26. kapitola

Sabina se oblékala na aukci. Ten večer vypadala naprosto úchvatně. Měla na sobě mechově zelené šaty a černé lodičky, a aby to nevypadalo až příliš společensky, utlumila to trochu krátkou džínovou bundičkou. Rovněž Honza dovedl smart casual k dokonalosti. Antracitové kalhoty z oblekové látky, ovšem džínového střihu mu seděly naprosto skvěle. K tomu zvolil modrou košili a světle šedé sako. Nevzal si kontaktní čočky, ale brýle možná ladily ještě lépe.

„Jsi nádherná," vydechl, když ji přijel vyzvednout.

„Díky, ty také vypadáš dobře," prohlédla si ho od hlavy k patě. „Vlastně fantasticky," opravila se.

Charitativní večer nebyl takový, jako milionářské aukce na odiv novinářům. Nesl se v mnohem příjemnějším duchu. Víc lesku a pozlátka by Honza nejspíš nesnesl.

Aukce se konala v dětském domově ve velké jídelně, která byla slavnostně vyzdobena. O výzdobu se patrně postaraly děti. Na každém stole byla ve váze jiná dekorace. Zlacené větvičky a papírové růže, stromečky ze šišek, sušené mochyně a větvičky s různými červenými plody. Mělo to až vánoční atmosféru a vzhledem k tomu, že do Vánoc zbýval měsíc, tak se to i hodilo. Navíc to byl dobrý psychologický tah. Probouzelo to v lidech pocit štědrosti.

Stoly se prohýbaly pod množstvím jídla, které bylo jedním ze sponzorských darů.

Děti měly pro sebe menší jídelnu a společenskou místnost a dostaly to samé jídlo, které bylo pro hosty. Pokud chtěly a dokázaly zůstat hodné, mohly se aukce zúčastnit.

Na dlouhém stole podél stěny byly vystaveny darované věci, které se měly vydražit, spolu s popisem, jménem darujícího a vyvolávací cenou.

Honza se Sabinou se zapsali, vyzvedli si číslo a šli si prohlédnout vystavené věci. Směska to byla ještě různorodější než dekorace na stolech. Několik dražších knih, různé poukazy na večeře, masáže nebo manikúru, keramika, zarámované fotografie a akvarely, dárkové koše, a dokonce i křovinořez a tablet, který daroval Honza. Sabina zatím stála o kus dál, kde byly vystaveny dětské výrobky, a za mírný peníz si každý mohl odnést aspoň nějakou maličkost, pokud neuspěl v dražbě.

„Pojď se mnou," vzal ji Honza za ruku a odvedl ji zpátky k věcem do dražby. „Co je tohle?"

„Quilt. Prošívaná deka," odpověděla Sabina nevinně.

„Vim, co to je, ale kdy jsi proboha měla čas ji ušít?" vykulil oči.

„Kdy se dalo. Měla jsem ji rozdělanou, tak jsem ji jen dokončila. Myslím, že se na tu aukci hodí."

„Je nádherná," pohladil látku, a lehce ji zmáčknul, aby zjistil, jak je silná.

Deka byla dost velká na dvě postele a ušitá z kousků látek v teplých tónech, od žluté, přes oranžovou a červenou až po čokoládově hnědou.

„Ušiju ti podobnou. Pojď, posadíme se," mávla rukou k malému stolečku pro dva, který byl stále volný. Na stolku stál džbán vody s kolečky citrónu a limetky, dvě skleničky a rovněž malý talířek s lineckými kolečky.

„Přinesu něco k jídlu," nabídl Honza a na chvíli odešel k dlouhému stolu, u kterého se začínala tvořit fronta. O pár minut později se vrátil s několika chlebíčky, slaným koláčem, kuřecími mini špízy, nějakými rolkami a domácím pečivem. Nezapomněl ani na papírové ubrousky.

„Dobrý výběr," pochválila ho Sabina a nalila do skleniček minerálku.

Dražba začala téměř na čas. Ujala se jí sama ředitelka a působila dojmem, že to nedělá poprvé. A taky nedělala, jak už Sabina věděla od Honzy.

Oba přihazovali, jak diví a ačkoli nic nekoupili, aspoň zvedli ceny, aby se vybralo víc peněz. Přibližně v půlce dražby ohlásila ředitelka krátkou přestávku, po které se začaly dražit zbývající věci, včetně patchworkové deky.

To, že se některé věci vydražily za mnohonásobně vyšší ceny, než byla jejich skutečná hodnota, bylo normální. Obyčejné prkénko IKEA se prodalo za více než dva tisíce, ale když cena deky přesáhla deset tisíc, měla Sabina chuť utéct a zamknout se na záchodě, nebo aspoň donutit Honzu, aby přestal přihazovat.

„Udělám ti lepší, slibuju," naléhala na něj, ale Honza byl rozhodnutý deku získat. Bohužel nebyl sám, komu se deka zamlouvala, a tak za ni nakonec zaplatil šestnáct tisíc.

V závěrečné části aukce se dražily vtipné balíčky. Vyvolávací cena každého byla padesát korun a vyšplhala se většinou na několik stokorun. Za pouhou pětistovku si Sabina koupila kondenzované mléko Piknik, jakožto piknik pro dva, a Honza pobyt v lázních, což byla láhev minerálky. Třešničkou na dortu pak byl okamžik, kdy od něj Sabina dostala zbrusu nové klíčky od auta, byly to ovšem právě jen ty klíče.

„Šestnáct tisíc za deku," chytala se Sabina za hlavu, ještě když seděli v autě a jeli domů.

„Snad se nezlobíš? Byla to prostě láska na první pohled a jediná z věcí v dražbě, kterou jsem opravdu chtěl. Myslím, že se bude náramně dobře vyjímat na chatě," řekl Honza s úsměvem a pak dodal vážně: „Víš sama, jakým teď procházím obdobím. Nutně jsem potřeboval něco, co by mi udělalo radost a tohle bude fungovat na hodně dlouho. Všechny ty asociace s tím spojené..."

„Ať ti ta deka slouží do naprostého roztrhání," usmála se Sabina a dala mu rychlou pusu na tvář.

„Připomeň mi ještě jednou to pravidlo. Jak to přesně je? Neobtěžovat nebo naopak vždy obtěžovat řidiče při řízení."

„Rozhodně obtěžovat," zasmála se Sabina, a aby potvrdila svá slova, dala mu ještě jednu. „Co bude teď? Máme před sebou ještě noc a celou neděli," zeptala se.

„Máme několik možností. Můžeme jet každý do svého..."

„... to se mi vůbec nelíbí."

„K tobě, ke mně, na chatu?"

„Ke mně?" navrhla Sabina.

„Doufal jsem, že to řekneš. Tak nějak se tam cítím víc doma než ve svém vlastním domě."

„To mě těší. Pojedeme tedy ke mně a co pak?"

„Co máme na výběr? Lázně, piknik, bublinkovou koupel pro dva?"

„Tolik možností, ani nevím co si vybrat," smála se Sabina a byla ráda, že spolu šli na tu dražbu.

***

Pondělí proběhlo v naprostém klidu, ale když se Honza chystal odpoledne zajít za Sabinou do ateliéru, oznámila mu Irena, se špatně skrývaným úsměvem, že za ním přišel právník. Honza viditelně zblednul, ale řekl, ať jim přinese do kanceláře minerálky a kávu nebo čaj. Irenka odběhla a Honza i Pavlínin právník, Kamil Bureš, se posadili.

„Co je důvodem vaší návštěvy? Datum soudu přece ještě nebylo určeno?" začal Honza, ačkoli tušil, že ať je to cokoli, rozhodně to nebude příjemné.

„Moje klientka usoudila, že bude lepší, když vás budeme informovat o vývoji," vytáhl složku s papíry a začal je pomalu rozkládat na stůl. „Tady je rozhodnutí o předběžném opatření. Kopie vám přijde zítra nebo pozítří poštou, tady je výše alimentů na dítě, tady na nezaopatřenou matku a tady je částka, kterou budeme požadovat, pokud byste se chtěl domluvit na mimosoudním vyrovnání."

Honza vzal do ruky papíry a podíval se na ně.

„Klidně si je nechte, ať si to můžete dobře prostudovat a já se vám pak ozvu," usmál se Bureš a odešel.

Okamžitě po jeho odchodu si Honza sbalil věci a jel domů, aniž by si vzpomněl, že musí Sabinu odvézt, protože ráno přijeli spolu.

Až o dost později ji o tom přišla informovat Irenka a ani se nesnažila skrýt, že jí to přijde jako ohromná legrace.