, že to Honza aspoň trochu pochopil. Pak mu dala pusu na čelo a odešla.

***

Věci se daly do pohybu. Lucka povolala do akce své dobré kamarády a Standa na pár dní zastoupil Honzu ve firmě. Sice nevěděl nic o počítačích, ale zato věděl zatraceně dobře, jak vést firmu. Sabina nemohla děla nic, ale byla ráda, že ji Lucka se Standou o všem informovali, ptali se jí na její názor a zvali ji na všechny schůze.

Za Honzou si jít netroufla, musela počkat, až přijde sám. A čekání to bylo nekonečné.

Uplynul celý týden, než uslyšela auto na příjezdové cestě a domovní zvonek.

Ztratil snad klíče? pomyslela si a celá nedočkavá běžela otevřít.

„Alex!" vykřikla, když uviděla, kdo stojí za dveřmi.

„Jo, pořád se tak jmenuju," předvedl Alex svůj nejlepší rošťácký úsměv, i když byl po dlouhé cestě unavený.

„Co tu děláš?"

„Nepozveš mě dovnitř? Je tady zatracená zima."

Teprve teď si Sabina uvědomila, že má na sobě šortky a triko. Nebylo divu, v Darwinu se tou dobou šplhala teplota ke čtyřicítce. Bez váhání ho vtáhla dovnitř a posadila před krb.

„Slíbil jsem přece, že přijedu na Vánoce," vysvětloval Alex a balil se do deky.

„Máš v těch kufrech nějaké teplé oblečení?"

„Mám jedny džíny a košili s dlouhým rukávem. Myslel jsem, že to bude stačit. V tom kufru jsou hlavně dárky. Tvoje máma posílá asi tunu sušeného manga."

„Z toho manga mám samozřejmě radost, ale košile a džíny ti stačit nebudou. Dneska se vyspi, vím dobře, jak je z toho cestování jeden utahaný a zítra půjdeme nakupovat. Ustelu ti v pokoji pro hosty a hned si můžeš jít lehnout."

„V pokoji pro hosty? To myslíš vážně?" podivil se Alex.

„No, já... někoho mám. Asi. Když jsi přišel, myslela jsem, že to jde on."

„Mám jít do hotelu?" navrhl, ale v duchu doufal, že ho tam Sabina nepožene. Aspoň ne hned.

„To ne, jen mu to budu muset nějak vysvětlit," vzdychla Sabina a myslela na to, kdy vlastně Honzu uvidí a jestli spolu ještě vůbec chodí. Toho zaváhání si všimnul i Alex. Málo kdy mu něco uniklo.

„Jak moc je to mezi vámi vážné?" zvedl tázavě obočí.

„To bych právě teď také chtěla vědět," vzdychla.

„Opravdu chceš, abych spal v pokoji pro hosty? Dlouho jsme se neviděli, mohli bychom si povídat, dokud neusnu."

„Myslím, že usneš dost rychle," usmála se Sabina a šla připravit postel, ale pak si přece jen lehla na chvíli vedle něj a povídali si pár minut, dokud Alex tvrdě neusnul.

***

Alex strašil už od čtyř od rána a snažil se probudit i Sabinu. Marně mu vysvětlovala, že obchody jsou ještě zavřené a ať využije toho, že je ještě tma a jde si znova lehnout.

„Podlaha je strašně studená," zafňukal a vlezl si k Sabině pod peřinu.

„Hlavně se mě nedotýkej těma ledovýma nohama," zavrčela Sabina v polospánku. Alex neodpověděl, jen se zavrtal pod deku, a ještě se mu podařilo na dvě hodiny usnout.

Znovu ji vzbudil pár minut před šestou, a to už bylo snesitelné. Vstala, zatopila v krbu a šla uvařit snídani.

„Přes den se tu nějak zabav," řekla mu u snídaně. „Pokusím se vrátit co nejdřív. Ve tři odpoledne už bych měla být doma, pak tě vezmu na ty nákupy a až budeš mít lepší oblečení tak i na vánoční trhy."

„Proč tu nemáš žádnou vánoční výzdobu?" ukázal na jednu ubohou svíčku, přizdobenou jedlovou větvičkou.

„Nějak mi to nevyšlo. Ještě před měsícem jsem si plánovala ty nejkrásnější Vánoce, ale teď to vypadá, že je budu nejspíš ignorovat a tvářit se, že je jen běžný den."

„To v žádném případě. Oslavíme je spolu."

„Jako bratr a sestra?"

„Jak jinak," ušklíbl se Alex. „Já sice nikoho nemám, ale je mi jasné, že ses rozhodla zůstat tady a respektuji to. Měla bys to říct vašim," dodal po chvíli.

„Já vím," opověděla sklesle a přemýšlela, že nejdříve to musí říct Honzovi.

Nebylo to však tak snadné. Tohle se nedalo vysvětlit ani textovkou, ani emailem. Musela to udělat osobně. Jenomže do firmy nepřišel a nezastihla ho ani doma, když se tam zastavila cestou z práce. Mrzelo ji to, tak mu aspoň nechala vzkaz. Pak zavolala Lucce, která ji naštěstí uklidnila a řekla, že Honza je v pořádku, akorát že zrovna odjel za právníkem. To Sabinu potěšilo a doufala, že bude mít štěstí.

Jela tedy domů, kde naložila Alexe do auta a zajeli do obchodního centra pro nějaké teplé boty, svetr a bundu. Prošli několik obchodů, než byl Alex konečně spokojený, a nakonec si zašli na večeři. Ani jeden z nich neměl chuť po návratu domů ještě vařit.

Nebyla to žádná romantická večeře při svíčkách, bylo to prostě jen jídlo. Alex se nevracel k minulosti, ani se o nic nepokoušel a Sabina se s ním cítila uvolněněji, než kdy jindy. V ten okamžik si uvědomila, že to zvládli a ať se stane cokoli, tohle bude přátelství na celý život.

Team Alex nebo team Honza?